Hlavní obsah

Praha dostala dárek k 17. listopadu: 70 metrů dlouhý obrázek od Petra Síse

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Světově proslulý výtvarník a ilustrátor Petr Sís daroval Praze Sametový most. Na jednom výjevu zobrazil prvního československého prezidenta TGM.

Jmenuje se Sametový most a když ho Petr Sís nakreslil, měřil 70 centimetrů. Na keramických dlaždicích zabírá 70 metrů. Roky ležely kvůli byrokracii ve skladu, než se je podařilo umístit na stěnu v historickém centru Prahy.

Článek

Petr Sís ji označuje za svou asi nejdůležitější knihu. „Vznikla tak, že jsem svým dětem v Americe chtěl ukázat, v čem jsem vyrůstal, co byl pionýr, školní družina, prvomájový průvod nebo jaké bylo objevit v dospívání The Beatles,“ popisuje autobiografickou obrazovou publikaci o svém dospívání Zeď aneb Jak jsem vyrůstal za železnou oponou, kterou poprvé vydal v roce 2007.

Také kolem výjevů z ní budou od úterka chodit Pražané. Světoznámý výtvarník a ilustrátor Petr Sís na státní svátek 17. listopadu dopoledne na pražské Kampě slavnostně odhalí sedmdesát metrů dlouhé umělecké dílo nazvané Sametový most, které stálo přes pět milionů korun. U příležitosti výročí sametové revoluce bylo umístěno na dosud nevyužitou zeď u břehu Vltavy naproti Střeleckému ostrovu. A zahrnuje také scény z knihy Zeď.

Sedmasedmdesátiletý Sís je autorem čtyř mozaik ve stanicích newyorského metra. V Praze, kde vyrůstal, však kromě tapiserie zavěšené na Letišti Václava Havla dosud žádnou instalaci trvale umístěnou ve veřejném prostoru neměl.

„Jmenuje se to Sametový most, je to rámované v českých dějinách důležitými roky 1918 až 1989, ale především to ukazuje, jak se ten život vyvíjel pro moji generaci. Jsou tam Wintonovy děti, je tam moje dětství od chvíle, kdy jsem byl nadšený pionýr, přes okouzlení bigbítem v 60. letech, příjezd ruských tanků a různé symboly typu Lennonovy zdi až po okamžik, kdy lidé při sametové revoluci začali zvonit klíči,“ shrnuje respektovaný autor dětských knih dílo, jejž lze vnímat jako pomník touhy po svobodě. Ta se stala celoživotním tématem výtvarníka, jenž roku 1982 emigroval z komunistického Československa do USA a žije tam dodnes.

Sametový most má oblouky jako ten Karlův, avšak místo soch svatých jsou na něm znázorněné sochy ptáků. Místo věží se na obou stranách nacházejí podobizny prezidentů: vlevo Václava Havla zvonícího klíči jako v listopadu 1989, vpravo Tomáše Garrigua Masaryka. Oba jsou samostatně vyobrazeni ještě na dvou ze 12 výjevů namalovaných na jednotlivých mostních pilířích.

+3

Téměř všechny obrázky pocházejí z různých knih Petra Síse, kromě Zdi například z Nicky & Věra: Příběhu Nicholase Wintona a jeho dětí nebo z publikace Tři zlaté klíče. V ní se historické legendy a postavy ze starých pražských pověstí jako Bruncvík, Golem nebo mistr Hanuš prolínaly s osobním vyprávěním.

Právě v této knize Sís několikrát zpodobnil samotný Karlův most, který figuruje také v novém výjevu na Kampě. „Odmalička si představuji, kolik lidí muselo po Karlově mostě v různých stoletích přejít, od Hanse Christiana Andersena přes Wolfganga Amadea Mozarta po Franze Kafku. Vím, že ty kameny mezitím mnohokrát předělali, ale pro mě je to, jako kdyby všichni kráčeli po těch stejných,“ vypráví umělec.

Tři zlaté klíče kreslil v emigraci, bez možnosti znovu si projít Malou Stranu svého dětství. „V té době jsem byl plný emocí, kniha byla věnovaná mé malé dceři Madeleine s tím, že jsem vůbec nevěděl, jestli Prahu někdy bude mít možnost zažít. Celé to pro mě bylo významné i proto, že knihu připravila moje nakladatelská redaktorka Jacqueline Kennedy Onassis, bývalá první dáma USA, která ale zemřela krátce předtím, než Tři zlaté klíče vyšly,“ zmiňuje Sís.

Nástěnné dílo na Kampě je vytvořené z 6300 ručně malovaných keramických dlaždic zvaných azulejo. „Jsem strašně překvapený, když vidím, jak se ty tečky, které dělám svým malým dámským perem, najednou zvětšily do velikosti fotbalového balonu,“ poznamenává výtvarník u díla, které v jeho studiu měřilo 70 centimetrů. Tuto předlohu Portugalci přemalovali na jednostranně glazované keramické obklady. Dohromady tvoří souvislou plochu dlouhou 70 metrů a vysokou 3,6 metru.

Jedním z prvních, kdo se v pondělí vpodvečer kolem Sametového mostu v Praze ještě před odhalením prošel, byl Sísův dlouholetý spolupracovník Bill Shipsey. „Je to jako jít kolem komiksové kresby. Od začátku do konce mi to zabralo osmdesát kroků,“ říká bývalý irský právník a zakladatel iniciativy Art for Human Rights. Právě on propojil Síse s portugalskou manufakturou Viúva Lamego, která tradiční ručně malované keramické obklady vyrábí od 19. století.

