„Socan není komunista.“ Jak si ČSSD pěstuje nové Zaorálky a Maláčové

Článek si můžete také poslechnout v audioverzi.

Narodili se po roce 2000, přesto se rozhodli spojit své jméno s nejstarší českou politickou stranou. A navíc tou, která se v současnosti potýká s hlubokou krizí důvěry voličů a vypadla po třiceti letech ze Sněmovny.

Seznam Zprávy oslovily pětici mladých lidí z různých regionů, co je přivedlo právě k sociální demokracii, když tato strana nebyla nikdy pro mladé „in“ jako svého času Zelení a později Piráti. Navíc zmizel i přirozený magnetismus úspěšné strany, když je nejisté, zda svou nucenou izolaci mimo sněmovní politiku vůbec přežije.

Sociálně demokratická „Generace Z“ přesto věří, že se padlé straně podaří přežít a její zástupci nejdéle do čtyř let v poslaneckých lavicích opět usednou. „Mám přání, aby to nebylo za čtyři roky, ale dříve,“ říká dokonce jeden z nich, devatenáctiletý David Kaszper původem z Frýdku-Místku. Očekává totiž, že vláda Spolu s Piráty a Starosty skončí krizí a lidé pujdou k volebním urnám dříve než v řádný termín.

A ještě na jedné věci se shodnou, ve vymezení se vůči komunistům. „Českou levici v myšlení lidí naprosto zdiskreditovali na dlouhé generace. Ještě dnes, když chce někdo dělat v České republice levicovou politiku, tak je označován za komunistu. Narážím na to stále,“ přiznává o rok mladší Pavel Novotný.

David Kaszper v současnosti studuje v Ostravě vysokou školu, je fotbalový rozhodčí a sám i rekreační fotbalista a dle svého líčení je i skutečný homo politicus. O veřejné dění se zajímá zhruba od 16 let, líbila se mu myšlenka sociálnědemokratického pojetí světa - chránit slabší. Četl si o tom a pak brzy vstoupil po vzoru svých známých do Mladých sociálních demokratů, což je něco jako politická přípravka ČSSD. Straníkem se totiž mladý člověk může stát až od plnoletosti.

Ačkoli právě moravskoslezská ČSSD se může pochlubit hned několika svými ikonickými postavami, například stranickým doyenem Lubomírem Zaorálkem, osobní inspirace Davida Kaszpera vychází ze spodních pater strany, z příkladu straníků, kteří nejsou celorepublikově tak známí.

„Poznal jsem tam super lidi. Inspirují mne prací pro komunitu. Ve svých obcích dělají akce, které ji dokážou spojit. Třeba vedoucí místních spolků, co se snaží tvořit komunitu a přispívají k tomu, aby se tam žilo dobře,“ vysvětluje podstatu svých vnitrostranických preferencí. Sám letos pomáhal na kampani, účastní se diskuzních kempů a s Mladými sociálními demokraty pořádá akce typu úklid ostravského parku Bělský les či besedy.

Politické zkušenosti ale získává i jinde, vede Parlament mladých města Ostravy, což je organizace, která se snaží hájit zájmy mladých lidí v Ostravě bez ohledu na stranickou příslušnost. Sám přitom tvrdí, že se nad tím, zda by chtěl být politikem-profesionálem ještě vážně nezamýšlel. „Teď mám prioritu vysokou školu, najít si práci a pak se uvidí,“ uvedl.

Zhruba ve stejné době jako David Kaszper v levicovém Frýdku-Místku se o politiku začal v pravicovém Berouně zajímat jiný, letos osmnáctiletý mladík Pavel Novotný. „Berounsko je zarytý region ODS a ani oranžová vlna to nijak nezměnila. Moji přátelé, kteří letos volili, tak volili Spolu,“ líčí prostředí, ve kterém je svými názory spíše ojedinělý.

