Vlastně to je národní socha, říká autor letištního anamorfního portrétu Havla

„Havel? Ten je u příletů. Tam, jak je ta hromada věcí. Vidíte?“ ukazuje policista na druhém terminálu pražského letiště rukou doleva.

Anamorfní portrét Václava Havla je mezi kavárnou a Forum Havlum od Bořka Šípka. Na pódiu v prostoru 3,5 × 2,5 x 2,2 metru je opravdu hromada předmětů. Přes tři tisíce. Od pětihaléřů z osmdesátých let, po angličáky, propisky, ale také sudy od piva z trutnovského pivovaru, vysavače, papiňák, knihy nebo ústřední topení s pouty a výraznou českou vlajkou. Čelní stěna je polepena originál novinami ze srpna šedesát osm.

Ze všech stran působí instalace jako hromada historických relikvií. Krom jednoho místa: kukátka. Pohledem do něj se vyjeví anamorfní portrét Václava Havla. Třírozměrný obraz v jasných barvách. Podšálky jako modré oči, sud od piva jako ušní lalůček, svazky klíčů jako knírek, helma polepená známkami jako nos…

„Co předmět, to odkaz a symbol. Komunikují mezi sebou, tvoří příběhy. Vše se vztahuje k životu Václava Havla a k době, v níž žil,“ popisuje své dílo autor Patrik Proško. Chodíme kolem anamorfního portrétu (dílo založené na efektu optického klamu, pozn. red.) a umělec vypráví příběhy jednotlivých předmětů.

„Nejcennější? Asi tento psací stroj. Patřil Martinu Jirousovi. Tady je fotka, jak si ten stroj nese,“ popisuje Patrik Proško. „Kurátorka galerie Nadia Rovderová dělala o Magorovi výstavu a ten stroj jí byl ponechán. Tak mi ho věnovala do instalace,“ říká a ukazuje o kousek dál.

„Je tu originál na kopíráku přepsaná Charta 77. Je osahaná a jsou v ní dokonce i překlepy. Další cennou věc má Václav Havel ve rtu: originál placky OFka z počátku devadesátek. Tehdy ještě nebyly plechové, ale na plastu nalepené,“ vypráví. Předměty získal přímo od designéra Pavla Šťastného, který logo Občanského fóra navrhnul.

V levé části instalace jsou věci související s perzekucí. „Jsou tu originál noviny z okupace, knihy, které se věnují pobytu Václava Havla ve vězení, tady je ten klasický inzerát z Rudého Práva,“ ukazuje Patrik Proško na přání k narozeninám Ferdinandu Vaňkovi. Zvlášť pyšný je na originál časopisu Dikobraz, který vyšel 27.08. 1968. „Týden po invazi si v něm dělají z okupantů srandu. Jsou tu vtipy na Lenina nebo Brežněva.“

Vedle visí na ramínkách vězeňské mundúry z osmdesátých let. Proško je získal od muže, který v té době seděl. O kus dál jsou vězeňské tepláky, tričko a kravata vyrobená z vězeňských trenýrek. Stín pod krkem tvoří šachové figurky z chleba. „K vězení to patří, tak jsem je vyrobil,“ krčí rameny umělec.

A další cennost: původní cedule ulice Bartolomějská, kde byl Václav Havel a další disidenti vyslýcháni. „Tady jsou pouta z osmdesátých let. Všimněte si, že jsou trochu nařízlá, někdo se z nich snažil vyřezat. Pouta jsou na dobovém topení. Přesně, jak to bylo na fízlárně v Bartolomějské. Připoutali tě k topení, dostal jsi rány a musels mluvit,“ vysvětluje umělec.

Touto částí instalace se line ostnatý drát a k vidění jsou tu fotografie Václava Havla z vězení. „Speciálně nad to jsem umístil českou vlajku, protože v roce 1989 byl ve vězení a ještě týž rok se stal prezidentem. Ohromný vzestup. Vlajka je vyrobená z pravého sametu – jako sametová revoluce,“ dodává.

Uprostřed povídání nás přeruší dáma středního věku s cestovním kufrem. „Pochopila jsem správně z vaší konverzace, že jste to udělal vy,“ ptá se Patrika Proška. On přikyvuje. „Geniální. Fakt. Paráda. Máte můj obdiv,“ zhodnotí dílo a odejde.

O chvíli později se před instalací zastaví skupinka asi osmiletých dětí. Hovoří anglicky. Paní učitelka jim vysvětluje, že se jedná o portrét bývalého českého a československého prezidenta, spisovatele a dramatika Václava Havla. Děti zvědavě předměty okukují, ale jeho obraz neuvidí. Kukátko je na ně moc vysoko a stolička nikde.

Pokračujeme v odkrývání symbolů. Patrik Proško zmiňuje odkazy na Havlovy koníčky a vášně. „Proto je tu dobová lednička a v ní dvě kuchařky jeho receptů: Kančí na dančím a Havel v kuchyni, které sepsal jeho přítel Michael Žantovský,“ upozorňuje na obal knihy, na níž stojí bývalý prezident v zástěře. Vedle visí originál krabička „bétéček“, cigaret, které kouřil. Balíček pochází z té doby a je nenačatý.

A další vášeň: auta. „Sehnal jsem většinu modýlků aut, které Václav Havel vlastnil. Mercedesy, Renaulty, SIMku 1000, Lancii Kapu, Golfa a pak tu je tu i pár aut, v nichž jezdil nerad: auta Veřejné bezpečnosti,“ šermuje prstem Patrik Proško na žluto-bílé angličáky. Nesmí samozřejmě chybět legendární Mercedes z roku 1974, ve kterém jezdil přikulovat sudy do trutnovského pivovaru. „Aby to bylo propracované do detailu, tak jsem dodělal i správnou SPZ,“ usmívá se umělec.

„Věci jsou umístěné tak, že mezi sebou navzájem komunikují a doplňují se,“ upozorňuje. Jako příklad uvádí svazky klíčů, symbol sametové revoluce. Jeden svazek vložil do úst. „Protože jeho nejsilnější zbraní, bylo slovo a slova byla pro něj klíčová, proto jsem je symbolicky zakomponoval jemu přímo do úst,“ popisuje.

Nebo další dvojsmysl. V pravém rohu je umístěn originál štít, helma a pár obušků příslušníka SNB. „Zepředu to vypadá, jako kdyby za tím štítem stál člověk v helmě. Když se podíváte z boku, vidíte, že je to podepřené koštětem. Zkrátka esenbák je koště,“ zmiňuje Proško.

Symboly odkazující na revoluci a porevoluční období jsou v pravé části instalace. „Tady je text písně Revoluce od disidenta Skaláka, dovnitř portrétu hlavy Václava Havla jsem vložil bustu Masaryka. Stojí na piedestalu z VHS, který jsem dostal od bráchy. Jako symbol porevoluční doby, kdy k nám přišel Západ a západní filmy,“ ukazuje umělec doprostřed instalace. Na VHS je nahraný Predátor, Vetřelec a Rambo.

Patrik Proško odhaduje, že devadesát procent předmětů pochází z darů od lidí a od nadací, které nesou jméno Václava Havla nebo pokračují v jeho odkazu. Konkrétně Knihovna Václava Havla, Nadace Charta 77, Nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových a Výbor dobré vůle Olgy Havlové. Zbytek pokupoval na blešácích, trzích, bazarech nebo antikvariátech.

„Proto v uvozovkách říkám, že se jedná o národní sochu, což je koneckonců napsané i v ní v podobě pouliční cedule Národní,“ dodává.