Článek
„Vyrábíme, stíháme termíny, nemáme zaměstnance v karanténě, zásobování nám pořád jakž takž funguje,“ líčí spolumajitel a jednatel firmy Mico Jiří Denner. Potíž je ale s předáváním technologií, které rodinná firma z Vysočiny dělá pro jaderné elektrárny ve Velké Británii nebo Rusku.
„U dodávek pro jaderky platí, že si je přijíždí zkontrolovat a převzít odběratel, to teď ale kvůli zavřeným hranicím nejde,“ vysvětluje Denner. Mico proto se svými zákazníky narychlo vytváří nový systém předávání technologií prostřednictvím dalšího českého partnera a s použitím videokonferencí. V jaderné strojařině se tak zkoušejí úplně nové postupy.
MICO
(Moravian Industrial Company)
Holding se sedmi dceřinými firmami.
Výrobce výměníků, nádrží, filtrů a těsnění pro elektrárny, hutě, vodárny aj.
Má unikátní výrobu obřích tepelných výměníků pro jaderné elektrárny.
Ve dvou závodech na Třebíčsku zaměstnává 450 lidí.
Obrat se blíží miliardě korun, zisk 100 milionům (2018).
Akcionáři jsou Karel a Jiří Dennerovi.
Jiří Denner doufá, že Mico koronavirovou krizi ustojí – i když firmě začínají váznout dodávky od obchodních partnerů, kteří stejně jako celý evropský průmysl bojují s následky pandemie a omezeními, jež vyvolává. „Nejsme zatím s ničím ve skluzu, ale už jsme vyčerpali všechny rezervy,“ posteskl si.
Rodinná historie
Majitelé Mica jsou ale na potíže zvyklí – mají leccos za sebou. Dnešní ředitel Jiří Denner a jeho bratr Karel, který šéfuje výrobě, jsou syny Karla Dennera staršího, který úspěšnou firmu s unikátním výrobním programem založil.
V roce 1993 vyučeného opraváře zemědělských strojů a mistra údržby v Jaderné elektrárně Dukovany postavil zaměstnavatel před těžké dilema. „Oznámili, že má na výběr: buď údržbu i se zaměstnanci prodají nějaké zahraniční firmě, nebo otec ten byznys převezme sám. Rozhodl se prakticky přes víkend,“ líčí rodinnou historii syn Jiří.
Denner senior s dvěma dalšími společníky údržbu se 400 zaměstnanci přebíral v domnění, že práci pro něj i kolegy zajistí dukovanská elektrárna, jak mu šéfové slibovali. „ČEZ ho ujišťoval, že nad firmou bude držet ochranný deštník, ale jak otec říká, z deštníku rychle zůstalo jen držátko,“ říká Jiří Denner.
Údržbářská firma, zcela závislá na Dukovanech, zakázky ve slíbeném rozsahu nedostávala. A tak majitelé museli bývalé kolegy propouštět a sami měli z vlastního podniku v prvních letech jen minimální příjem. Karel Denner, aby vůbec uživil rodinu, dovážel z Rakouska ojetá auta a spravoval je po nocích doma v garáži.
Na vlastní nohy
V roce 1998 ale Mico začalo vedle dukovanské údržby s výrobou vlastních produktů a kromě ČEZu získalo první další zákazníky. Firma se postupně vypracovala na dodavatele specializovaných částí jaderných i tepelných elektráren, hutí nebo úpraven vody. Dodává filtry, chladiče nebo kondenzátory podnikům v Česku i zahraničí.
Prestižní zakázkou jsou dodávky obrovských palivových nádrží pro budovanou britskou jadernou elektrárnu Hinkley Point. První dodávku kolosů o váze 65 tun Mico poslalo do Anglie loni na podzim, další bude postupně vyrábět až do roku 2023. Celá zakázka má hodnotu víc než půl miliardy korun. „Kromě toho soutěžíme o dodávky výměníků pro Hinkley Point v hodnotě dalších 60 milionů liber,“ říká Jiří Denner.
Dnes 33letý ředitel převzal od otce kormidlo rodinné firmy loni, v Miku ale začal pracovat jako 20letý mladík a než se propracoval do šéfovského křesla, musel si projít celý podnik. „Otec je oficiálně důchodce, takže v práci hlavně radí,“ říká Jiří. „Tedy hlavně radí mně, když děláme nějaká klíčová rozhodnutí, bráchu spíš trochu drbe, toho jsem já naštěstí už nějak ušetřený,“ směje se a Karel mladší přitakává.
Koronavirová pandemie Dennerovým dělá starosti a komplikuje jim život – tak jako stovkám dalších domácích průmyslových firem. Ale rodina z Třebíče věří, že se s krizí vyrovná. Stejně jako se vyrovnala s nejrůznějšími těžkostmi během třiadvacetileté historie svého podnikání.