Pavel Novotný v současnosti studuje berounské ekonomické lyceum, snaží se postavit na nohy středočeské Mladé sociální demokraty a v nadsázce říká, že teď bude jeho hlavní náplní práce „verbovat“.

Paradoxně v minulosti byli zejména středočeští Mladí sociální demokraté jednou z nejsilnějších organizací, byť s jejich nejznámějšími osobnostmi by se Pavel Novotný asi těžko ztotožňoval. Byli jimi zesnulý expremiér Stanislav Gross nebo předposlední vládce Lidového domu Jan Hamáček.

Ke straně se dostal přes svůj zájem o mezinárodní vztahy. Četl o sociální demokracii v Německu a Rakousku, oslovily jej ideály, ke kterým se sociálnědemokratické hnutí hlásí: svoboda, spravedlnost a solidarita. Na internetu si zjistil, že i česká sociální demokracie má svou organizaci pro mladé, a jednoduše jim napsal, že by se rád přidal.

Samotnou přihlášku do ČSSD podal teprve počátkem prosince a je teď na čekačce, než proběhne členská schůze, kde jej po tradičním grilování do strany přijmou. Sám Pavel Novotný ale říká, že s úplným vstupem nespěchá, chce nejdříve, aby se strana demokratizovala.

„Její vnitřní systémy jsou strašně zastaralé. Mladé hlasy zůstávají zašlapané stranickou strukturou,“ uvádí své hlavní připomínky. Nelíbilo se mu i její poslední jednostranné směřování na „tvrdé jádro“, které je podle něj usazeno u Andreje Babiše nebo u SPD. „Vadila mi konzervativnost, neapeluje na mladé lidi, neřeší jejich problémy,“ vysvětluje dál svou zdrženlivost.

Zapojit víc mladých lidí a přesvědčit ty, co odešli, aby se vrátili, si dal za cíl teprve šestnáctiletý Štěpán Ordoš ze Cvrčovic na Brněnsku. I on je student střední školy, jeho obor je bezpečnostně právní činnost, což je maturitní obor pro zájemce o práci u policie, armády nebo záchranářů či hasičů.

Narozdíl od váhajícího kolegy z Berouna on je přesvědčen, že jen co mu bude osmnáct, do ČSSD vstoupí, teď zatím předsedá krajské radě Mladých sociálních demokratů na jižní Moravě.

V rozhovoru působí nadmíru rozhodně. Plánuje diskuze, přednášky, účasti na demonstracích podporující lidská práva, pomáhal ale už během kampaně do Sněmovny. „ČSSD se vrátí na úrovni zhruba osmi až deseti procent a do budoucna to bude opět silná strana,“ předpovídá, kde bude sociální demokracie za čtyři roky.

Podle něj ale nejdříve musí ČSSD držet při sobě a jednotně působit navenek. Štěpán Ordoš pochází z kraje, který dlouhodobě kritizoval opakovaný vstup ČSSD do vlády s Andrejem Babišem, a také z kraje, ve kterém mezi sebou vlivní sociální demokraté historicky válčili.

Na zdejší půdě se před lety střetl Bohuslav Sobotka s Michalem Haškem, před letošními volbami zde pražská centrála sáhla do zdejší kandidátky a přes odpor místních lídrů tam dosadila tehdejšího místopředsedu strany Romana Onderku. Nespokojenci v čele s krajským šéfem Břetislavem Štefanem z ní pak na protest odešli.

Z pohledu těchto souvislostí hovoří poměrně smířlivě. „Svým způsobem se dokážu za tu vládu postavit, protože bylo odvedeno spoustu dobrého, ať už od Jany Maláčové nebo Jana Hamáčka. Ale hodněkrát jsme říkali, že z vlády vystoupíme a budeme čekat na nějaké červené linie, a ty jsme nesplnili. Voliči podle mne měli zmatek v tom, co říkáme. My jsme to nechali být a neřekli jsme: Tohle se nám nelíbí, odcházíme,“ říká s tím, že sociální demokracie se za odvedenou práci nemá do budoucna stydět.

