Po Odcházení přichází Varování. Jak Václav Havel promlouvá k dnešku?

Nedožité devadesátiny Václava Havla vybízejí k nasvícení jeho odkazu ve světě, který dnes jeho idealistickým tezím často nepřeje. Mají myšlenky a tvorba jedné z nejvýznamnějších postav moderní české historie stále co nabídnout třeba i mladým lidem, kteří jeho působení ve veřejném prostoru nezažili a nepamatují?

Právě dnes, v pondělí 5. října, by Václav Havel oslavil 90. narozeniny. Od smrti bývalého českého prezidenta nicméně uplynulo už téměř patnáct let a vyrostla tak celá generace, která ho jako hlavu státu ani jako veřejnou osobnost nezažila.

Jsou to ale právě mladí lidé, kdo podle nedávného průzkumu agentury STEM vnímá Havlův politický odkaz nejpozitivněji. Ve svém úsudku se mohou opírat o texty a divadelní hry spisovatele a dramatika Havla, jeho politické myšlenky, ale taky o obraz, který si o něm za tu dobu česká společnost vytvořila.

Co z Václava Havla dokáže oslovit svět ještě v roce 2026? A co nám o něm dnes může říct jeho dramatická tvorba? Odpovědi na (nejen) tyto otázky hledaly Seznam Zprávy se ženou, která se téměř dekádu snažila přiblížit postavu a myšlenky Václava Havla veřejnosti ve Spojených státech. A také s mužem, který se ujal nově objeveného torza Havlovy hry ze 70. let a upravil ho do podoby díla, jež si koncem září v New Yorku odbylo svou světovou premiéru a tento měsíc se poprvé představí i českému publiku.

Psal se 19. listopad 2014, kdy se Václav Havel stal teprve čtvrtým Evropanem, jemuž v sídle amerického Kongresu ve Washingtonu odhalili bustu. Tehdy jméno slavného Čecha, který zemřel o necelé tři roky dříve, rezonovalo v projevech slavnost doprovázejících. Jenže od té doby Spojené státy - ale i širší svět - prošly značnými otřesy a proměnou, která se příliš nedržela tezí, jaké Václav Havel obvykle hlásal a které se vyznačovaly velkou dávkou idealismu.

Už proto se nabízí otázka, jestli v dnešním světě Havlovy ideje ještě stále mají své místo a jestli stále mají co nabídnout.

„Nemyslím si, že by už netáhly. Celý život Václava Havla - jak se z privilegovaného dítěte stal outsiderem, poté na jednu dobu v 60. letech úspěšným dramatikem, pak skončil ve vězení a poté z něj byl najednou ‚přes noc‘ prezident - je neuvěřitelným příběhem a může být inspirací pro spoustu lidí,“ míní v rozhovoru pro podcast 5:59 ředitelka Židovského muzea v Praze Pavla Niklová, která v letech 2014 až 2023 vedla Nadaci Knihovny Václava Havla v New Yorku.

Její snahou tak bylo po téměř deset let přibližovat Václava Havla americké veřejnosti, například prostřednictvím uvádění jeho divadelních her nebo projektu orální historie, v němž na Havla vzpomínaly osobnosti amerického veřejného života, včetně některých bývalých prezidentů. Přičemž i dnes Niklová věří, že odkaz Václava Havla může sdělovat mnohé i současné generaci mladých Američanů.

„Třeba Moc bezmocných je (Havlova) esej, která je po světě opravdu známá a kterou citují disidenti v mnoha zemích, kde vládnou totalitní režimy - přičemž Spojené státy teď bohužel také nevypadají dobře,“ říká Pavla Niklová, která zároveň podotýká, že důležitější než pro lidi v USA je Havlův odkaz pochopitelně pro obyvatele Česka, například už jen vlivem Havlových zásluh o vstup země do západních struktur v 90. letech.

Při osobním vzpomínání na prvního českého prezidenta pak bývalá šéfka newyorské Nadace Knihovny Václava Havla líčí, že v jejích očích byl Havel postavou, která se v 90. letech snažila vysvětlovat a polidšťovat - například prostřednictvím rozhlasových Hovorů z Lán - mnohdy bouřlivé události, kterými Československo a posléze samostatné Česko procházelo. „A také jsem na něm obdivovala obrovsky široký záběr toho všeho, k čemu byl schopen se vyjadřovat, a takovou lidskost - že se nikdy nestal úplně strojeným politikem,“ dodává Pavla Niklová.

Jednu svou hru Václav Havel ani nedopsal, přesto se nyní, bezmála patnáct let po autorově smrti, dostává k divákům. Na konci září měla ve formě scénického čtení v newyorském kulturním centru The 92nd Street Y premiéru jednoaktovka Varování, která vznikala během Havlova prvního uvěznění komunistickým režimem v roce 1977. Tvorba textu jedné z „vaňkovek“, tedy her z cyklu s fiktivním disidentem Ferdinandem Vaňkem v hlavní roli, však dospěla ke konci až o téměř padesát let později.

„Takový problém jsem řešil poprvé v životě. Člověk se s tím nesetkává často,“ říká režisér a dramatik Jiří Havelka. Byl to právě umělecký šéf Dejvického divadla, ke komu se loni dostal rukopis objevený v roce 2014 v pozůstalosti spisovatele a bývalého disidenta Zdeňka Urbánka jeho vnukem Davidem Duškem. A jak Havelka - další host pondělního vydání podcastu 5:59 - vysvětluje, jeho snahou následně bylo vyhnout se dokončení Havlovy hry způsobem, kdy „z ní dělám něco, co si myslím, že by z ní udělal on“.

Cílem tak prý naopak bylo do jisté míry „zachovat torzo“, byť dokončené a prezentované formou scénického čtení. Jak to dopadlo, to budou moci čeští diváci posoudit 23. října při tuzemské premiéře Varování v prostorách Pražského hradu.

V otázce samotné relevance Havlovy divadelní tvorby pro dnešní publikum pak Jiří Havelka poukazuje na to, že ačkoliv je valná část těchto her zasazena do dobových reálií komunistického Československa 70. a 80. let, primárně je jejich tématem především člověk - člověk v systému a člověk mezi dalšími lidmi. „Myslím, že to je něco, co jakákoliv generace řeší a poznává na vlastní kůži,“ říká režisér s tím, že i ve Varování je na jednom z předních míst „téma dialogu s mocí, která vlastně dialog nepřipouští“, a „určitá jistota mne jako toho, který do toho dialogu vstupuje, že to musím nějak uhrát“.

I člověk přesvědčený, že takovou situaci „uhraje“, je ale podle Havelky nakonec schopen oklamat sám sebe: „A já myslím, že i celé období toho prvního vězení (Havla v 70. letech) vede Václava Havla k té zásadní otázce, která pro něj byla signifikantní - nebo prostě k takovému zvolání - být sám sobě podezřelým. (…) Být sám sobě podezřelý je podle mě něco, co je platné prostě úplně kdykoli, kdekoli.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jak se dařilo odkaz Václava Havla přibližovat běžným Američanům. Anebo o tom, jaké Havlovy divadelní hry jsou z pohledu Jiřího Havelky nejaktuálnější pro současnou dobu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.