Souboje legend končí. Běžeckého krále teď láká maraton v Antarktidě

Nedělní dopoledne v New Yorku patřilo tradičnímu maratonu. Největší pozornosti se mezi více než 55 tisíci účastníky těšila dvě jména: Eliud Kipchoge a Kenenisa Bekele. Dohromady jim je 84 let, patří k legendám světové atletiky – a teď se naposledy potkali jako soupeři.

Završila se tím rivalita, jakou v tomto století měl tenis v osobnostech Rogera Federera a Rafaela Nadala nebo fotbal v éře Lionela Messiho s Cristianem Ronaldem.

Před závodem bylo jasné, že pokud by bojovali o umístění na pódiu, bylo by to velké překvapení. A kdyby snad někdo z nich vyhrál, rovnalo by se to prvotřídní senzaci.

Protože čas zastavit nejde. Zvláště ne v disciplíně, kde je nejdůležitější veličinou.

Poprvé se utkali v roce 2003, na dráhovém mítinku v Oslu, a závod na 5000 metrů skončil triumfem Bekeleho. V neděli vyšel silniční běh spojující všech pět newyorských čtvrtí podstatně lépe Kipchogemu: Obsadil 17. místo, zatímco jeho rival po 27. kilometru odstoupil.

Pro jejich soupeření je to celkem výstižný obrázek. Bekele totiž jasně dominoval na dráze (má bilanci 10:2 na 5000 m, 3:1 na 3000 m a 1:0 na 10 000 m), Kipchoge v maratonu (6:1).

Ale to není jediná věc, která je odlišuje.

Tou první je pochopitelně národnost: Kipchoge je Keňan, Bekele pochází z Etiopie. Jakkoli mezi oběma zeměmi panuje v atletice velká rivalita, zejména na dlouhých tratích, v jejich podání neměla ani špetku řevnivosti. Vlastně byla prosta všech emocí.

Vytrvalostní běh není sprint, a už vůbec ne box nebo MMA, aby si aktéři posílali silácké hlášky. Neboť dobře vědí, že nesoupeří jen s dalšími borci, co mají na hrudi připnuté startovní číslo, ale také s tratí, časem, někdy i počasím.

„Eliud je skvělým ambasadorem našeho sportu a jsem rád, že s ním můžu závodit.“ To jsou Bekeleho věty, které v posledních letech několikrát zopakoval a jež dokonale vystihují jejich vztah.

Další rozdíl: Kipchoge dokázal být v atletickém světě schopnějším obchodníkem a měl větší cit pro reklamní byznys, ostatně v počtu sledujících na instagramu dokázal Bekelemu odskočit ještě výrazněji než na maratonských tratích.

Také proto si ho firma Nike vybrala, aby její inovace běžeckého vybavení posvětil skvělými časy a dokázal novinky prodat světu. S jeho jménem je spojena éra technologicky převratných „superbot“ a časů, které byly ještě o pár let dříve považovány za stěží dosažitelné.

Nejproslulejším výkonem je pokoření dvouhodinové hranice na maratonské trati, bez soupeřů a v „laboratorních“ podmínkách vídeňského Prátru.

Občas to přinášelo docela kuriózní momenty. Jako v roce 2015, kdy Kipchoge časem 2:04:00 sice vyhrál Berlínský maraton, ale víc zaujal tím, že druhou polovinu závodu běžel s vložkami vyčuhujícími z prototypů nových bot.

„Bohužel nebyly přilepené,“ přiznal v cíli. „Měl jsem s botami potíže už od začátku, ale chtěl jsem zaběhnout světový rekord, tak jsem neměl čas vložky vyndat. Ale do Berlína se vrátím a budu rychlejší.“

Slib splnil. Celkem tam závodil šestkrát, z toho pětkrát vyhrál a dvakrát překonal světový rekord. Naposledy před třemi roky časem 2:01:09.

Naopak Bekele je větší introvert a nikdy si neliboval ve veřejných proklamacích. Natož aby jako Kipchoge trousil po sociálních sítích a v rozhovorech motivační citáty. Odlišný přístup byl znát i teď v New Yorku. Zatímco jeho keňský soupeř byl před závodem hvězdou tiskové konference, on na místo činu dorazil téměř inkognito.

I Bekele dlouho patřil k firmě Nike, ale volba marketingového oddělení padla na keňského soupeře.

Kipchoge začal maratony běhat o rok dříve a od počátku dominoval. Naopak Bekeleho kariéra připomínala sinusoidu. Na startu závodu jste nikdy nevěděli, jestli bude atakovat světový rekord, nebo pro zranění vzdá.

Zdravotních problémů měl hodně, hlavně s achilovkami. Několikrát byl odepisovaný, ale vždy se dokázal vrátit. V roce 2019, to mu bylo 35 let, zaběhl tehdy druhý nejlepší čas historie – 2:01:41. Ke světovému rekordu mu chyběly pouhé dvě vteřiny! Na trati dlouhé 42,195 km je to 11 metrů. Vlastně nic…

Stejně jako Kipchoge dosáhl nejlepšího času v Berlíně. Neběželo se však po úplně stejné trase. Závěrečné pasáže musely být kvůli stavebním pracím pozměněny a kdo ví, třeba drahocenné dvě vteřiny ztratil Bekele právě v nějaké pravoúhlé zatáčce navíc.