Že spory mezi staršími kolegy ti nejmladší skutečně vnímají jako jeden z hlavních důvodů neúspěchu, potvrzují i slova jeho brněnské kolegyně, devatenáctileté Nikol Rozmahelové. Ona sama říká, že ji spíš vyhovuje politika dohody než radikálních gest.

Dívku studující na aranžérku „draftovala“ dnes již exposlankyně Kateřina Valachová, které pomáhala s kampaní. Za úsilí se jí odměnila alespoň tím, že ji pozvala na prohlídku sněmovních prostor, stejně jako Štěpána Ordoše.

Narozdíl od ostatních kolegů Nikol Rozmahelová přiznává už nyní, že ona by ráda političkou byla. K sociální demokracii se stejně jako mladíci z předchozích příběhů dostala sama, přes internet - ji konkrétně oslovilo téma bydlení a ne zcela růžové vyhlídky v tomto ohledu do budoucnosti, ale je ji blízké i to, že se sociální demokraté obracejí i na chudší lidi. Myšlenku dostupného bydlení si pro sebe určila jako téma, které chce i do budoucna prosazovat, byť jej ještě aktuálně neřeší.

Jako členka strany se již účastnila i stranických schůzi a říká, že se tam cítila dobře. „Váží si toho, že jsem se ve svém věku odvážila vstoupit do strany a angažovat se,“ říká.

Jak obecně se málo lidí ve věku „Generace Z“ zajímá o sociální demokracii a její politiku, tak dívky s tímto zájmem se hledají skutečně těžce. Seznam Zprávy obvolaly kraje a o pomoc v tomto požádaly i Mladé sociální demokraty. Ukázalo se, že většina aktivních straniček je starších 25 let. Sama Nikol přiznává, že stejně starou dívku zná ve straně již jen jednu. A spolužačky politika nezajímá vůbec.

Poslední příběh je v kontextu předchozích výjimečný - narozdíl od prvních čtyř mladých lidí, nezačal s hledáním odpovědí na niterné otázky na internetu, jak se na „Generaci Z“ sluší.

Petrovi Vojtovi je devatenáct let, studuje na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích obor cestovní ruch, ale jeho život se hlavně točí kolem baseballu. Je nadhazovač a jeho tým z Hluboké nad Vltavou hraje českou extraligu a dokonce se v minulé sezoně umístil na čtvrté příčce.

Ke vstupu do strany jej inspiroval člověk, kterého díky baseballu zná od svých šesti let - šéf jeho baseballového týmu, dnes také radní za ČSSD David Šťastný. „Teď dokonce spolu baseball hrajeme jako spoluhráči. Když jsem byl starší, tak jsem začal víc sledovat, co dělá, líbí se mi, jak se stará o klub, areál na Hluboké, že se opravují památky ve městě, aby to tady bylo hezké,“ líčí důvody, proč krátce po svých 18. narozeninách podal přihlášku do ČSSD.

Stejně jako Nikol Rozmahelové mu nevadí chodit na schůze, i když přiznává, že jeho zapojení do chodu strany je prozatím minimální. Je nejmladší, spíš dění sleduje, občas se ale snaží starší kolegy upozornit na to, že jeho generace na věc může mít i jiný názor, nebo že by to měli vzít alespoň v potaz.

Stejně jako ostravský David Kaszper říká, že zde potkal skvělou partu lidí napříč generacemi, a s Pavlem Novotným z Berouna se například shoduje v tom, že strana cílí vcelku konzervativně zejména na starší generace. „Jako bychom si neřekli, co bude dál?“ líčí své dojmy a přiznává, že jeho samotného to dovedlo k přemýšlení, jak tuto jednostrannost změnit, když mezi vrstevníky přirozeně naráží spíš na nezájem. „Zatím nevím,“ přiznává férově, že řešení zatím nemá.