Hlavní obsah

Václav Havel

Foto: ČTK
Článek

Vůdčí osobnost, která po celý svůj život prosazovala mír. I takto dnes vzpomínáme na prvního prezidenta České republiky, Václava Havla. Jeho pestrá životní dráha coby spisovatele, dramatika, politika a nejznámějšího disidenta zůstává i nadále inspirativní pro občany nejen české země, ale i jiných světových velmocí.

Mladá léta nadějného umělce

Václav Havel vyrůstal v podnikatelské rodině. Jeho otec byl zámožným restaurátorem a matka nadanou módní návrhářkou a umělkyní. Od útlého věku byl tak Havel zasvěcen do kulturního a sociálního života první poloviny 20. století, díky čemuž byl při nástupu komunistického režimu v tehdejším Československu vnímán jako vyvrhel společnosti.

V padesátých letech absolvoval čtyřletý učební obor chemický laborant. Ve studiích pokračoval na Ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického, jelikož mu byla zamítnuta přihláška na vysokou školu humanitního zaměření. Česká umělecká scéna ho ovšem nepřestala fascinovat. Po přerušení studií a absolvování povinné vojenské služby se přesunul do divadelního prostředí, kde začal pracovat jako jevištní technik. V šedesátých letech se na Havla usmálo štěstí. Byla mu umožněna studia na divadelní škole, kde vystudoval obor dramaturgie. Své umělecké prvotiny psal po rukama jedinečného divadelníka Ivana Vyskočila, který Havla přijal v pražském Divadle Na zábradlí v roce 1960.

Významné milníky v životě Václava Havla

1960-68 – Jevištní technik, asistent a dramaturg v Divadle Na zábradlí

1962-66 – Studium oboru dramaturgie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění

1963 – První divadelní hra „Zahradní slavnost“

1968-70 – Člen Svazu československých spisovatelů

1977 – Publikování Charty 77

1989 – Spoluzaložení Občanského fóra

1989-92 – Prezident Československa

1993-03 – Prezident České republiky

První divadelní hry

Během práce v pražském divadle začal Havel rozvíjet svůj umělecký potenciál. V roce 1963 napsal svou první velkou hru, “Zahradní slavnost,” která byla úspěšnou satirou na byrokratickou třídu tehdejší doby. O dva roky později vydal hru s názvem “Vyrozumění,” což bývá považováno za jedno z jeho nejznámějších děl vůbec.

Do vpádu sovětských vojsk na území Československa v roce 1969 Havel pravidelně publikoval v divadelních periodikách Divadelní noviny, Divadlo nebo Literární noviny. Skrze tyto publikace se začal intenzivně angažovat v politice.

Velkou událostí byl projev na sjezdu Svazu československých spisovatelů, během kterého promluvil k nekalým praktikám monopolní KSČ a dožadoval se zavedení širšího politického spektra pro svou zemi. Speciálně v těchto chvílích byla pro něj jeho žena, Olga Havlová, nepostradatelnou oporou.

Sametová revoluce a Havel prezidentem

Osmdesátá léta s sebou přinesla napětí v řadách občanů. Lidem stále více vadilo omezování svobody ze strany Sovětského svazu a začali tato striktní nařízení bojkotovat. Havel se obrátil na tehdejšího prezidenta, Gustáva Husáka, a kritizoval situaci, do které zemi dostali komunisté.

V roce 1976 začal režim pronásledovat umělce a poslal členy tehdejší undergroundové kapely “The Plastic People of the Universe” za mříže. To byl první impuls pro založení Charty 77. Havel byl jedním ze zakladatelů a během podzimu 1989 i mluvčím, jelikož zastupoval Alexandra Vondru, který byl v té době odsouzen za uctění památky Jana Palacha.

Situace se vyostřila na podzim roku 1989. Lidé bojovali proti komunistickému režimu veřejnými demonstracemi, což se do historie zapsalo jako Sametová revoluce. V listopadu téhož roku bylo založeno Občanské fórum, které mělo konfrontovat tehdejší režim a prosazovat svobodu a demokracii obyvatel. Václav Havel byl hlavním představitelem tohoto politického hnutí, a na základě této pozice byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa.

Sdílejte
Související témata:

Články k tématu