Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Protiprávně sterilizované ženy mohou znovu žádat o odškodnění, pokud jejich žádost Ministerstvo zdravotnictví zamítlo nebo ji už dříve zastavilo. Stejně tak se mohou ozvat ženy, které to dosud neučinily. Novela zákona prodloužila lhůtu pro žadatelky až do začátku ledna 2027.
To ale zároveň znamená, že Ministerstvo zdravotnictví musí myslet na žadatelky, které v dalším roce budou se svou žádostí úspěšné. Připomeňme, že v Česku fungoval od konce 60. let systém nucené sterilizace žen, tedy přerušení vejcovodů bez souhlasu žen, často během porodu císařským řezem.
Lékařské zákroky se zaměřovaly především na Romky. Oběti tohoto systému mají díky speciálnímu zákonu nárok na jednorázovou kompenzaci 300 tisíc korun.
„Já nemám v rozpočtu peníze například na odškodňování nezákonně sterilizovaných. To má ale svou logiku, protože my nedokážeme odhadnout, kolik těch žádostí bude v příštím roce schváleno,“ uvedl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).
Peníze nestačily už v letošním roce, a ministr proto šel v květnu na vládu s požadavkem na jejich doplnění, což vláda schválila. Válek proto počítá s tím, že podobně se bude postupovat i v příštím roce.
„Pokud s tím bude počítat rozpočtová rezerva, tak si dovedu představit, že stejně jako v letošním roce vždycky jednou za čtvrt roku přijdu na vládu a budu chtít schválit částku, která bude potřeba,“ říká Válek.
Lidskoprávní aktivistka Gwendolyn Albert, která dlouhá léta bojuje za právo na odškodnění pro postižené ženy, připomíná, že je to zákonná odpovědnost státu.
„Snažíme se na Ministerstvo zdravotnictví apelovat, ale do spousty věcí prostě nevidíme,“ říká Albert s tím, že by uvítala, kdyby ministerstvo bylo transparentnější i v informacích ohledně vyřizování žádostí.
Daleko více případů, než se čekalo
Nikdo nedokáže úplně odhadnout, kolik žadatelek se ještě přihlásí. Původní předpoklady jsou totiž dávno překročené. V důvodové zprávě k zákonu se počítalo s tím, že žadatelek bude asi 400.
„Ministerstvo zdravotnictví od vzniku zákona eviduje více jak 2 400 žádostí. Z toho více jak 1030 žadatelek bylo odškodněno respektive byla jim přiznána jednorázová částka ve výši 300 000 korun podle zákona, u asi 580 žadatelek došlo k zamítnutí žádosti. Celkem ministerstvo vyplatilo více jak 300 milionů korun,“ uvedl podrobnosti k úterý 23. září za Ministerstvo zdravotnictví jeho mluvčí Ondřej Jakob s tím, že čísla se každým dnem mění.
„Ukázalo se, že o odškodnění žádá mnohem více žen, než stát předpokládal. To v některých fázích způsobilo tlak na úřady i procesní nejasnosti, ale vnímám to pozitivně – protože to znamená, že ženy získávají odvahu a důvěru svůj nárok uplatnit,“ poznamenává vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková.
Podle Ministerstva zdravotnictví se ale úspěšné žadatelky nemusí obávat, že by odškodnění nedostaly.
„Ministerstvo si na danou oblast o prostředky požádalo, každá přiznaná částka jednorázového odškodnění bude žadatelce vždy vyplacena,“ dodává mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.
Jak na ženy trauma dopadá znovu
„Protiprávně sterilizované ženy byly poškozeny několikrát. Jednak, že jim takový zákrok v minulosti provedli. Zadruhé přišly o rodiny, protože je často jejich partneři opustili. A potřetí, když žádají o odškodnění, protože vyřizování žádostí se protahuje a část z nich ho nakonec ani nedostane,“ vysvětluje právnička z Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí Milena Zmeškalová.
A právě třetí věc je aktuálním problémem žadatelek. Veřejný ochránce práv opakovaně upozorňoval, že Ministerstvo zdravotnictví výrazně překračuje lhůty pro posouzení žádosti. Podle zákona na to má 60 dní, některé ženy ale čekaly rok i déle. Ministerstvo se hájilo, že na to nemá dostatek lidí a některé žádosti jsou na posouzení složité.
„Máme tady velkou skupinu žen, které bojovaly dlouhá léta za to, aby se vůbec dočkaly odškodnění. A přitom stále čekají na vyřízení svých žádostí, což je smutné a podkopává to účinek toho zákona,“ popisuje Albert.
Vcelku bezproblémově úředníci řeší případy žen, které mají k dispozici všechny podklady, a je tak jednoduše doložitelné, že byly postižené nelegálním postupem.
„Problém s dokazováním je u žádostí žen, které nemají zdravotnickou dokumentaci, protože se buď ztratila, byla skartována nebo dokonce zničena přírodními živly. Na tyhle situace zákon nemyslí,“ popisuje Zmeškalová.
