Hlavní obsah

Jak jsem potkal hokejového krále. McDavid mě uchvátil, vypráví Čech

Foto: Profimedia.cz

Lepší než sám Gretzky? Pokud to někdo může dokázat, tak Connor McDavid.

Dvě stě bodů za sezonu NHL. Hranice, ke které se v novém tisíciletí nikdo ani nepřiblížil, je v ohrožení. Dechberoucí metu může v moderním hokeji pokořit jedině Connor McDavid. Výjimečný, puntičkářský, strhující… A trochu nudný.

Článek

V tomto ročníku útočník Edmontonu dosud nasbíral 55 bodů ve 23 zápasech, přičemž se prosadil v každém utkání - už je z toho čtvrtá nejdelší šňůra dějin NHL. Zase nadchnul, uhranul, šokoval. I přes všechny velké kousky, které už předváděl v řadě předešlých sezon. A že jich bylo, však Connor McDavid v lednu vstoupí mezi třicátníky.

Osobně ale životní sezonu prožívá právě teď. Má ji rozjetou na rovných 200 bodů, což dosud dokázal jen hokejový imperátor Wayne Gretzky, navíc v divokých 80. letech, kdy jeho Edmonton dominoval.

Jak může být zrovna takový člověk „nudný“? V zámoří McDavida skutečně častují i tímto výrazem. Ten poukazuje na nezměrná očekávání okolí, jaká se s největšími hvězdami pojí.

Hokejový kouzelník je mimo led nenaplňuje. Na nic si nehraje, nedělá pózy ani přehnaná gesta. Ač by mohl, nebo podle části veřejnosti snad i měl. Takto je pro ni spíš za robota. Neprojevuje výraznější emoce, drží se rezervovaného, skromného a někdy až plachého přístupu.

Je introvertem, co si vybral roli hokejisty-perfekcionisty. Jak sám prozradil, v civilu a při mediálních aktivitách pociťuje větší úzkost a stres než na hřišti. Obojí ale paradoxně vychází z jeho nastavení. Toto napětí si zaviňuje sám, svými výkony na ledě. Svou touhou po dokonalosti.

„Pamatuju si, že v kanadské juniorce OHL se mohlo hrát až od šestnácti, on ale dostal výjimku a mohl nastoupit dřív. Asi dobře věděli, co z něj jednou bude,“ vzpomíná pro Seznam Zprávy český hokejista Ondřej Kopta. V září 2012, tenkrát v sedmnácti letech, při svém prvním zápase v elitní juniorce Kopta nastoupil právě proti patnáctiletému prorokovi hokeje.

Pro McDavida šlo dokonce o premiéru v nové věkové kategorii, do které na zvláštní povolení od kanadského svazu vstupoval jako jediný v ročníku. A rovnou skočil do vyhecovaného souboje mezi Erie a Niagarou, dvěma rivaly, co od sebe dělí Erijské jezero, a současně tedy i hranice USA s Kanadou.

Connor McDavid během své první sezony v juniorské OHL:

„Když jsem do Niagary přišel, ještě jsem nevnímal, že by se na něj pohlíželo jinak. Jen jsem od kluků z kabiny věděl, že se jedná o velký budoucí talent. Ale že bychom se na něj zvlášť připravovali, to ne,“ líčí Kopta.

Jestli čekáte velký příběh o tom, jak McDavid při debutu oslnil, nestalo se tak. V řadách amerického Erie začal statisticky jen dvěma trestnými minutami. To Kopta přihrál na vítězný gól krajanovi Davidu Sysalovi a přispěl Niagaře k celkové výhře poměrem 4:2.

Velké hráče ale nedělají slavné začátky, nýbrž konzistence. Když se Čech a Kanaďan potkali podruhé v první únorový den roku 2013, ani jeden z nich se neprosadil. Jenže zatímco Kopta do té doby nasbíral bodů osm, McDavid jich na kontě měl už padesát!

„V tom roce navíc byla v NHL výluka a kluci, co by ji už hráli, se vraceli do juniorek. Konkurence tam byla obrovská,“ připomíná Kopta, který na nabitý ročník v pozici Evropana také doplatil. „I když to nebylo jednoduché, vzpomínám rád, protože jsem získal ohromnou životní zkušenost. Jednou se mi povedl zápas, kdy mě vyhlásili první hvězdou - a následně jsem měsíc zůstal na tribuně,“ zasměje se. Dál už pokračoval v českém mládežnickém systému.

To McDavida si pochopitelně střežili v Erie, kde si střihnul ještě dvě sezony. A zatímco v té úvodní zaznamenal 66 bodů v 63 utkáních, v nadcházejícím ročníku už v součtu s play off měl 118 bodů v 70 zápasech. Při svém derniérovém tažení OHL se jako kapitán do statistik během 67 klání uvedl hned 169 body.

Tedy s průměrem 2,52 bodu na zápas.

