„Nechtěl jsem zaplňovat díry.“ Český brankář o těžké cestě do NHL

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jít za moře a prát se o NHL je sen. Jen někdy se může stát, že hráč narazí na realitu, že konkurentů je ve výsledku vždycky dost. A nakonec rozhoduje politika smluv.

Pokud si někdo prošel draftem a klub NHL ho podepsal, má hodně velkou šanci, že minimálně na farmě v AHL si zahraje.

Jenže existují i jiné cesty, kontrakty přímo s farmou. Pokud zazáříte, trefíte hodinu „H“, den „D“, kdy má klub personální nouzi a vám se zrovna daří? Rodí se pohádka. Cesta k NHL se blíží.

Pokud ne, hrozí souboj s nejistotou, jaký potkal brankáře Pavla Čajana.

Mladý gólman patří k překvapením extraligy. I když je jeho Litvínov poslední, Ondřej Pavelec si Čajana vzal na reprezentační kemp, aby trénoval a poznal atmosféru národního týmu.

Pět let chytal v zámoří. Poslední tři sezony měnil v Columbusu nižší soutěže, jak zrovna klub potřeboval. V létě se Čajan vrátil do Česka. V rozhovoru pro Seznam Zprávy líčil proč a co má v plánu dál.

Co se mladému hráči honí hlavou, když se s ním přehazuje z první farmy AHL do nižší v ECHL, pak zpátky a trvá to tři roky?

Nejtěžší je na tom psychická nejistota. Nevíte, co s vámi bude. Posílali mě na nižší farmu v ECHL a brali do AHL bez ohledu na výsledky. Složité je, abyste tyhle věci přijal a neptal se pořád sám sebe, proč se tyhle věci dějí. Ve výsledku tam hrají roli smlouvy, kdo má jak vysokou a kde, jestli ji má v NHL a odešel na farmu, nebo smlouvu přímo s prvním klubem nemá. Pak taky různé přesuny přicházejí podle toho, kdy někdo zraní.

Pak asi není úplně snadné se zaměřit jen na chytání, co?

Je frustrující, když se snažíte podávat výkony a nedostáváte zpětnou vazbu, nebo odměnu, když se třeba posouváte.

Ani nic ve stylu, že byste měl rok vydržet trochu „punk“ a pokud zvládnete nejisté období, příští sezonu se situace změní?

Tohle by bylo fajn. Několikrát jsem zažil, že mě třeba poslali z ECHL nahoru do AHL. Odchytal jsem dobrý zápas, ale ve výsledku to nic neznamenalo, zase jsem šel zpátky.

S nikým nepohnula výhra, která šla za gólmanem?

Ani super zápas. Přitom v takové roli ale vlastně nechcete moc. Jen kdybyste dostali šanci v dalším zápase ukázat, že to nebyla náhoda. Psychicky by to hrozně pomohlo. Cítili byste, že vám chtějí dát prostor.

AHL je pro mladého brankáře ale velmi dobrá soutěž z pohledu vlastního rozvoje, je to tak?

Jednoznačně. Ale zase někdy je potřeba tu cestu trochu změnit, udělat krok zpátky. Proto jsem se rozhodl jít zpátky do Česka. Přišlo mi, že jsem se dostal do škatulky, že jsem ten, kterého posílají mezi ECHL a AHL. Pro klub je to v pohodě, protože se mnou vždycky zaplní nějakou díru. Chtěl jsem to zkusit jinak, ukázat se v Evropě, abych se odrazil zase směrem k Americe.

V předminulé sezoně AHL jste dostal 22 zápasů a nad vámi byli brankáři Tarasov s Greavesem. Oba patří dnes do NHL. Proč to u nich dospělo ke kýženému cíli?

Někdy potřebujete i určitý souběh okolností, který hraje s vámi. Konkrétně Greavesovi všechno zapadlo, jak potřeboval a samozřejmě k tomu chytal i dobře. Byl nejdřív ve stejné situaci jak já. Taky ho nikdo nedraftoval a taky měl smlouvu jen v AHL. Jen přišel rok přede mnou. Nahoře v NHL končili brankáři na marodce a jemu klub nabídl smlouvu. Měl kliku, že dostal prostor, aby pravidelně chytal v AHL. To se mi nikdy nepovedlo, abych dostal šanci na delší dobu. A ve výsledku smlouvy hrají dost velkou roli taky.

Pokud má někdo dvoucestnou smlouvu v NHL, je ve výhodě proti někomu, kdo má kontrakt jen pro farmu?

Má, je v tom určitá logika. Jestli si klub z NHL někoho podepíše a má ho na farmě, dává mu větší prostor než někomu, kdo má kontrakt pouze s farmou. Hierarchie je vidět jasně. Tím pádem už jenom díky faktu, že se vám povede získat smlouvu s prvním klubem, se dostáváte k tomu, že aspoň na farmě můžete mít opravdovou šanci se ukázat a bojovat o místo. V tu chvíli opravdu záleží na vaší práci, na výsledcích. Smlouva jen pro farmu vás svým způsobem diskvalifikuje, protože čekáte, jestli se neuvolní místo. A když ne, je jedno, co jste předvedl. Jste první na ráně.