Podobným způsobem oslnil loni. To v Londýně doběhl druhý v čase 2:04:15, čímž vylepšil vlastní veteránský rekord kategorie nad 40 let. Ještě v roce 2007 by tento výkon byl absolutním historickým maximem.

Na olympijské scéně se při maratonu oba borci potkali jedinkrát. Loni v Paříži. Na trati, která připomínala spíše etapu Tour de France. A byl to začátek jejich odcházení ze scény: Kipchoge vzdal, Bekele závod dokončil na 39. místě.

„Je to, jako když boxer dostane knokaut. Ještě nikdy jsem maraton nevzdal. Vyhrál jsem ho, byl jsem druhý, osmý, desátý, pátý – ale teď jsem ho poprvé nedokončil,“ ohlížel se Kipchoge za nejhorším výkonem kariéry.

Po této zkušenosti se soustředil pouze na to, aby se stal prvním elitním běžcem, který absolvuje sedm nejprestižnějších závodů světa zařazených do série World Marathon Majors. Tedy: Boston, Londýn, Chicago, Berlín, New York, Tokio a letos přidané Sydney.

Včera se mu to podařilo, navíc ve čtyřech z těchto měst dokázal vyhrát. To je výkon, který se v budoucnu bude složitě překonávat. Stejně jako jeho šest sezon (2014–2019) bez porážky.

„Chtěl jsem náš sport předat závodníkům, kteří budou lepší, tak jsem se jim snažil ukazovat cestu. Opravdu věřím tomu, že už lepší jsou,“ pronesl v sobotu.

Možná současná elita jeho osobní rekord 2:01:09 odsune na nižší příčky dlouhodobých statistik, ale i tak Kipchoge zůstane zapsán jako nejlepší maratonec všech dob. Ovládl totiž nejen 13 velkých městských maratonů, ale přidal k nim také dvě olympijská zlata a dva světové rekordy. K tomu se nikdo ani zdaleka nepřiblížil.

Chybí mu pouze titul mistra světa. Ovšem ten není tolik ceněný jako v jiných disciplínách, protože šampionát se obvykle koná uprostřed léta a řada borců ho s klidným srdcem oželí, aby se mohli šetřit na lukrativní podzimní maratony.

A Bekele? Ten se směle může považovat za nejlepšího vytrvalce všech dob.

V krosu ani na dráze neměl konkurenci (jeho rekordy na 5000 a 10 000 m vydržely 16 let!) a uspěl také v maratonu, byť vyhrál „jen“ tři a na olympijskou medaili nedosáhl. Je však stále třetím nejrychlejším mužem historie. Jen dvě vteřiny mu chyběly, aby se stal druhým vytrvalcem moderní éry, který držel světové rekordy na 5000 m, 10 000 m i v maratonu.

A při dnešní úrovni specializace není vůbec snadné na silnici navázat na úspěchy z dráhy. Vyžaduje to trochu jiný typ tréninku a je třeba se naučit běhat více frekvenčně.

Například britský šampion Mo Farah je sice čtyřnásobným olympijským vítězem (dvakrát na 5000 i 10 000 m), jeho maratonská kariéra však nestojí za řeč. Ne že by vyhořel, ale jeho osobní rekord 2:05:11 je až 271. nejlepším výkonem historie. Teď si podobnou zkušeností prochází Joshua Cheptegei, světový rekordman na pětce i desítce.

Kipchogeho a Bekeleho kariéry byly unikátní rovněž délkou trvání. Na absolutní špičce se udrželi 20 let.

Jsou zřejmě poslední generací, která si prošla tradičním kolečkem kros–dráha–silnice. Dříve totiž platilo, že dokud mají běžci rychlost, sbírají úspěchy a medaile na dráze, a teprve když přestávají stačit mladším, přesunou se k maratonu, kde třicítka na krku není hendikep.

Dnes není neobvyklé, že talentovaní vytrvalci začínají rovnou maratonem. Protože se tam dají vydělat větší peníze (v New Yorku vítěz bral 130 tisíc dolarů) a je k nim upřena i větší pozornost. Například aktuální světový rekord zaběhl Kelvin Kiptum ve 23 letech. Ve věku o deset let nižším, než v jakém to dokázal Eliud Kipchoge.

Podobným způsobem vyletí řada skvělých vytrvalců, ale jejich kariéra často trvá jen pár let. Potom je dostihnou zranění, únava z náročného tréninku, sílící konkurence. Nebo dopingoví komisaři – což je šmouha zejména na reputaci keňské atletiky.

Bekele letos oslavil 43 let a zatím žádná prohlášení ohledně dalších plánů nevydal. Zůstává ambasadorem čínské značky Anta, k níž předloni přešel od Nike a získal za to příslib, že firma investuje do jeho sportovního centra v Etiopii.

Pohled do statistik ovšem svědčí o tom, že jeho vrcholová kariéra je minulostí. Poslední maraton, který doběhl, byl ten loňský na OH v Paříži. Letošní jediný závod vzdal.

Kipchogemu bude ve středu 41 let a už před startem v New Yorku oznámil, že je to závěrečný maraton kategorie major, jehož se účastní jako profesionál. Tedy s ambicemi být v popředí výsledkové listiny.

Co ho láká dál? Sociální projekty. A také extrémní výzvy. „Příště maraton poběžím v Antarktidě,“ pronesl minulý týden.

Nevypadalo to, že by vtipkoval.