Po krádeži století se Francie obává nejhoršího scénáře, říká novinář z Paříže

Ani pět dní po loupeži v pařížském Louvru se nepodařilo dopadnout skupinu maskovaných zlodějů. Ale zatímco policie šetří, vyplouvá na povrch ještě jeden příběh: o zastaralém zabezpečovacím systému a podfinancované ostraze, které jsou realitou více uměleckých institucí ve Francii.

Na první pohled to připomíná scénu z akčního filmu. Maskovaní muži se za pomoci vysouvací plošiny a poté skrze okno dostali do jednoho z nejznámějších světových muzeí, kde během otvírací doby ukradli šperky v hodnotě desítek milionů eur. A i s kořistí z pařížského Louvru zmizeli. Tentokrát ale nejde o fiktivní příběh ze série o slavném Arsènu Lupinovi, nýbrž o skutečný zločin, který otřásá Francií.

Tamní média o incidentu, který se stal v neděli okolo půl desáté ráno, mluví také jako o loupeži století. Zmizelo totiž osm šperků z dob prvního a druhého Francouzského císařství. Mezi nimi třeba safírový diadém nebo náhrdelník a náušnice, které nosily Marie-Amálie, manželka posledního francouzského krále Ludvíka Filipa I., a královna Hortense, matka Napoleona III.

„Jsou to opravdu šperky nebývalé kulturní, ekonomické a historické hodnoty. Šperky, které jde těžko vyčíslit. Ostatně tak o tom i francouzská média mluví – že jsou to šperky nevyčíslitelné hodnoty,“ popisuje v podcastu 5:59 zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii Martin Balucha.

Z čistě materiálního hlediska nicméně pařížská prokurátorka Laure Beccuauová předběžně vyčíslila škodu způsobenou krádeží na zhruba 88 milionů eur (přes dvě miliardy korun). Mohlo to být ale ještě víc. Jeden kousek, po kterém lupiči bažili, se jim totiž odnést nepodařilo. Během útěku ztratili korunu císařovny Evženie posetou 1300 diamanty a více než 50 smaragdy.

V případě šperků, s nimiž se pachatelům podařilo úspěšně utéct, je teď nicméně otázkou, co s nimi udělají – nebo už udělali. „Možností, které se Francouzi asi nejvíce obávají, je rozebrání těch šperků, přebroušení drahých kamenů a poté přeprodání, roztavení zlata,“ přibližuje Balucha, jemuž se s touto obavou svěřili i někteří kurátoři, které se mu před Louvrem podařilo vyzpovídat. Zdůraznili, že právě tento černý scénář by znamenal největší ztrátu.

Vedle hledání pachatelů a jejich lupu se však rozpoutala také vzrušená debata o tom, jak (ne)kvalitními bezpečnostními opatřeními proslulý Louvre disponuje. Francouzská média v této souvislosti například upozornila na předběžná zjištění Účetního dvora – francouzské obdoby českého Nejvyššího kontrolního úřadu – z probíhajícího auditu. Zpráva uvádí několik problémů, včetně nedostatečného množství bezpečnostních kamer v Louvru.

Mezery v zabezpečení ostatně ve svém vystoupení před kulturním výborem francouzského Senátu ve středu přiznala i ředitelka muzea Laurence des Carsová. I podle ní Louvre nemá zvenku dostatečné kamerové zajištění, a ochranka si tak pachatelů všimla příliš pozdě.

Dalším střípkem do mozaiky pak může být vyjádření ministryně kultury Rachidy Datiové. „Pár hodin po krádeži vystoupila v několika médiích a řekla, že 40 let tady ostraha, respektive zabezpečení muzeí nikoho nezajímaly. Takže je v tom asi určitě nějaké systémové selhání,“ podotýká Martin Balucha.

Rozhlasový zpravodaj nicméně poukazuje i na plánovanou rekonstrukci Louvru za stovky milionů eur, kterou na začátku roku oznamoval prezident Emmanuel Macron. Po ní by se i podle senátního vystoupení ředitelky muzea měl počet bezpečnostních kamer zhruba zdvojnásobit.

Média a veřejnost se ale začaly ptát třeba také na roli členů ochranky. „Odbory, které zastupují tyto zaměstnance, říkaly, že oni nemají v popisu práce nějakým způsobem zastavovat lupiče. Jejich prací bylo skutečně evakuovat návštěvníky. A to také udělali,“ popisuje Balucha s tím, že stále zůstává celá řada dalších nejasností. Třeba jestli správně fungovaly alarmy, případně zda neměli pachatelé v Louvru komplice.

„U Francouzů je to směs nepochopení a naštvání. Někteří Francouzi tuhle krádež – krádež století – přirovnávají dokonce k požáru katedrály Notre-Dame před šesti lety. Je to důkaz toho, jak je to, co se stalo, pro ně důležité. Ukradené šperky vnímají jako součást svého dědictví, historického dědictví a kulturního dědictví Francie,“ vysvětluje novinář.

Spektakulární krádež má ale i jiné efekty. Například ten, že okno, skrze které lupiči loupež provedli, si teď davy turistů chodí fotit a snímky vystavují na sociální sítě. A německá firma Böcker, jež zvedací plošinu vyrobila, využila událost k marketingu a na facebooku vydala příspěvek s popiskem: „Když potřebujete jednat rychle.“ Podle Baluchy tak vyloupení Louvru svým způsobem žije vlastním životem.

Navzdory všemu zmíněnému ale událost zatím nemá výrazné personální následky. Ředitelka muzea Laurence des Carsová sice nabídla rezignaci, prezident Emmanuel Macron ji ale odmítl.

„Je vidět, že (Macron) stojí za současným vedením Louvru. A možná to je také signál, že to není jenom personální pochybení, ale že to je nějaké hlubší systémové selhání, chyba nebo špatné nastavení,“ říká zpravodaj Českého rozhlasu.

Francouzský prezident nicméně nařídil, že jedno z nejznámějších muzeí světa se musí co nejdříve provizorně více zabezpečit. Alespoň než proběhne rekonstrukce, která má být hotová do roku 2031. Laurence des Carsová pak také vyjádřila požadavek, aby přímo v areálu muzea vznikla policejní stanice.

„Je jasné, že to (krádež v Louvru) povede k ještě vyšší ochraně kulturních institucí. Ostatně ministr vnitra Laurent Nuñez nařídil prefektům v jednotlivých departementech, aby skutečně zvýšili ochranu zabezpečení kulturních institucí. A to se netýká jenom muzeí, ale obecně kulturních institucí. Takže je vidět, že si Francie uvědomuje své slabiny,“ dodává Martin Balucha.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaké stopy zkoumá francouzská policie, která se snaží dopadnout pachatele, nebo co se může podle odborníků stát s ukradenými šperky. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.