Tři a půl roku krveprolití. Putinovo válečné tažení stálo život statisíce lidí

Po svém nástupu ukončím tu nesmyslnou válku na Ukrajině do 24 hodin, sliboval loni v předvolební kampani republikán Donald Trump.

Do Bílého domu se vrátil koncem ledna, dosud se ale klidu zbraní ve vleklém konfliktu nepřiblížil. Moskva jakékoliv návrhy příměří odmítala a vyhlašovala jen jednostranná, například v souvislosti s Velikonocemi či oslavami 9. května. Ani během nich ale útoky neustaly.

Ukrajina s nadějemi, ale i obavami čeká, co přinese Trumpova schůzka s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem, která se má odehrát v pátek v Anchorage na Aljašce. Zástupce Kyjeva bude u jednacího stolu chybět.

V grafickém datovém přehledu shrnujeme dosavadní tragickou bilanci ruské invaze na Ukrajinu.

Plnohodnotná ruská válka proti Ukrajině se táhne už tři a půl roku, což vyčerpává lidské zdroje obou stran. Vysoké ztráty způsobují nejen problémy na bojišti, ale vyvolávají také obavy o demografickou budoucnost obou zemí.

Přesná čísla se odhadují jen velmi těžko, protože Moskva i Kyjev zveřejňují jen útržkovité informace. A pokud to udělají, je nutné k údajům přistupovat s obezřetností, protože oběma stranám můžou sloužit k propagandistickým účelům.

Co se týče ukrajinské strany, za věrohodná lze považovat data projektu UA Losses, který ověřuje informace o obětech konfliktu z otevřených zdrojů. Poskytuje tak minimální hranici ztrát a k 14. srpnu napočítal přes 79 tisíc mrtvých ukrajinských vojáků. Osud dalších 75 tisíc pak není znám.

Obdobnou metodiku využívají na ruské straně nezávislá média Mediazona, Meduza a ruská redakce BBC. Podle nich ve válce na Ukrajině k 1. srpnu zemřelo více než 121 tisíc vojáků.

Jak ukazuje následující graf, ve srovnání s předchozími konflikty, které Rusko (či v případě afghánské války ještě Sovětský svaz) vedlo v posledních desítkách let, stojí válka na Ukrajině opravdu mnoho lidských sil.

Skutečné ztráty jsou ale v ruské válce určitě vyšší, protože čísla nezahrnují pohřešované, a je jasné, že jména mnoha mrtvých nebyla dohledána.

Například podle v červnu zveřejněné studie amerického think tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) zemřelo čtvrt milionu ruských vojáků a celkové ztráty včetně zraněných přesáhly 950 tisíc. U Ukrajiny odhaduje počet mrtvých vojáků mezi 60 a 100 tisíci, včetně zraněných je pak řeč o 400 tisících obětí.

Ve vyjednáváních hraje jednu z předních rolí debata o území. Ruská strana si nárokuje poloostrov Krym i čtyři další nezákonně anektované oblasti Luhanskou, Doněckou, Záporožskou a Chersonskou. A to přestože v nich nedrží plnou kontrolu.

Kyjev na tento požadavek dlouhodobě odmítal přistoupit, nicméně v poslední době se objevují i z vysokých míst slova o nutnosti ústupků.

V rozhovoru pro britskou BBC o nich začátkem srpna mluvil i český prezident Petr Pavel, jeden z největších stoupenců Ukrajiny. „Chceme, aby přežila jako nezávislá suverénní země. Pokud je cenou za její přežití to, že část území bude dočasně okupována, tak ať je tomu tak. Tato okupovaná území nikdy právně neuznáme jako ruská,“ řekl.

V bránící se zemi pak k mírné změně postoje přispívá i situace na frontě, která v posledních měsících hraje do karet spíše Moskvě. Kyjev si navíc za administrativy Donalda Trumpa nemohl být jistý podporou ze strany Spojených států tak, jako v dobách jeho předchůdce Joea Bidena.

Zde je přehled toho, jak nyní situace na frontě vypadá.

Ochota států podporovat napadenou zemi proměňuje v posledních letech také geopolitické uspořádání světa. S rostoucí únavou z války sílí v řadě zemí nálady volající po zastavení konfliktu prostřednictvím utnutí dodávek Ukrajině.

Jak již bylo zmíněno, viditelné je to zejména u dříve nejsilnějšího zastánce. Spojené státy po lednové výměně v Bílém domě několikrát pomoc pozastavily - podle prezidenta Trumpa pro údajnou neochotu Ukrajinců jednat s Rusy o konci války.

Téma o tíze pomoci pak ovlivnilo probíhající volby i v dalších zemích, ať už se jedná o Francii či Německo. Přesto se ukázala bezprecedentní solidarita zejména ze strany západních zemí, která se kromě cílené pomoci týkala i diplomatické izolace Moskvy nebo na ni mířených sankcí.

Následující přehled ukazuje, které státy nejvíce přispívají Kyjevu. Ukrajině pomáhá také Evropská unie jako celek.

Spolu s válkou na Ukrajině se také otevřela otázka zbrojení evropských zemí a síly Severoatlantické aliance, jejíž dříve neochvějné principy několikrát zpochybnil Trump. V posledních letech tak značně vzrostly snahy států investovat více do své obrany a naplnění požadavků v NATO.

Viditelné je zejména posílení států, pro které je ruská hrozba největším tématem, tedy pobaltských a severských zemí a také Polska. NATO se navíc letos v červnu dohodlo na dalším navýšení rozpočtu na obranu - státy by měly na tyto účely do budoucna vydávat až 5 procent svého HDP oproti dosavadním dvěma.

Kromě územních požadavků opakovala často Moskva i svou touhu po úplném odzbrojení Ukrajiny. Naopak z Kyjeva zní volání po bezpečnostních zárukách, které by mu jeho spojenci poskytli, aby se riziko potenciálního dalšího útoku z Ruska mohlo snížit.

Na papíře přitom platí Ukrajina za výrazně slabšího soupeře, což byl i jeden z předpokladů pro rychlé ukončení války ve prospěch Ruska. S již zmiňovanou podporou západních zemí, ale i díky dalším faktorům se země bránila ruským výpadům více než tři roky. Zde je srovnání sil, jimiž obě strany disponují.

Pokud opravdu dojde k příměří či dokonce ukončení války, velkým otazníkem bude také návrat Ukrajinců, kteří ze země po rozhoření konfliktu uprchli. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) válka na Ukrajině spustila jednu z největších krizí vysídlování na světě.

Více než 10 milionů Ukrajinců bylo vysídleno, přičemž 6,7 milionu z nich našlo útočiště v jiných evropských zemích. Zde je mapa států, které v posledních letech přijaly nejvíce ukrajinských uprchlíků. Čísla zobrazíte po najetí na konkrétní státy.