Shipsey techniku objevil zhruba před deseti lety v Lisabonu. „Slovo je arabského původu, styl má dlouhou tradici sahající až k Maurům. Protože islám ale zakazuje zobrazování tváří, tradičně se azulejos používaly víc na různé vzory. Až v posledních třiceti čtyřiceti letech začali umělci jako Paula Rego nebo Júlio Pomar vytvářet moderní azulejos. Některé najdete třeba v lisabonském metru,“ vypráví irský rodák.

S Petrem Sísem poprvé spolupracoval začátkem tisíciletí, kdy Shipsey pracoval pro lidskoprávní organizaci Amnesty International. Ta v roce 2003 udělila Václavu Havlovi cenu a Sís pro tuto příležitost navrhl plakát.

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Místo věží se na obou stranách Sametového mostu nacházejí podobizny prezidentů: vlevo Václava Havla zvonícího klíči jako v listopadu 1989.

Když o mnoho let později poslední československý a první český prezident zemřel, Sís jej zvěčnil na výjevu nazvaném Letící muž, který Bill Shipsey díky penězům od irské kapely U2, hudebníků Petera Gabriela nebo Stinga proměnil v tapiserii doteď zavěšenou v odletové hale Terminálu 2 na pražském Letišti Václava Havla. Následně dvojice vymyslela další tapiserie v New Yorku nebo Kapském městě. „A když jsem později objevil azulejos, chtěl jsem na ně přenést i díla Petra Síse,“ pokračuje Bill Shipsey.

Nejprve pro Lisabon vytvořili připomínku Všeobecné deklarace lidských práv, která je v portugalském hlavním městě stále umístěná. Pak začali vymýšlet Sametový most. „V lednu 2019 mě to napadlo, měsíc nato jsme měli schůzku s tehdejším starostou Městské části Praha 1, v průběhu roku jsme sehnali peníze, nechali vytvořit dlaždice a na začátku roku 2020 už byly všechny uskladněné v Praze. Jenže pak se to celé zastavilo,“ vzpomíná Shipsey.

Získat všechna povolení od městské části nakonec trvalo šest let. Proces se zdržel kvůli pandemii koronaviru, rekonstrukci zdi a také politickým výměnám ve vedení městské části. „Připadal jsem si už jako v nějakém pražském surrealistickém snu. Na začátku jsme jednali s jedním starostou, pak jsem přebíral cenu od jiného starosty, který mi říkal, že už na zdi začínají pracovat, pak ho ale vystřídal zase další starosta,“ poukazuje Petr Sís na skutečnost, že od roku 2018 první městská část čtyřikrát změnila představitele.

Sís s Shipseym vědí, že zeď na úpatí plavební komory na Kampě bývala před rekonstrukcí terčem sprejerů. „Samozřejmě doufám, že graffiti umělci projeví k Petrově dílu respekt. Praha od nás dostává Sametový most darem a snad dohlédne na to, aby nebyl poškozený,“ doufá Shipsey. Keramické obklady mají podle něj tu výhodu, že jsou snadno omyvatelné. „Azulejos zůstávají na budovách celá staletí. Nemusí se obnovovat jako klasické nástěnné malby. Barva je zapečená přímo v dlaždici,“ objasňuje.

Dílo nevzešlo z veřejně vyhlášené výtvarné soutěže, což ještě může vzbudit kontroverze. Město ale za něj také nic nezaplatilo. Celou částku přes pět milionů korun uhradili mecenáši a soukromí dárci, jako jsou například spoluzakladatelé firmy Avast Eduard Kučera s manželkou Miladou, Pavel a Jarmila Baudišovi nebo miliardář Václav Dejčmar.

Fundraising měl na starosti Petr Šimůnek, bývalý šéfredaktor časopisu Forbes a dnes moderátor podcastu Všechno začíná dnes. Do projektu byli zapojeni také Leoš Válka z pražského Centra současného umění DOX nebo architekt Jiří Řezák.

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Sametový most vymyslel Bill Shipsey (vpravo) nakreslil ho Petr Sís (uprostřed) a peníze na něj sehnal Petr Šimůnek.

„Je to oslava sametové revoluce, která nenásilně proměnila Československo z komunistické diktatury na svobodnou demokratickou zemi. A je v tom symbolika: most proto, že lidi spojuje, zeď proto, že svého času Berlínská zeď lidi rozdělovala a její pád naopak umožnil sjednocení,“ zmiňuje Bill Shipsey s poukazem na poslední výjev Sametového mostu, jenž znázorňuje právě drolení Berlínské zdi s červenými hvězdami na mapě posledních států tehdejšího Východního bloku.

Scény, které Petr Sís nakreslil v roce 2007 o svém dětství, pro něj v dnešní době nabírají jiný význam. „Dnes to čtu také jako varování. Od chvíle, kdy jsme s nápadem přišli, se svět změnil. Začala plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu, k moci se vrátil Donald Trump, celosvětově sílí populisté. V tomhle světle všechny ty obrazy o to víc připomínají, jak je svoboda cenná,“ míní Bill Shipsey.

Doporučované