Článek
Nad střechou se tetelí vzduch. Aby ne. Na přímém slunci se plech a krytina rozpálí klidně na 70 stupňů. Druhá část střechy ale zůstává chladná. Pokrývají ji totiž záhony a rostliny.
Jsme na vršku budovy Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity. ČZU experimentuje s různými úpravami městské krajiny, které pomohou k tomu, aby se vevnitř stejně jako venku dalo přežít i v letních parnech. Jedním z příkladů je zelená střecha.
„Za slunečného dne se výrazně méně ohřívá. Rozdíl může být až 40 stupňů oproti klasické střešní krytině,“ vysvětluje přínosy jednoduché úpravy Vladimír Zdražil z Fakulty životního prostředí. Budova se navíc díky tomu méně ohřívá a minimálně v nejvyšším patře není potřeba tolik používat klimatizaci. Stejný efekt má vertikální zahrada, ta zakryje zase obvod stavby.
Zelená střecha a plášť budovy ale pomohou jen částečně a hlavně lokálně. Hydrolog Martin Hanel však vysvětluje, že cílem je zlepšit klima v celém městě a zvláště v jeho centru. Tam může totiž být až o sedm stupňů tepleji než na periferii.
„K ochlazení nebo zlepšení mikroklimatu na větších plochách přispívá nejvíce vysoká zeleň v kombinaci s vodními prvky. Uvádí se, že takto zapojený park dokáže snížit pocitovou teplotu řádově až o pět stupňů,“ vypočítává Hanel.
Ani déšť nás v nejbližších letech tolik nezchladí. Projekce hydrologů ukazují, že sice spadne zhruba stejně vody, bouřek ale ubyde. Budou však o to intenzivnější.
„Je třeba se připravit na to, že budeme muset daleko častěji nárazově odvádět srážkovou vodu. V tom pomohou různé decentralizované systémy. Vodu tak budeme moct sbírat a uchovávat tam, kde spadne, a ideálně potom i zpětně využívat,“ říká Hanel.
Anketa
I proto univerzita vyhloubila v areálu jezírko s mokřadem. Voda, kterou nevsákne zelená střecha, steče právě sem, stejně jako ta z chodníků, parkoviště a zatravněných ploch. Protože se na záhonech používají různá hnojiva, může být voda znečištěná. S tím si ale poradí právě mokřad.
„Při dešti dochází k vyplavování živin a voda i s nimi steče do jezírka. Vpravo je ale mokřadní část, která funguje jako kořenová čistírna. Na vstupu jsme třeba co se týká dusičnanů na 30 miligramech na litr, na odtoku se ale dostáváme někam ke 2 až 3 miligramům na litr,“ popisuje výsledky měření Zdražil. Kromě toho je kolem jezírka chladněji a dá se využít i v případě požáru jako doplňkový zdroj vody. Tuhle jeho funkci ale univerzita naštěstí nemusela zatím vyzkoušet.
S vodou se však dá hospodárně nakládat i v budovách. Sídlo fakulty tropického zemědělství, které se aktuálně staví, využije dešťové vody nejen jako závlahy pro zelené střechy, ale také na splachování. V projektu další univerzitní budovy se počítá s tím, že vodou, kterou si učitelé a studenti omyjí ruce, se posléze spláchne. Pokud to hygienici dovolí, dál se použije i tato, takzvaná černá voda.
Stejně šetrně se postupuje i v případě vyhřívání a klimatizace.
„Budova fakulty je orientovaná na jih a má předsazenou fasádu. Je to spočítáno tak, že v létě nesvítí slunce přímo do kanceláří a lidé nezapínají tak často klimatizaci. Naopak v zimě slunce kanceláře vyhřívá a vypínáme topení,“ dodává Zdražil.
Celý projekt městské krajiny budoucnosti zatím Česká zemědělská univerzita buduje. Všechny úpravy fungují samostatně, dohromady ale dávají příklad, jak by mohlo vypadat ekologické město 21. století.
