Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V listopadu a prosinci 1989 se na balkonu budovy Melantrich na pražském Václavském náměstí odehrávaly dějiny. K lidem tu od 20. listopadu 1989 mluvil Václav Havel, poprvé po téměř dvaceti letech zpívala svou Modlitbu Marta Kubišová. A mezi řečníky v Melantrichu hrál důležitou roli i herec Jiří Bartoška, který ve čtvrtek 8. května zemřel ve věku 78 let.
Patřil od počátku k významným postavám sametové revoluce, byl mezi prvními stávkujícími herci poté, co komunistická policie zmlátila 17. listopadu studenty a další protestující na Národní třídě. Jiří Bartoška byl součástí skupiny, která se po brutálním policejním zásahu sešla s tehdejším československým prezidentem Jiřím Adamcem. Patřili do ní například hudebník Michael Kocáb, textař Michal Horáček, ale také tehdejší předseda svazáků Martin Ulčák.
Bartoškovi bylo tehdy dvaačtyřicet let, měl za sebou řadu filmových i televizních rolí a už tenkrát patřil k nejznámějším a nejpopulárnějším hercům své generace. A také politický posun, v roce 1977 podepsal prorežimní Antichartu, o dvanáct let později se stal signatářem protirežimní petice Několik vět.
Na své angažmá na balkonu Melantrichu vzpomínal Jiří Bartoška v rámci unikátního fotoprojektu magazínu Reportér třicet let po listopadu 1989.
Čekal tehdy, zda si komunistický režim nechá líbit další otevřený projev nesouhlasu a vzpoury. „Na horizontu střechy naproti jsem očima hledal snipera, který nás odstřelí,“ popisoval Bartoška po letech své tehdejší pocity. A přiznával, že před davem lidí cítil určitý respekt a ostych. „Václavák byl narvaný a Václav Havel za mnou říká: ‚Kurva, spusť, máš tady víc lidí než Elvis Presley.‘ Tak jsem spustil,“ vyprávěl Jiří Bartoška po třiceti letech na legendárním balkonu. Dav na náměstí pak jeho řeč ocenil potleskem, jako kdyby tím Elvisem skutečně byl.
Poslední velká demonstrace se pod balkonem odehrála 10. prosince 1989. V ten den rezignoval pod tlakem veřejnosti prezident Gustáv Husák. A Jiří Bartoška z balkonu Melantrichu oznámil, že společný kandidátem Občanského fóra a Verejnosti proti nasiliu na úřad československého prezidenta bude Václav Havel. K tomu už ho nikdo postrkovat nemusel.
Později pak říkal, že tenkrát sklidil zřejmě největší aplaus svého života.
