Čtyři roky na jednom místě jsou unikát. Martinec má sílu i výjimečnou pozici

Tomáš Martinec vede Mountfield HK čtyři sezony v kuse. Klub s ním navíc podepsal novou smlouvu až do jara 2028. Dohoda je unikátní tím, že její ukončení by patrně musel iniciovat sám kouč.

„Jsme naladění na stejnou vlnu, Tomáš je pro mě nejbližší spolupracovník. Sedli jsme si, povídali pět minut a řekli si, že smlouvu připravím a podepíšeme,“ přibližuje jednání o novém kontraktu Aleš Kmoníček, generální manažer a předseda představenstva Mountfieldu HK.

Smlouva se ladila v průběhu minulé sezony. „Já chci dělat s ním, on se mnou,“ doplňuje Kmoníček.

Žádný jiný trenér v extralize nevede klub tak dlouho jako Martinec. Ve středu vstoupí do pátého ročníku extraligy v řadě jako hlavní kouč. Pro dokreslení – největší rivalitu má Hradec s Pardubicemi, které vede Filip Pešán. A ten se v prvním kole stane sedmým trenérem Dynama za nepřetržité Martincovy éry.

Práce hradeckého kouče je hodně výrazná, na první pohled jsou patrné rysy jeho práce.

Pod Martincem se hraje hodně agresivní hokej, hluboko v útočné třetině tým napadá rozehrávku, hráči víří pohybem, jsou vždycky hodně blízko u sebe. Po zisku kotouče následuje bleskový obrat a úprk k bráně soupeře.

Mountfield HK nepatří k nejbohatším týmům extraligy, ale funkčním stylem, na němž Martinec bedlivě lpí, se dokáže obrům rovnat. Klidně i porážet Spartu, Pardubice nebo Třinec.

Nikdo jiný v české soutěži takhle nehraje.

Když dostane hradecký útočník Patrik Miškář dotaz, jak se hráč v náročném systému cítí, hned odvětí: „Do ofenzivy máme víceméně volnost, do defenzivy už přesně daná pravidla jsou. Ale podle mě to baví každého hráče.“

Miškář je odchovanec, patriot. Martinec ho vedl už v mládežnických kategoriích. „Dostane vás do svého hokeje během chvilky. Chystáme se na všechno do nejmenších detailů, takže systém pochopíte, i když jste ho nikdy nehráli,“ říká. Když pozorujete Hradec na tréninku, dost často driluje hru na malém prostoru i otáčení hry. Co vypadá jako improvizace, je spíš automatická reakce na situaci, která vychází ze stovek najetí a nahrávek při tréninku.

Martinec pak na veřejnosti umí dost klamat svojí tváří a nepřístupným výrazem.

Často působí ustaraně, až nabručeně. Když tým vyhraje pětkrát za sebou, tváří se, jako kdyby ho hodně bolelo břicho. Poděkuje za případný kompliment, ale bleskově odvětí, že pořád je na čem pracovat.

„Nikdy. Podle mě ještě ne,“ směje se Miškář při odpovědi na dotaz, jestli už přišel den, kdy byl jeho trenér opravdu rád a spokojený. „Pořád se můžeme zlepšovat, nesmíme usnout na vavřínech, protože se nám to vrátí. Tohle v sobě prostě má,“ sází podobné věty, které Martinec hlásí při tiskových konferencích.

Trenér nevyhledává pozornost. Hodně se zlepšil v mluveném projevu, ale svoji práci moc rád neprodává. Nejraději by byl zalezlý v různých koutech hradeckého zimáku a někoho trénoval nebo řešil hokej.

Má rád kvalitní kávu, u ní se dokáže usmívat. Je společníkem, který o hokeji vykládá hodiny, až žasnete, jaký má přehled, co všechno viděl a kde vidí souvislosti.

Jakmile však přichází zápasový režim, nasazuje výraz, který nosil legendární trenér Dušan Uhrin na fotbalovém Euru v roce 1996. Nemusel říkat nic. Ale okolí vidělo: Přemýšlím, co nás čeká, sranda skončila.

Možnost trénovat Hradec dostal Martinec už dřív. Přišla v době, kdy hlavní a vždycky poslední slovo měl podnikatel Miroslav Schön, jenž do města hokej přestěhoval z Českých Budějovic.

Tomáš Martinec dělal asistenta Václavu Sýkorovi, Vladimíru Kýhosovi i Peteru Draisaitlovi, třem trenérským špičkám své doby. V roce 2018 se otevřela šance pro něj. S kontraktem na pět let a hesly typu, že se mění koncepce klubu a on má vybudovat nový tým na odchovancích.

Jen v další sezoně Schön „doplnil“ trenérský štáb o vysněného Vladimíra Růžičku. Klubový boss věřil, že Růžička je vítěz, který zařídí Hradci poháry.

Nevyšlo to, spolupráce nefungovala, tak se Martinec stáhl do ústraní jako šéf mládeže.

Ani Růžička nepřivedl do města slávu, tým skončil ve čtvrtfinále. V létě 2021 se tak do funkce vrátil Tomáš Martinec.

Ke kuriózní situaci došlo předloni, kdy Hradec kráčel do finále extraligy (tenhle úspěch výrazně pošramotila dopingová aféra, kdy tři hráči ze tří měli pozitivní nález, klub po dlouhých soudech dostal nakonec pokutu dva miliony). Tomáš Martinec si dovolil nepočítat s kapitánem Radkem Smoleňákem.

