Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nikdy dřív a nikdy potom ho fotbal tolik nedojal.
Býval stoický, když se vyhrávalo.
Zasmušilý, když to nešlo.
Zuřivý, jakmile od střídačky vnímal šlendrián a neposlušnost.
Ale tehdy, 16. listopadu 2005, Karel Brückner vyloženě prožíval každou vteřinu. Máchal rukama, divoce pochodoval, radil. „Nechci nic dramatizovat, ale bylo to barážové peklo,“ přiznal.
Na konci si spokojeně uhladil šedivé vlasy a zářil, až se nechtělo věřit, že je takové emoce schopný.
Bylo mu čerstvě šestašedesát.
„Nikdy jsem ho neviděl šťastnějšího. Jeho úleva by se vyloženě dala krájet,“ prohlásil brankář Petr Čech, když se vrátil do noci, která se dodnes neopakovala. Po rozdělení Československa se národní tým zkouší už poosmé probít na mistrovství světa, ale podařilo se to jedinkrát.
Za Brücknera.
Co dnes dělají hrdinové z baráže 2005 | Sport SZ
Karel Brückner (86 let). Žije v ústraní. Doma v Olomouci se už několik let stará o nemocnou manželku.
Pavel Nedvěd (53). Coby manažer dohlíží na fotbalovou reprezentaci. Aktuálně jí vybírá trenéra.
Petr Čech (43). Kariéru ukončil jako jeden z nejlepších gólmanů historie. Chytá v hokejové bráně, bubnuje a vyučuje „leadership ve sportu i byznysu“.
Karel Poborský (53). Ačkoli neměl rád rozhovory, je z něj komentátor a moderátor anglické ligy na Canal+ Sport.
Tomáš Rosický (45). Od prosince 2018 je sportovním ředitelem Sparty. Po loňských problémech se srdcem musel v práci zvolnit.
Jan Koller (52). V televizi glosuje zápasy německé ligy, kterou dřív hrál, a v Praze provozuje kurty na populární raketovou hru padel.
Ani tentokrát to zatím příliš nevypadá, což dokumentovaly dvě poslední blamáže, které fanoušci těžce rozdýchávají. Kvalifikační porážku 1:2 na Faerských ostrovech odskákal trenér Ivan Hašek, čtvrteční přípravná tryzna 1:0 se slaboučkým San Marinem se jaksi zametla pod koberec.
Pravda, stále můžeme doufat v úspěšnou březnovou baráž, ale už teď můžeme konstatovat, že Češi rozhodně nebudou favoritem na postup.
Před dvaceti lety byli. Ligu sice zasmrádala korupce, ale reprezentace měla skvostnou generaci, jež se k velkému šampionátu upínala. Nedvěd, Poborský, Ujfaluši, Koller, Jankulovski, Rosický, Baroš, Šmicer, v brance Čech.
„Byli jste lepší. Můžete dojít hodně daleko. Dokonce si myslím, že můžete celé mistrovství světa vyhrát,“ řekl norský trenér Age Hareide po prohrané baráži.
Tehdy to neznělo jako alibi vlastního neúspěchu, nýbrž popis reality. Česko málem vyhrálo Euro 2004, osobnosti dozrály a taky uražený vůdce Pavel Nedvěd se nechal přesvědčit, aby se (po šestnácti měsících) vrátil minimálně pro barážový dvojzápas.
„Je to rafan. Hrozně nám pomohl už jen tím, že byl na hřišti,“ poděkoval Tomáš Rosický.
Nejprve se vyhrálo 1:0 v Oslu na propískovaném hřišti, které připomínalo spíš nepoužívané pláže na severu.
V odvetě na Letné znovu 1:0, byť se rozhodně nedalo říct, že to byly spravedlivé výsledky. Spíš vydřené, šťastné a vymodlené.
180 minut nervů se proměnilo ve vlnu euforie. Hráči honem vyfasovali bílá trička s výrazným modročerveným nápisem: ODJÍŽDÍME! A VY?
Stadionem zněla hymna sportovních šampionů, k nebi vytrysknul ohňostroj a než si trenér Brückner s kolegy přiťukl v kabině panákem Becherovky, vyhazovali ho hráči nad hlavy. Byl to on, kdo ukončil čekání na mistrovství světa.
Od roku 1990 pauza.
A od roku 2006 znovu!
Reprezentace na MS | Sport SZ
Československo
1934 – 2. místo
1938 – čtvrtfinále
1954 – základní skupina
1958 – základní skupina
1962 – 2. místo
1970 – základní skupina
1982 – základní skupina
1990 – čtvrtfinále
Česko
2006 – základní skupina
Český fotbal znovu nedokázal využít toho, že se tehdy v Německu stal součástí nejsledovanější sportovní akce planety. Nejenže prohrál dva ze tří zápasů ve skupině a brzy se pakoval, ale především se nesvezl s fotbalovou horečkou, která se v zemi zažehla.
Krásně se vzpomíná na oslavnou noc, kdy se fotbaloví hrdinové do rána bavili ve vyhlášeném baru La Bodeguita, do kterého nakonec dvě hodiny po půlnoci dorazil i trenér s asistenty. Obr Jan Koller, historicky nejlepší střelec reprezentace, stál s berlemi stranou. Kvůli zranění hrát nemohl a v nabitém baru se bál, aby si při juchání neublížil ještě víc.
Zlatá generace postupně zestárla, Nedvěd se po šampionátu rozloučil natrvalo a fotbalu zbyly hlavně maléry. Zákulisní hry už tehdy dirigovali rozhodčí a vlivní majitelé klubů. Výsledky zápasů se ohýbaly podle toho, kdo zaplatil víc. Národ se válel smíchy, když mu Petr Čtvrtníček s Jiřím Lábusem z divadelního pódia prezentovali policejní odposlechy.
Ani vysněný postup na mistrovství v Německu nepomohl bahno vyčistit, byť si to tehdejší (velmi nevýrazný) šéf svazu Pavel Mokrý naivně myslel: „Teď nastává fotbalový boom.“
Jo, houby. Svazu sice přiteklo čtvrt miliardy jako bonus od světové federace FIFA a premiér Jiří Paroubek honem přislíbil, že by se mohl postavit národní stadion za tři miliardy, ale zůstalo jen u slov. Očista nikde. Zato Roman Berbr, vládce podsvětí mezi rozhodčími, mohl nerušeně splétat svou pavučinu síly. Než na něj po letech taky došlo.
Mezitím se fotbalová reprezentace dál ve světových kvalifikacích trápila. Ostatně jako v té aktuální, v níž se bojuje o turnaj v Americe. Ačkoli šampionát nabobtnal na 48 reprezentací, Česko je stále ve velké nejistotě. Osmadvacet políček už se zaplnilo (včetně Jordánska, Uzbekistánu nebo Kapverdských ostrovů), další týmy přibydou v příštích dnech.
Češi budou muset čekat do březnové dvoukolové baráže. Budou mít po dvaceti letech zase štěstí?
