Havel si drží oblibu. Kladně ho hodnotí více než polovina vládních voličů

Začátkem října by Václav Havel oslavil devadesáté narozeniny. Názor na prvního porevolučního prezidenta se mezi Čechy v posledních letech nemění.

Jako velmi nebo spíše pozitivní nyní hodnotí jeho roli 76 procent dotázaných. Naopak negativně Havla vnímá 24 procent respondentů, ukázal průzkum agentury STEM. V roce 2019 byla čísla podobná, záporné hodnocení bylo tehdy jen o procento vyšší.

„Čím déle jev ve společnosti trvá, tím spíš si na něj lidé po prvotním tápání udělají jasný názor. Navíc lidé, kteří zemřou, dále veřejně nevystupují, a není tím pádem nutné názor korigovat, tak jejich hodnocení zůstává vesměs stabilní,“ vysvětlil stálou oblibu Havla analytik společnosti STEM Jiří Táborský.

To potvrzuje i sociolog Jan Herzmann. „Havel si často nebral servítky, říkal i věci, které byly nepopulární. Takže v případě, že by žil, by se jeho hodnocení zřejmě měnilo výrazněji,“ popsal.

Znatelnější rozdíly jsou vidět ve věkových skupinách, kladné vnímání Havla totiž klesá s rostoucím věkem. Nejpopulárnější je u nejmladších respondentů, naopak 40 procent dotázaných nad 60 let ho v oblibě nemá. Podobné rozdělení ukázal i průzkum z roku 2019.

Nejmladší generace dospělých si Havla podle odborníků do jisté míry idealizuje. „Je spojován s hodnotami občanské společnosti, jako je rovnost či svoboda. To jsou témata, která u mladé generace výrazně rezonují,“ vysvětlil Táborský.

Naopak názor nejstarší generace formuje to, že si období Havlova prezidenství živě pamatují. „V roce 1989 se teprve stával známým, v jeho závěru jeho popularita rostla. Všeobecné nadšení ale brzy odešlo, a to zvláště s rozpadem Československa, což je pro tuto generaci citlivá záležitost,“ popsal Herzmann.

Výrazně populárnější je pak Havel mezi voliči opozice, kde ho pozitivně hodnotí 95 procent dotázaných. Kladné hodnocení pak získal od 62 procent podporovatelů vládních stran.

Příčinou může podle Táborského být přístup současné politické reprezentace. „Na osobu Václava Havla se často odvolávají představitelé opozice nebo prezident. A zároveň je doba jeho hlavního politického působení po roce 1989 současnými vládními stranami vykreslována jako období rozsáhlé korupce a tunelování, což se do názoru na osobu tehdejšího prezidenta nevyhnutelně propisuje,“ vysvětlil.

Herzmann přidává další důvod. „Část příznivců současné vlády jsou lidé s krajními politickými názory, kteří Havlovi nemohou přijít na jméno. Část těch levicově orientovaných, například bývalých členů KSČ, mu přičítá za vinu, že skončilo období, které oni považovali za pozitivní,“ zdůvodnil sociolog.

„Mezi příznivci současné vládní koalice je 62 procent ale opravdu vysoké číslo,“ dodává Herzmann. Jiní bývalí prezidenti se podle něj u svých „odpůrců“ takové podpoře netěší.

Václav Havel v očích české společnosti nadále zůstává především významnou osobností boje za lidská práva. V této souvislosti si ho vybavuje 36 procent dotázaných. Naopak nejmenší pozornosti se dostává jeho roli v kultuře.

„Václav Havel je připomínán při významných akcích či výročích, které jsou spojené s lidskými právy. Je to téma, se kterým je v informačním prostoru nejvíce spojován,“ vysvětlil Táborský.

Názor na to, kým Havel byl, se liší podle věku respondentů. Zatímco téměř třetina dotázaných starších 60 let ho vidí jako osobnost zodpovědnou za většinu dnešních problémů Česka, téměř čtvrtina nejmladší skupiny ho vnímá jako nejlepšího polistopadového prezidenta.

Mezi lidmi, podle kterých Havel nese vinu za současný stav země, se objevuje také velká část voličů mimoparlamentních stran a nevoličů. Bývalého prezidenta si v této souvislosti vybavuje 40 procent z nich.

„Havel je jedním z hlavních symbolů polistopadového vývoje. A ačkoli máme většinou dojem, že je to pozitivní příběh, nesmíme zapomínat, že pro spoustu lidí v Česku to pozitivní příběh není a v nových časech se jim nedaří. Navíc jejich sociální, zdravotní či jiná situace nemusí být nejlepší. Proto není divu, že nejsou příznivě nakloněni člověku, který je jedním z hlavních symbolů tehdejších změn,“ přiblížil Táborský možnou příčinu.

Největší zásluhou, kterou společnost v Havlovi vidí, je podle průzkumu zahraniční politika. Té si váží především nejstarší generace. Mladší lidé ho zase oceňují za odvahu a postoje v období vlády komunistů. Třetí místo obsadily Havlovy osobní vlastnosti, jako je upřímnost, autenticita či schopnost uvědomit si vlastní chyby.

„O Havlově činnosti před rokem 1989 se ví relativně málo, je tam oceňována hlavně jeho odvaha a odpor vůči režimu. A v českém prostředí je oceňováno, že to mnohdy dělal s nadsázkou a humorem,“ přibližuje Herzmann.

Dotázaní však mají k bývalému prezidentovi i výtky. Například 37 procent z nich se domnívá, že se kvůli němu země po roce 1989 ubírala špatným směrem. S polistopadovým vývojem země podle STEMu pociťuje spokojenost zhruba pětina populace, mírně nadpoloviční většina má smíšené pocity a asi čtvrtina populace je s vývojem nespokojená.

Pozitivní vnímání Havlovy činnosti v zahraniční politice sociolog přičítá přístupu světových lídrů, kteří exprezidenta oceňovali. Naopak v domácí politice, která skončila mezi negativy, mohl mít vliv rozpad Československa či divoká privatizace v devadesátých letech.

„Tady je viditelná jistá paralela s Petrem Pavlem. Ten je podle průzkumů také lépe hodnocen za své vystupování a mezinárodní politiku než ve vnitrostátním hodnocení,“ dodal Herzmann.

Vnímání Havlových negativ se liší také podle politických preferencí. Podporovatelé opozice mu oproti voličům koalice výrazně častěji vyčítají, že nedostatečně usiloval o vyrovnání se s komunistickou minulostí. Tvrdí to především vysokoškoláci, možnost vybralo 27 procent z nich, z celé populace je to 13 procent.

„Tihle lidé jsou k minulému režimu zdaleka nejkritičtější. S dobrým vzděláním bývá spojován i lepší životní standard a tito lidé si velmi dobře uvědomují, že před rokem 1989 by jim v něm bylo výrazně bráněno, pokud by jim byl vůbec umožněn,“ doplňuje Táborský.