Volební systém ve Velké Británii? Vítěz bere vše, menší strany ostrouhají

„Jde o jednokolový většinový systém v jednomandátových obvodech, kterých je v Británii 650 a volí se v nich vždycky jeden poslanec,” popsal Seznamu volební systém Spojeného království politolog Jan Váška z Institutu mezinárodních studií na FSV UK.

„Důležité na tom je, že na celostátní úrovni ten politický systém působí jako boj konzervativců proti labouristům, protože to jsou strany, které v posledních desítkách let získávají až 80 procent hlasů. A dohromady 90 procent křesel,” řekl Váška. „Každý volební obvod je ale úplný mikrosvět s vlastním malinkým politickým systémem a různě významnými lokálními tématy,” uvedl.

Velké, celostátní strany kandidují jednoho člověka ve všech volebních obvodech kromě Severního Irska, kde se volí 18 poslanců ze severoirských stran. Ale pořád to znamená, že velká politická uskupení jako Labouristická strana nebo Toryové nasazují 630 kandidátů, tedy 630 místních volebních štábů. Specifické je v tomto ohledu Skotsko – volbám na severu Velké Británie dominuje Skotská národní strana, které konkuruje některé z celostátních uskupení.

„A pak máte řadu obvodů na jihu země, kde ty dvě hlavní strany, které spolu soutěží, jsou konzervativci a středoleví liberální demokraté,” podotkl politolog. „Takže levicoví voliči, kteří by – v případě, že by se volilo poměrným systémem – třeba volili labouristy, vědí, že Labouristická strana nemá šanci, a proto zvolí liberálního demokrata proti konzervativcům,” vysvětlil.

„Pokud se neděje něco mimořádného, obvykle je zhruba ve dvou třetinách obvodů dopředu jasné, jak to dopadne. Jde o obvody v centrálních částech velkých měst, kde už sto let nevyhrál nikdo jiný než labouristé, nebo venkovské obvody v Anglii, kde vždycky zvítězí konzervativci. Váha takového voličského hlasu je potom menší, protože o ničem reálně nerozhoduje. Jen asi třetina obvodů patří mezi ty, kde bývá za normálních okolností otevřený výsledek,” řekl Seznamu odborník.

Napínavé volební klání zažil před dvěma lety třeba obvod Southampton Itchen, kde si mezi sebou výhru předávají právě labouristé a konzervativci už desítky let. Například v sedmdesátých letech vedla Labouristická strana, v osmdesátých pak ta Konzervativní. Je otázkou, jak dopadnou čtvrteční volby – ty minulé v roce 2017 vyhráli Toryové jen o 30 hlasů.

„Konzervativec před dvěma lety získal 21 773 hlasů, labourista pak 21 742. A všechny ostatní strany dohromady uzmuly něco málo přes tři tisíce hlasů. To je typický příklad volebního systému, kde není žádná třetí strana a je to naprosto otevřené a rozhoduje každý detail v kampani,” vysvětlil politolog Váška. „Jde o věrohodnost kandidáta, věrohodnost stranických lídrů. A jestli témata, která se v kampani vyprofilují jako klíčová, jsou důležitá i pro voliče. V podstatě jde o to, jak se aktivistům, kteří je obcházejí, podaří přesvědčit rozhodnuté i váhající voliče,” dodal.

Na třetinu volebních obvodů, kde je výsledek nejistý, se napíná veškeré stranické úsilí během volební kampaně. Místa objíždějí kandidáti na premiéra a vystupují tam, směřuje tam i největší zapojení dobrovolníků i finančních prostředků.

„Velmi důležitá je i kontaktní, osobní kampaň. U nás to jde přes billboardy a různé spoty, možná rozdávání letáků, ale tady před volbami kandidáti a ti, kteří pro ně pracují, obcházejí domy, ťukají na dveře a hovoří s lidmi. Přesvědčují je až do poslední chvíle. Jedna rovina, ta celostátní, je vystoupení lídrů v televizních debatách, ale ve výsledku si to ti kandidáti musí odpracovat na místě,” řekl Váška.

Váhu má zejména charakter obvodu – jaká je jeho socioekonomická skladba, jaké jsou jeho názory, například jak tamní lidé hlasovali v referendu o brexitu. „Potom je samozřejmě ta konkrétní kampaň laděná na míru dané oblasti a tomu, co lidi zajímá. Jednotliví kandidáti pak mají své osobní programy, které doplňují ten velký stranický ‚manifest’. A to spočívá v součinnosti velkého počtu kandidátů a lidí,” doplnil politolog.

Většinový systém vede typicky k tomu, že nejsilnější strana získá zastoupení větší, než jaké by odpovídalo jejímu percentuálnímu zisku. „Za určitých okolností je možné získat celostátně 35 procent hlasů a mít absolutní většinu v parlamentu. Ale to je hodně situační,” připustil Váška. „Třeba v posledních volbách v roce 2017 měli konzervativci 42 procent, což by podle minulých dekád stačilo k pohodlné většině. Ale tentokrát ne,” připomněl minulé vítězství Toryů, kteří sice zvítězili, ale (menšinový) kabinet složili pod vedením bývalé premiérky Theresy Mayové až po několikatýdenním vyjednávání za podpory severoirských unionistů.

„Obecně ten systém ale umocňuje zisky vítězné strany, druhá strana většinou dlouhodobě získává podíl hlasů, který odpovídá jejímu percentuálnímu podílu zisku, nebo je o něco větší. A třetí a další strany jsou výrazně bity,” řekl Váška z FSV UK. Jako příklad uvedl volby v roce 2015 a velkou podporu, kterou voliči vyjádřili Straně nezávislosti Spojeného království pod vedením Nigela Farage. Získala necelé čtyři miliony hlasů, celostátně si z volebního koláče ukrojila 12,6 procenta. I přesto ale získala jeden jediný mandát.

„Když máte stranu, která má dvacetiprocentní celostátní podporu, u nás na kontinentu to je jedna z hlavních politických sil. A v Británii, pokud je to rozložené rovnoměrně, tak s těmi dvaceti procenty málokde vyhrajete. To je třeba problém, který měli dlouho liberální demokraté. Oni jsou regionálně silní, ale nebylo pro ně relevantní, když dostávali 15–20 procent jinde, protože to nikdy nestačilo,” dodal Jan Váška.