Francie vytáhla do boje proti nadměrné spotřebě „ultrarychlé módy“

Každý den se vyrobí tuny triček a dalších oděvů za pár korun, které pak končí na skládkách v Africe i Asii a v producentských státech způsobují nedozírné ekologické škody. Proti tzv. ultra fast fashion, masově vyráběné levné módě, chce teď zakročit Francie jako první stát v Evropě. Může to inspirovat i další země EU včetně Česka?

Francouzský Senát nedávno přijal nebývalou většinou hlasů (337:1) zákon, na jehož základě bude možné v zemi regulovat tzv. ultra fast fashion, jak se souhrnně označuje masová textilní produkce výrobců, kteří dokážou chrlit na trh zboží v objemu nad tisíc nových položek denně.

V současnosti tuto rychlou nebo ultrarychlou módu reprezentují na evropském trhu třeba čínské značky Temu a Shein, které dokážou v případě dostatečné poptávky navrhnout, vyrobit a dodat na trh nové oblečení v rozmezí pouhých deseti dnů. Takovému tempu nedokážou tradiční výrobci v Evropě vůbec konkurovat. A cenám už vůbec.

„Pracují na principu skenování algoritmů, sledují trendy, co je populární na sociálních sítích. A podle toho vyrábí,“ vysvětluje pro podcast 5:59 byznysový model takových výrobců redaktorka webu Ekonews Valentina Podlesná. „Shein konkrétně dělá to, že vyrobí například sto až dvě stě kusů od nějakého oblečení. A pokud vidí, že na to lidé klikají, že se to prodává, okamžitě navýší výrobu.“

Odhaduje se, že celý fast fashion průmysl má dnes hodnotu tří bilionů korun. Oproti loňskému roku vyrostla téměř o 11 %. A do roku 2032 se hodnota tohoto průmyslu má téměř zdvojnásobit, vypočítává novinářka. Odvrácenou stranu ovšem představují statistiky, kterými se nikdo nechlubí, například dopady této výroby na životní prostředí a zdraví samotných pracovníků.

„Většina oblečení nevzniká za férových pracovních podmínek. Pracovníci šijí za velmi malé platové ohodnocení, často pod hranicí životního minima stanoveného třeba v Číně. A pracují klidně 16 hodin denně, a to v prostředí, které nesplňuje bezpečnostní standardy,“ popisuje Podlesná.

Boj francouzských zákonodárců ale míří jinam. Podle novinářky má zákon dvojí motivaci: „Určitě je tam ten environmentální aspekt. Ale Francie se především tímto způsobem snaží podpořit svůj oděvní průmysl, který v posledních letech stagnuje.“ Zatímco tradičním luxusním značkám, jako je Dior nebo Chanel, se stále daří, výrobci zboží střední cenové kategorie - Naf Naf, André nebo Minelli - mají problémy se udržet na trhu.

A v čem tedy nová francouzská regulace cílící na výrobce ultra fast fashion spočívá? Zavádí se především ekologická daň ve výši pěti eur za každý kus oblečení s výhledem na její nárůst až na 10 eur do roku 2030. Vždy se ale bude jednat o maximálně 50 % ceny daného výrobku. Jak připomíná Podlesná, výnosy půjdou na podporu lokálních udržitelných oděvních značek.

Dále má zákon za cíl zakázat reklamu a propagaci ultra fast fashion značek, a to i mezi francouzskými influencery (ti dnes v oblasti reklamy a propagace zboží hrají čím dál tím větší roli), jimž v případě porušení zákona budou hrozit sankce.

„Záměrem zákazu je omezit nadměrnou spotřebu této módy, zejména mezi mladými lidmi. A také se zavádí ekologické označování zboží, což znamená, že prodejci budou muset u každého výrobku uvádět informace o emisích, které vznikly jeho výrobou, spotřebě přírodních zdrojů na výrobu daného kusu i možnostech recyklace toho produktu po konci životnosti,“ představuje novinářka webu Ekonews obsah a cíle francouzské legislativní normy. I prodejcům hrozí za porušení zákona pokuty, a to až do výše 50 % z ceny výrobků.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak na krok francouzského parlamentu reagují značky jako Shein nebo Temu nebo jakou strategii pro přeměnu oděvního průmyslu na udržitelnější odvětví chystá Evropská komise. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.