Skartovat zdravotní dokumentaci je totiž možné po 40 letech od ukončení poslední hospitalizace pacienta. A jelikož řada případů sahá do ještě hlubší historie, jednoznačné důkazy prostě část žen nemá. Jak navíc říká Zmeškalová, do hry vstupují i nenadále okolnosti. Takto například uplavaly dokumenty z pražské porodnice v Podolí během povodní v roce 2002. K tomu některé nemocnice skartovaly dokumenty dříve, než podle zákona měly.
„Sterilizace byly v období od roku 1966 až do roku 2012, které odškodňovací zákon pokrývá, legální, ale pouze za určitých pravidel a podmínek. Tedy zjednodušeně musela nejprve existovat žádost, tu spolu se zákonnou indikací, například větší počet dětí, projednala sterilizační komise v určitém složení a pacientka měla ke sterilizaci udělit informovaný souhlas. Pokud tyto podmínky nebyly dodrženy, tak byla sterilizace nezákonná,“ přibližuje Zmeškalová.
Doporučení ombudsmana
Jste obětí protiprávní sterilizace a ministerstvo nebo ministr zamítli Vaši žádost o odškodnění? • Nejprve zjistěte, jestli ještě běží lhůta, kdy se můžete proti rozhodnutí odvolat (podat rozklad), nebo je ještě čas podat žalobu k soudu. • Pokud již uplynula lhůta k podání rozkladu nebo žaloby, a Vy jste přesvědčena, že na odškodnění máte nárok, podejte novou žádost k Ministerstvu zdravotnictví.
Jste obětí protiprávní sterilizace a dosud jste o odškodnění nikdy nežádala? Máte možnost tak učinit až do 4. 1. 2027.
Co by měla žádost o odškodnění obsahovat? • Jméno a příjmení, datum narození, adresa (trvalého bydliště i doručovací). • Místo (nemocnice, porodnice) a datum, kde byla sterilizace provedena. • Vylíčení podstatných skutečností a okolností týkajících se zákroku sterilizace (jak se události kolem zákroku odehrály).
Dobře se to dá ukázat i na konkrétním příkladu. Paní A. z Krnova byla sterilizace provedena v roce 1990. Nedostala ale k zákroku od lékařů žádné srozumitelné vysvětlení a až po sterilizaci jí strčili do ruky informovaný souhlas, který podepsala. Žádala proto o odškodnění, ale napoprvé u Ministerstva zdravotnictví neuspěla, protože podle úřadu se sterilizací souhlasila.
„Sociální pracovnice vyvíjely na Romky s více dětmi nátlak, aby podstupovaly sterilizace,“ vysvětluje zmíněná žena z Krnova v šetření ombudsmana.
Ombudsman s posouzením Ministerstva zdravotnictví ale kategoricky nesouhlasil. Podle něj úředníci pominuli, že žádost ženy nebyla řádně odůvodněná, sama nesplňovala schválenou lékařskou indikaci a konečně její obecné vyjádření souhlasu s operací není absolutně možné považovat za svobodný a informovaný souhlas.
Díky pomoci veřejného ochránce práv tak ministerstvo nakonec její žádosti vyhovělo a žena dostala finanční kompenzaci.
„V poslední době pozorujeme, že odškodnění dostávají i ženy, které byly v minulosti odmítnuty. To je velmi důležitý posun, protože se ministerstvo zdravotnictví začíná více opírat o novou judikaturu, která jednoznačně podporuje i ty žadatelky, jejichž případy byly dříve vyhodnoceny jako nedostatečně doložené,“ říká Fuková.
Každá žádost má smysl, říká zmocněnkyně
Navzdory tomu, že dochází i díky verdiktům Nejvyššího správního soudu, kam některé případy došly, k úpravě hodnocení žádostí, stále zůstávají některé překážky. Nedostatečná je podle vládní zmocněnkyně podpora dotčených žen, které o podání žádosti teprve uvažují.
„Stát by měl být aktivnější v poskytování informací a v praktické pomoci při shromažďování potřebných dokumentů,“ vysvětluje Fuková.
Úřad vlády si ale tento problém uvědomuje a už v minulosti finančně podpořil devět organizací, které žadatelkám bezplatně pomáhaly. Od příštího roku bude tato podpora opět k dispozici. Ženám, které o podání žádosti uvažují, tedy odborníci doporučují některou z neziskových organizací kontaktovat.
„Všem ženám, které ještě váhají, zda žádost podat, bych chtěla doporučit, aby se nebály. I pokud byly v minulosti odmítnuty, dnešní praxe ukazuje, že díky novým soudním rozhodnutím je jejich šance na uznání nároku vyšší. Každá žádost má smysl a představuje nejen krok k osobní spravedlnosti, ale i důležitý signál společnosti, že na tuto křivdu nesmíme zapomenout,“ dodává Fuková.
