Sparta zastavila monstrum. Gólmana málem odrovnaly výpary z langošů

Staré zimáky mají unikátní atmosféru. Liší se, každý má něco, co jinde nenajdete.

Sídlo Hradce Králové je výjimečné třeba dlouhou rovnou chodbou pro hráče obou týmů. Na zdech jsou cihly. Je to ulička euforie, nebo bolesti.

Po zápase vždycky vítěz řve nejvíc, jak umí, aby to pořádně osolil druhé straně. Z chodby je všechno slyšet. Stačí trochu zvýšit hlas a ozvěna v tunelu udělá svoje. Nese se do druhé šatny. Ryk v tu chvíli bodá.

V pátek si vykřikovala radostí Sparta. Vyhrála 4:1. Obrovitý útočník Kryštof Hrabík třískal hokejkou o zem tak, že na náměstí možná poskakovaly kostky.

Velký zápas. Z pohledu Sparty i velká výhra, která v hráčích nechává stopu.

Dobrou ukázkou, do jakého transu se dovedou hráči dostat, byla reakce sparťanského útočníka Michaela Špačka. Jeho geniální nahrávka mezi čtyřmi soupeři na najíždějícího spoluhráče Tomáše Hyku byla luxusním kouskem.

Technické provedení: 10/10.

Obtížnost: 10/10.

Jak kdyby měl čtyři oči. Byl to moment, který dostal Spartu do vedení a už ho nepustila. Špačkova reakce? „Teď vám popravě řeknu, že si to ani moc nepamatuju,“ hlásil s omluvným pohledem.

Po vyčerpávající bitvě se není ani čemu divit.

Sparta zastavila vichřici. Hradec vyhrál 12 z posledních 13 zápasů. Paradoxně tahle jízda začala právě v Praze v zápase se Spartou a výhrou 2:0. Od té doby Mountfield HK deptá extraligu, padl jen s Karlovými Vary 4:5 a dál nikomu slávu nedovolil.

„Dva dny zpátky jsem seděl v Písku s trenérem Liberce Jirkou Kudrnou,“ mrknul sparťanský brankář Jakub Kovář, že doma potkal dalšího Jihočecha.

„Bavili jsme se o tom, že buď my, nebo oni Hradci tu sérii ukončíme. Liberec s ním hraje v neděli. Tak snad není na mě nasr***,“ usmál se gólman.

Ale při utkání měl v jednu chvíli úplně jiné pocity, které se vážou ke stadionu.

Starší stavby mají kouzlo.

Někdy.

Někdy ne.

„Nechci to tady pomlouvat, vůbec. Ve druhé třetině jsem toho měl dost po nějakém oslabení. Nadechl jsem se výparů z bramboráků, nebo co to bylo. No, a regulérně jsem si myslel, že se pozvracím,“ spustil brankář Sparty.

Hradec má v rámci extraligy vyhlášený catering. Nehrozí vám tady málo ohřátý párek v rohlíku, ale na výběr je od halušek přes několik druhů klobás, steaky, nudle.

Mínus je, že když se tyhle vůně spojí, přestávají být vůněmi.

„Byl jsem kousek od toho, že mávnu na rozhodčího a pojedu ke koši, jak se mi udělalo špatně,“ líčil Kovář. „Máte 180 tep, jste zavařený a vdechnete langoše, bramboráky a já nevím, co ještě? Najednou hrozný,“ pokračoval.

Nakonec vydržel. Odér z jídla přepral. A stejně přepral i Hradec.

Mountfield HK je výjimečný klub. Jestli se o někom v Česku dá říct, že má svoji jasně danou identitu, tak stačí ukázat prstem sem.

Tvoří ji kouč Tomáš Martinec, vlastně je jedno, kdo před sezonou do týmu přijde. Víte, že postupně začnou hrát stejně a nakonec jeho mustr začne vždycky fungovat. „Fofr,“ popsal jejich hokej sparťanský gólman Kovář.

Víc slov asi není potřeba.

Tenhle fofr, kdy se nerozlišuje, jestli jde na led první nebo čtvrtá pětka, je pro Hradec charakteristický a ví o něm celá extraliga. Nejedná se o tajnou zbraň. Hráči hrají blízko u sebe, mění si pozice, posouvají si puky na malém prostoru. Přesně tak, jak má Martinec rád.

Klub není nejbohatší v Česku. Už vůbec nemůžete říct, že by měl nejlepší zázemí v extralize. Jeho nejlepší střelec je až na 22. místě (Radil, Nenonen a Kohout – 7 gólů). Nejproduktivnější hráčem je celkově až na 18. pozici Alex Tamáši.

Takže nic moc? Kdepak, v pořádku. Jde jen o odraz toho, jak klub funguje.

Nespoléhá se na jednotlivce, ale na funkční celek, systém. Hradec se posunul, dřív měl hodně malých a velmi rychlých hráčů. Ale vyrostl. Dřív taky vyhrával hlavně na očekávané góly, jen reálné moc dávat neuměl. Hrál hezky, ale… Poslední dobou dovede být i efektivní.

Nemění se starý zimák se všemi pachy a známý je tady i song, který stadionem duní po gólech.

Pokud Hradec vstřelí branku, spouští se hit z konce 60. let Sweet Caroline od Neila Diamonda.

Píseň původně vznikla pro zpěvákovu manželku. Jenže jméno Marcia se do melodie nehodilo. Jakmile ale uviděl fotku Caroline Kennedyové, bylo jasné, o kom se bude zpívat. O prezidentově dceři.

Kultovní sportovní píseň funguje i v Hradci, v Česku se ví, že je jeho. „Já si ji broukám ještě teď, když jedu v autě,“ usmál se bývalý střelec Mountfieldu Radek Smoleňák, který dal za klub v letech 2017-23 podle záznamů serveru eliteprospects 92 gólů.

Proti Spartě si při ní tribuny zatočily šálou jen jednou.

Ale ve výsledku nebyl důvod pro blbou náladu. Hradec je v laufu, jedna porážka by tady neměla bořit svět.