„K tomu řeknu jen no comment,“ odvětil Schön v rozhovoru pro iSport.cz, když Hradec postoupil do semifinále. Jeho přáním bylo, aby Smoleňák hrál. „Trenér má kliku,“ přidal následně Schön.

„Byl jsem pod tlakem, protože Mirek věci viděl jinak než já,“ přikývne dnes Kmoníček. Ale nedivil se. „Bylo to naprosto legitimní, proč ne. Trenérovi jsem stoprocentně věřil, tak jsem tlak vzal na svoje záda,“ postavil se za Martince před šéfem klubu.

Prý tenkrát neváhal, jestli má přísnému vládci odporovat. „Nebylo to těžké. Ani trochu jsem neřešil, jestli Tomáše podpořit, nebo ne. Hned jsem věděl, že to udělám,“ říká dnes Kmoníček.

„Tomáš mi vysvětlil svoje důvody, proč Smoliho nechce stavět. Všechno znělo logicky a sám věděl, proč to dělá. Když tady mám trenéra, který jde s kůží na trh, tak mu přece nemůžu říkat, kdo má hrát,“ dodává svůj pohled dnešní šéf představenstva.

Schön po zmíněném play-off v roli vládce skončil. Nutno dodat, že drobné názorové neshody kolem nasazování kapitána neměly na střídání ve velení klubu vliv. Plánoval předat řízení dál, nebo aspoň tak o tom mluvil.

Důkaz, jak má Martinec pevnou pozici, byl vidět v minulé sezoně. Kádr se přes léto hodně měnil, takže dlouho trvalo, než se podařilo vyladit hradecký systém. Tým padl pětkrát z prvních šesti zápasů, spadl na poslední místo.

Jednalo se o nejhorší vstup klubu do soutěže.

„Stejně jsme byli v klidu, protože jsem věděl, že to Tomáš dá dohromady,“ říká Kmoníček.

Mountfield HK nakonec skončil druhý. Takže je namístě uvažovat, že generální manažer dnes těžko bude vykládat, jak měl na telefonu jiného trenéra.

„To fakt ne,“ potáhne Kmoníček z doutníku a vyvalí do kanceláře oblak dýmu. „Řeknu vám, proč mě to ani nenapadlo. Viděl jsem, jak to funguje v kabině, jak se pracuje na tréninku. Trenér nebyl ani minimální problém,“ pokračuje nejmocnější muž Hradce.

Takhle vypadá vzpomínka útočníka Patrika Miškáře: „Před rokem se nám vůbec nepovedl start, tak čekáte všechno možné, tlak, že jsme poslední. Naopak jsme se ale semkli a kabina funguje postupně lépe a lépe.“ Potvrzuje tak Kmoníčkova slova, že panika se nekonala.

Martinec se prý ani svého šéfa neptal, jestli má v plánu jeho misi ukončit: „Bavili jsme se každý den, což děláme vlastně vždycky. Známe se tak dobře, že bych mu jakoukoliv pochybnost řekl první a hned. Nemusí se mě ptát.“

Tím pádem si Martinec užívá výsadní postavení, jaké moc trenérů v Česku nemá. Trochu se blíží k tomu, jaké měl ve švédské Frölundě trenér Roger Rönnberg. Vedl evropského obra 12 let, Frölunda má pozici kolosu na úspěchy. Vychovala hodně hráčů, ale tituly vyhrála za celou jeho éru „jen“ dva. Víckrát se ani nedostala do finále.

„Jsme málo trpěliví,“ přikývne Kmoníček. „Je pravda, že na výsledky a výkony je velký tlak. Pokud jste přesvědčení, že máte dobrého trenéra, trpělivost ale zásadní je. Ne vždycky se vám věci sejdou tak, jak chcete,“ myslí si.

Dokonalý ovšem není nikdo, ani Martinec. Smyslem koncepční práce ale také je, že přijímáte člověka s limity. Přiznáte si, že nějaké má, nezaskočí vás.

Problém měl Martinec například s komunikací nepříjemných věcí vůči starším hráčům. I tady se postupně mění, posouvá se. Vývojem se učí říkat nepopulární věci přímo.

Současně platí za trenéra, který by si nejradši hodně věcí dělal sám. Jeho asistenti by často rádi měli větší pravomoci, ale nedostali je. „Souhlasím, že bych byl rád, kdyby uměl víc věcí delegovat na lidi kolem sebe,“ přikývne Kmoníček.

„Pracuju na tom, aby se tyhle věci děly,“ přidá šéf klubu. „Tomáš měl vždycky pocit, že vše musí řídit sám. Neříkám, že je to špatný pocit, ale uleví se mu, až se naučí víc využívat lidi kolem sebe. A třeba bude smutný, že to neudělal dřív,“ tlačí svého kouče, aby víc využíval lidi kolem sebe.

Když se měl Kmoníček zamyslet, jestli hned od začátku z Martince cítil, že tak výrazně změní herní podobu klubu a vtiskne jí výrazné DNA, zavrtí hlavou: „Od začátku určitě ne. Každý svoji cestu nějak začíná a profiluje se.“

Dnes má kouče, kterého se nevzdá. „Vy třeba vidíte dril a práci na ledě. Ale důležité jsou i věci okolo, jak přemýšlí, jak pracuje, jeho vztah k Hradci, k hokeji,“ vypočítává Kmoníček.

A nakonec zazní i věta, která celý příběh vystihuje: „Hodně věcí dává dohromady mozaiku, kdy si řeknu, že tady nikoho jiného nechci.“