Neeson nahradil Nielsena. Nová Bláznivá střela chrlí vtipy jako z kulometu

Policista Frank Drebin kráčí do své kanceláře a už od pohledu přes průsvitné okno je zřejmé, že na něj čeká půvabná silueta. Je to tak, po otevření dveří naráží na mimořádně fotogenický stojan na klobouky. Ta pravá femme fatale je o kus jinde.

Tvůrci nové verze snímku Bláznivá střela, kterou od čtvrtka promítají kina, se ponořili do „pravěké“ skříně filmového humoru. Podařilo se jim z ní vytáhnout nikoli kostlivce, ale materiál, jenž se nese v duchu komiky populárního originálu. Průšvih se tedy nekoná. A nekoná se právě díky obsazení.

Třiasedmdesátiletý Liam Neeson v roli Franka Drebina mladšího navazuje na svého filmového otce Leslieho Nielsena, jenž zemřel v roce 2010, důstojně. Pokud se tedy podobné slovo v souvislosti s touto figurou vůbec dá použít.

Nový Drebin je opět mistrem v neschopnosti pochopit přenesené významy slov a vět, znovu porušuje všechna psaná i nepsaná pravidla a ničí během vyšetřování vše, co mu stojí v cestě. Včetně civilistů či dopravních kuželů.

Neeson v posledních dvou dekádách získal jakési výsadní právo ztělesňovat skoro všechny posmutnělé filmové mstitele s psíma očima, které kdy scenáristé napsali. Zatímco ve snímku 96 hodin z roku 2008 to vedlo k solidní akční krimi, v některých titulech už se tento „žánr“ a stejný typ postavy měnily v sebeparodii. Učinit další krok k opravdové parodii – a rovnou k jedné z nejslavnějších – tedy bylo logické rozhodnutí. Vyplatilo se.

Neeson je coby Drebin nesnesitelný trouba, kterého okolí nenávidí, ale diváci si ho snadno oblíbí. Přitom v něm zůstává cosi zvláštně uvěřitelného, obzvlášť když se před kamerou vyskytuje se sestrou muže, okolo jehož úmrtí se točí děj snímku.

Beth v podání Pamely Anderson je velkou návratovou rolí. Herečka, která už po zbytek kariéry zůstala neodmyslitelně spojená se seriálem Pobřežní hlídka, přichází na plátno ve velkém stylu a nedbá na to, že je jen parodií na filmové femme fatale, protagonistkou odsouzenou poslouchat Drebinovy bizarní repliky pronášené s kamennou tváří. Jejich filmový románek přitom přešel ve skutečnou náklonnost obou herců, což mimochodem částečně tematizuje závěrečná titulková sekvence.

Bláznivá střela je přitom svým způsobem odsouzená k tomu, že nemůže naplno uspět. Časy, kdy šlo ve filmech pronášet košilaté dvojsmysly typu „rozkošný bobřík“, jsou dávno pryč. A stejně tak dnešní Hollywood nepřeje ztřeštěným komediím, kde v kulometném tempu padá jeden fór za druhým a místo kvality je důležitá kadence.

Což ale pro režiséra a spoluscenáristu Akivu Schaffera, respektive celý jeho tým, zároveň představuje výhodu. Jejich snímek působí jako bezstarostná letní podívaná, která se nebojí střílet vtípky od boku, a byť na každý trefný vystřílejí spoustu munice naprázdno, výsledek se dostatečně liší od většiny aktuálních hollywoodských komedií. Je zřejmé a také celkem sympatické, že se tvůrci pokoušejí vzdát hold originálu a přenést jeho bezskrupulózní poetiku do dnešní doby.

Občas tak vznikají rozkošně nepravděpodobné debaty postarších mužů o tom, jak byla kapela Black Eyed Peas donucena změnit text svého party songu Let’s Get Retarded na méně urážlivé slovo, aniž by podobné drobnosti působily jako nějaká na sílu tlačená kritika současnosti.

Drebin je trochu jinou verzí původního hrdiny, Neesonovi se daří zachovat jeho charisma hadrového panáka, což tady rozhodně není myšleno jako urážka. A přitom dokáže být svůj, když se prohání skrze desítky klišé z policejních snímků a filmů noir, které mají tvůrci obzvlášť na mušce.

Hrdinovi tak někdo podává kafe, ať už dorazí na místo činu v přírodě, nebo zrovna projíždí ulicemi – ruka s horkým nápojem se i tak neohroženě objevuje v okénku jeho jedoucího vozu. Nejsou to vtipy, které by diváka posadily na zadek, ale dokážou spolehlivě vyvolat nostalgické vzpomínky u fanoušků série.

Ve druhé půli nicméně snímku přece jenom dochází dech. Filmaři se snaží co nejvěrněji napodobit předlohu a někdy zůstávají v jejím vleku. Novinka zjevně nemůže dosáhnout podobného statusu jako původní dílo z roku 1988, jehož repliky a četné scény zlidověly. Vznikla oddechová letní komedie s příjemnou stopáží 85 minut, kterou nečekají opakovaná domácí přehrávání, ale neurazí. Což je vlastně ten hlavní problém.

Původní parodie jistě nechtěla urážet publikum, přesto toužila ho razancí svých vtipů občas zvednout ze židle. To tentokrát nehrozí. Většina fórů tak nějak prosviští kolem, některé vyvolají drobný, lehce zasněný úsměv na rtech.

Nová Bláznivá střela je zvláštní relikt, ohlíží se za dobou, která už je dávno pryč, a přitom se jen těžko může usadit v té dnešní. Ale Liamu Neesonovi s Pamelou Anderson to každopádně na plátně sluší, což je myšlené zcela neironicky.