Nejlepší na světě

V aktuálním ročníku NHL je tato hodnota dost podobná: 2,39. Jako by McDavid pokračoval mezi juniory. A přitom hraje mezi nejlepšími, i tak Kanaďan své souputníky přečnívá až drasticky.

„Ten chlap je úplně jinde,“ pronesl Matthew Tkachuk z Floridy poté, co v noci na středu McDavid proti tomuto soupeři bodoval i ve 23. startu sezony.

Zatímco ve fotbale se roky vedly ohledně pozice krále nekonečné debaty mezi Messim a Ronaldem, v hokeji diskuzi ani nemá smysl otevírat.

„Je nejlepším hráčem světa. Snad ani nemusím dále rozvádět proč, ne?“ odpovídal loni zámořským novinářům kanadský útočník Nathan MacKinnon, jeden z možných nejbližších pronásledovatelů McDavida.

McDavida odlišuje i to, že odmala razí odlišný přístup oproti velké řadě hvězd NHL. Nezaměřuje se na to, v čem je dobrý, nejde mu primárně o zlepšení vlastních předností. Naopak pracuje na tom, v čem zaostává a co se mu nedaří, rozvíjí se v nových směrech. „To mi dává smysl, pro mě je to selský rozum,“ říká.

A tak se po ledě prohání muž mnoha talentů. S mentalitou Sidneyho Crosbyho, tvořivostí Wayna Gretzkého či střelou Joea Sakica, jak pro The Athletic kdysi popisoval McDavidův kouč z Erie Jay McKee. A vzpomínal na to, jak mladík ranou na tréninku přímo do břevna roztříštil kotouč na kousky.

Až se nechce věřit, že ještě před příchodem do juniorky bývala střela Kanaďanovou slabinou.

Takto dopadl kotouč po McDavidově ráně, nerozpůlil se, úplně se roztříštil:

Jednou činností ale přece jen McDavid poutá nejvýraznější pozornost: pohybovou koordinací v extrémní rychlosti. Jeho technika bruslení v kombinaci s dovednostmi dominuje sestřihům nejlepších akcí plných kliček a sól.

„Jakmile proti němu na zlomek vteřiny sklopíte zrak k puku, je hotovo, už jste bez šance. Než se nadějete, už je pryč,“ ví trenér Ken Strong, který McDavida vedl v mladším dorostu v Torontu. „I rodiče a soupeři za ním chodili pro autogram, protože tušili, že jednou bude mít velkou hodnotu.“

Strongův hvězdný svěřenec oplýval lehkostí, ale i trochu neortodoxním stylem, u nějž setrvává dodnes. Při bruslení využívá takzvaných crossoverů, neboli přešlapovaček, kdy v pohybu vpřed obtížným manévrem kříží jednu nohu přes druhou a nabírá úžasnou rychlost.

Současně v počáteční fázi tlak směřuje víc do pat, zatímco těžiště drží nízko, je pokrčený. Díky tomu efektivně využívá profilu a zakřivení nože brusle. Vytváří si ideální pozici pro další odraz - a ještě se u toho těžko odstavuje od puku. Nejspíš i proto v kariéře odolává zraněním.

To nejlepší od McDavida během angažmá v juniorce:

Působí uvolněně, plynule, je vláčný v kotnících i kyčlích. Při změnách směru perfektně pracuje na hranách bruslí, o které se opírá v až extrémních náklonech. Hbitým přenášením váhy umí soupeře mást. Při prudkém rozjezdu dělá krátké explozivní kroky, při nichž výborně propíná odrazovou nohu, aby z odrazu vytěžil maximum a dosáhl co nejvyššího zrychlení. Na dosažení maxima tak potřebuje jen chviličku.

„A když zatáčí, nebrzdí. Vypadá to, jako by ze zatáčky vyjížděl ještě rychleji,“ nechápal McKee. „V plné rychlosti dokáže zastavit, otáčet se a jet úplně jinam.“

Dokonalou technikou, která představuje novou úroveň bruslařského umu, nakonec McDavid i ušetří dost energie. Pokud pak v rychlosti pracuje s pukem, horní část jeho těla působí, jako by fungovala odděleně od nohou. Ruce míchají s kotoučem, který si McDavid dá klidně i dál od těla, aby ho nabídl obránci. Zcela úmyslně, je to jeho vějička. Jakmile se soupeř chytí, génius na bruslích si kotouč stáhne k sobě a profrčí kolem. Dělá to opakovaně, ale stěží se tomu odolává.

„Právě bruslením a rychlostí, s jakou dovedl přejít přes hráče, mě uchvátil. Už tehdy to bylo něco výjimečného a strašně to vyčnívalo. Teď už to vidí celý svět,“ dodává Kopta, který dnes působí ve Francii, konkrétně ve Štrasburku.

