Recenze: Na Hradě zaznělo Varování. Havel se vrátil jako svědomí společnosti

Spisovatel Vaněk na zahradě s malou motyčkou okopává růže, když u jeho plotu zastaví muž v obleku se sakem přehozeným přes rameno. Jmenuje se Šeřík a ptá se po Vaňkovi. „To jsem já,“ připustí muž s motyčkou. „Jémine, tak to mám štěstí. Promiňte, nepoznal jsem vás. Můžu dál?“ ptá se příchozí. Vaněk chvíli váhá, pak opře motyku o plot a jde k brance. „Mohu se zeptat, kdo jste vy?“ ptá se. „Jsem od bezpečnosti.“ – „To vím, ale od jaké? Od veřejné, nebo tajné?“ – „Od tajné,“ odpoví Šeřík.

Formou scénické črty se veřejnost uplynulý pátek poprvé seznámila s nedokončenou hrou Václava Havla nazvanou Varování. U příležitosti nedožitých 90. narozenin bývalého prezidenta, dramatika a obhájce lidských práv ji na Pražském hradě v rámci festivalu Havel Alive za účasti prezidenta Petra Pavla uvedl režisér Jiří Havelka se dvěma herci z Dejvického divadla, jehož je uměleckým šéfem. Ivan Trojan četl repliky spisovatele Vaňka, Martin Myšička se ujal role příslušníka tajné policie Šeříka. Českému uvedení předcházela minulý měsíc světová premiéra v New Yorku s jiným obsazením.

Varování se datuje do roku 1977, kdy byl Václav Havel coby jeden z iniciátorů Charty 77 zatčen a strávil čtyři měsíce ve vazbě. První zmínka o námětu pochází z jeho vězeňského diáře.

Postava Ferdinanda Vaňka se však poprvé objevila už v aktovce Audience z roku 1975. Dramatikovo alter ego Vaněk v ní rozmlouvá s pivovarským sládkem. Ten se jej snaží přesvědčit, aby donášel sám na sebe. Absurdní dialog bez konce, kdy se situace ve hře opakuje stále dokola, byl autorovým varováním před nikdy nekončícím nebezpečím konformity a strachem z kapitulace před mocí.

Vaněk figuruje také v dalších Havlových dramatických textech ze 70. let, ve Vernisáži a v Protestu. Jako ztělesnění morálního principu představuje svědomí, které se odmítá podřídit lži, nátlaku a pohodlnému sebeospravedlňování.

Nyní uvedené Varování zrekonstruoval Jiří Havelka z rukopisných útržků nalezených v pozůstalosti Havlova přítele Zdeňka Urbánka. Vycházel ze znalosti Havlova stylu a především z výstavby tří aktovek s postavou Vaňka. V souvislosti s Varováním by tedy bylo možné hovořit o tetralogii takzvaných vaňkovek, celku spojeném jednou postavou míněnou jako morální zrcadlo. Byť Vaněk svého času inspiroval i jiné české a zahraniční autory, kteří s ním dál pracovali po svém.

Jiří Havelka, širší veřejnosti známý jako autor hry Společenstvo vlastníků a režisér její filmové verze Vlastníci, má blízko k dokumentární tvorbě. Ve svých inscenacích často vychází z reálných událostí, které nejprve dlouho studuje. Do procesu dokáže autorsky vstupovat a textovou předlohu definovat. Tyto dovednosti bezezbytku uplatnil i během dokončení Varování, které pojal jako scénickou črtu v podobě přiznaně rozpracovaného fragmentu se třemi možnými konci.

Na začátku páteční premiéry sám režisér přišel na jeviště, kde divákům v několikaminutovém proslovu přiblížil stav nalezeného dramatického torza, včetně následných až archeologických zásahů. Na plátně za ním se objevovaly snímky Havlova dochovaného rukopisu a strojopisu. Havelka zdůraznil, že mezi pracovními poznámkami a úlomky dialogů se nacházely i listy patřící jiné Havlově hře Pokoušení.

Její syžet není zas tak vzdálený nedokončenému Varování, v němž Ferdinanda Vaňka přichází zkonfrontovat představitel moci, mladý estébák Šeřík. I tady jde, alespoň v jedné z Havlem rozpracovaných variant, o uzavření dohody se zlem.

Zatímco Pokoušení ale bylo přímou variací na faustovský mýtus, ve Varování jde o hypotetickou možnost, kterou morálně ukotvený Vaněk bez rozmyslu odmítá. Šeřík mu po zdlouhavém seznamování a vzájemném oťukávání předkládá k podpisu dokument, kterým ho varuje, aby se Vaněk vzdal své údajně protistátní činnosti.

Motiv podpisu hraje zásadní roli také ve hře Protest z roku 1978, kde se Vaněk střetnul se znormalizovaným spisovatelem Staňkem, avšak v opačné situaci. Staněk se odmítl podepsat pod petici, kterou Vaněk vyhotovil na podporu propuštění vězněného písničkáře.

V Havlových absurdních aktovkách se dialogy často spirálovitě vracejí k témuž a odhalují svět, v němž není snadné rozlišit skutečné postoje od naučených společenských rolí. Otázku, co je opravdu živé a co je jen dekorativním konstruktem, vnáší do nynější inscenace scénograf Marek Zákostelecký. Dvojici postav, Vaňka a Šeříka, jejichž repliky čtou kostýmově zaměnitelní Ivan Trojan a Martin Myšička, ztvárnil pomocí dvourozměrných loutek. Jejich hlavní devizou je kromě schopnosti ohýbat končetiny také odnímatelná hlava. Jiří Havelka, který obě figury animuje a celou dobu tráví na pódiu s herci, jim podle potřeb textu neúnavně vyměňuje smějící se a zachmuřené obličeje.

Dvourozměrného provedení se dočkaly i další scénické prvky, jako lavička, studna, motyčka či strom se sedícím ptáčkem. Bukolickou idylu evokující chalupu na Hrádečku nedaleko Trutnova, kde Havla za komunismu navštěvovali přátelé z disentu, symbolizuje píseň Letěla bělounká holubička z opery Bedřicha Smetany. Její nápěv celou scénickou črtu rámuje a dokonale souzní s lidově naivistickým pojetím scénografie. Něžná lidová melodie navíc vytváří kontrast k atmosféře zastrašování a nátlaku, v níž se Vaněk ocitá.

Vaněk ve Varování je však mnohem aktivnější, než jak ho známe z ostatních aktovek. Jeho dialog se Šeříkem, s nímž se sbližuje, dokonce mu nabízí domácí víno, přitom nepostrádá ironii. Těžko říct, jestli za ní stojí Václav Havel, nebo Jiří Havelka, který hru sestavil z úryvků původního textu.

Divadlo někdy vstoupí do přímého dialogu se společenským děním, aniž by to tvůrci předem zamýšleli. Páteční premiéra se konala na Hradě ve chvíli, kdy se lidé scházeli na Malostranském náměstí před sněmovnou a demonstrovali proti náhle zařazenému hlasování o zrušení koncesionářských poplatků za Českou televizi a Český rozhlas. Koaliční návrh v prvním čtení schválili poslanci v sobotu nad ránem po dramatickém jednání.

V kontextu obav o nezávislost veřejnoprávních médií a svobodu slova získalo Havlovo Varování nečekaně naléhavý rozměr. Neplánovaná souhra mezi divadelním dílem a realitou jeho vyznění ještě umocnila.