Často slyším, že gólmani na farmě jsou i pod dohledem trenérů brankářů z prvního týmu nebo mají vlastního. Co se ale děje, když jdete níž a chytáte ECHL?

Tam servis není skoro žádný.

Trenérem gólmanů je pak YouTube?

První dva roky jsem jezdil do Kalamazoo, kde hlavním trenérem byl bývalý brankář. Občas nám dělal cvičení a snažil se pomoci. Ale poslední rok v Cincinnati už nikdo takový nebyl. V realizačním týmu měl klub jen dva trenéry, kteří táhli všechno sami.

Co tedy má brankář dělat, aby se z něj nestal ECHL muž na věčné časy?

Můžete si dělat tréninky sami. Snažil jsem se, jenže tam zase chybí někdo, kdo by mi řekl, jestli věc dělám správně.

Oko, které vás opraví?

Přesně tak. Sám sebe nevidím, potřebuju, aby mi někdo řekl, jestli cvičení dělám dobře, nebo ne.

Tím pádem jste teď v pohádce, když máte nad sebou Zdeňka Orcta, jednoho z nejrespektovanějších trenérů brankářů v Česku?

Z osobního pohledu v absolutní. Máme velký servis, vlastní tréninky, rozbory, sleduje nás i na tréninku, opravuje nás.

Orct byl jako brankář hodně divoký. Coby trenér o vás taky někdy chce přelomit hokejku, nebo z něj vyrostl trpělivý pedagog?

(usměje se) Hodně se snaží krotit.

Divokost v sobě mít ale bude, ne?

Někdy je vidět, že to v něm dost bublá. Málokdy vyletí tedy na nás, spíš na kluky v poli. Dřív by vypěnil asi víc, ale je vidět, že umí mít emoce víc pod kontrolou. (usměje se)

Mít ho na své straně je lepší, chápu.

Nad gólmany drží ochrannou ruku. Máme svoji bublinu, abychom se dokázali koncentrovat jen na náš výkon. Myslím, že se mu to daří. Neřešíme, co se děje, co se píše a co se povídá. Snažíme se s Matejem Tomkem chytat tak, aby měl Litvínov každý den šanci vyhrát.

Takže ani spekulace o konci klubu nebo aktuální poslední místo v extralize s vámi necloumají?

Ne, fakt se dovedeme zaměřit jen na to, abychom v bráně předvedli stoprocentní výkon.

Zpátky za moře byste tedy chtěl?

Moc rád.

Ale?

Mým cílem je, abych si řekl o smlouvu v NHL. Rád se o šanci poperu na farmě, ale jedině ve chvíli, když ten regulérní prostor opravdu dostanu. Po minulé sezoně takhle odešli do Ameriky z Brna Michal Postava a odsud z Litvínova Šimon Zajíček. Něco podobného bych rád taky, chtěl bych pomoci teď mému klubu, ať se dostaneme nahoru. Jednou by pak mohla taky přijít smlouva, abych se šel prát na farmu. Sen o NHL mě pořád drží, i když vím, jak trnitá cesta tam vede.

Ke smlouvě v NHL už není potřeba být hvězdou reprezentace. Stačí být mladý, velký, pracovitý, se stabilní výkonností a šance na smlouvu roste. Doba se celkem změnila, co myslíte?

Je to pravda, protože pro klub NHL je tohle minimální riziko. Vezměte si, že sice můžete podepsat kontrakt na 800 tisíc dolarů, ale na farmě je z toho desetina. Pokud smlouva platí na rok, není to pro klub žádný závazek, nic neriskuje. Buď najde brankáře, nebo ne. A příští rok se hledá dál.

Ale má smysl hráči tohle podstupovat, pokud za dřinu s hodně nejistým výsledkem dostane jen 80 tisíc dolarů? Vysoké životní náklady a daně sumu pak hodně ořezají. Ve výsledku sumu za celou sezonu může dobrý hráč dostat v extralize za dva měsíce.

Peníze důležitý jsou. Ale na tohle přemýšlení mám ještě čas, bych řekl. Pokud podepíšete v NHL a dostanete se tam, veškerá vaše práce se zhodnotí. Ani nemusí jít z pohledu NHL o nějakou extra částku. I kdybyste se dostali jako gólman NHL na milion dolarů, je to i po zdanění spousta peněz.

Litvínov jste volil i z pohledu, že se z něj Zajíček dostal za moře, Orct posunul na vyšší úroveň třeba i Pavla Francouze a pracoval s brankáři NHL v reprezentaci?

Tahle motivace tam samozřejmě byla. Všechno jsme probírali s agentem Tomášem Krejčím a asi bych se mohl vrátit do Liberce, odkud pocházím. Jenže chytat za Petrem Kváčou, asi bych neměl takovou možnost se dostat do branky. Šimon Zajíček odcházel do Ameriky a v Litvínově se otevřelo místo. Ory je skvělý trenér gólmanů, navíc tady kluky nechává chytat zhruba stejný počet zápasů. Před podpisem smlouvy mi říkal, že se snaží porci zápasů zhruba rozdělit, aby kluci odchytali půlku.