Ondřej Kopta | Sport SZ

  • Narodil se 17. dubna 1995 v Plzni.
  • Hokejový křídelní útočník, je i plzeňským odchovancem, v extralize odehrál 58 zápasů během tří sezon za Hradec. V Česku si dále zahrál ve Slavii, Vsetíně, v Přerově, Havlíčkově Brodě, Sokolově a Litoměřicích.
Foto: Archiv Ondřeje Kopty

Český hokejista Ondřej Kopta

Ani úžasné individuální dovednosti ale McDavida nedovedly na týmový vrchol. Že to je pro něj nejvyšší meta, ukázal při podpisu nové smlouvy s Edmontonem, když kývl na dvouleté prodloužení kontraktu s průměrným ročním platem 12,5 milionu dolarů. Podle aktuální tržní situace by přitom jeho hodnota měla výrazně přesáhnout 20milionovou roční gáži.

On ale nechtěl zabírat víc místa pod platovým stropem, chtěl Stanley Cup. „A to zoufale moc,“ ví Gretzky. V bohaté kariéře plné individuálních cen, včetně tří Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL, zatím 29letý kanadský centr slavil týmový úspěch na mistrovství světa a kratičkém turnaji Four Nations. McDavid je v tomto ohledu pod obrovským tlakem, zároveň dostal on sám pod tlak Edmonton. Dal mu na dva roky šanci postavit konkurenceschopný, ideálně vítězný tým. Pokud se tak nestane, dost možná zamíří jinam. A Oilers za něj nic nedostanou.

„Co teď dělá pro svůj tým, pro město Edmonton a pro tento sport, je až neuvěřitelné, v současnosti bezkonkurenční,“ tvrdí Gretzky. Však se i milníky velikána zvaného The Great One kvůli jeho nástupci v řadách Oilers ocitají v ohrožení.

Ve stopách Gretzkého

Na hranici 200 bodů naposledy v sezoně 1988/89 nejvážněji dorážel Mario Lemieux, jemuž chyběl jediný bod. Gretzky ji v kariéře pokořil čtyřikrát a stanovil historické maximum s celkovými 215 body v ročníku 1985/86.

McDavid se rozjel stylem, s nímž teoreticky mohl atakoval i tuto cifru. Prvních 31 bodů získal už po deseti zápasech, lépe si v dějinách počínal jen Lemieux. Aktuálně sice jeho produkce mírně klesá a absolutní bodové maximum pravděpodobně neskolí, i tak je až neuvěřitelné, jak moc se mu zvládá přiblížit.

Ano, má lepší výbavu než Gretzky, jenže ten pro změnu hrával v dobách, kdy gólmanská výstroj byla daleko menší, útok jasně převažoval nad obranným pojetím hry a hlavně neexistovaly platové stropy. Z čehož zvlášť těžil Edmonton, kde vedle Gretzkého hrály ikony jako Mark Messier, Paul Coffey či Jari Kurri. Výsledkem byly čtyři získané Stanley Cupy z pěti možností v letech 1984 až 1988.

Souhra McDavida s Leonem Draisaitlem:

O to úžasněji McDavidův počin působí - a o to větší jsou u něj očekávání. Když získá jeden bod v zápase? Nic extra, fanoušci chtějí víc. Gretzky dokonce věří, že může klidně padnout i jeho bodová šňůra 51 zápasů, jakkoli McDavid zatím není ani v polovině: „Pokud to někdo dokáže, tak on.“

McDavidovi se v Edmontonu přezdívá McJesus, ale ve městě další titul marně vyhlíží už 37. rokem, od svého spasitele čekají záchranu. Dvě finále z let 2024 a 2025 zůstávají trpkou vzpomínkou.

Sám McDavid si uvědomuje, jak extrémně závislý je tým na něm a jeho spolupráci s Leonem Draisaitlem. V minulosti soupeře většinou zvládali přestřílet na úkor (pod)průměrné obrany, nyní pod zkušeným koučem Mikem Babcockem ale Edmonton umí navléct hokejové montérky. Jasně vede Pacifickou divizi, umí vyhrávat těsné zápasy s nízkým počtem gólů. Ať už ale jde o přestřelku, nebo přetlačovanou, McDavid boduje pokaždé.

Posouvá hranice možného, individuálně nemá konkurenci. Možná v civilu působí strojově a nudně, ale na ledě rozdává radost. „Pokaždé, když hrajeme, jsou jeho dresů plné tribuny. Lidi chodí kvůli němu,“ upozorňuje Babcock.

A pozor, McDavid není žádný samoúčelný sólista. Rekordy trhá hlavně sběrem asistencí, úžasným přehledem. Hokej vidí napřed jako nikdo jiný. Kráčí v Gretzkého stopách.

„Že jsem si zrovna proti němu mohl zahrát, s odstupem času vnímám jako čest,“ přiznává také Kopta.

Takovou osobní vzpomínku na hokejového krále současnosti má ostatně málokdo.

Doporučované