Brankář se mění na obránce. Frodl ukazuje cestu, má dovednost jako v NHL

Největší pozornost vždycky přitáhne, když vstřelí brankář gól. Vyhodí puk přes celé hřiště, kotouč plachtí do branky a přichází potvrzení vedení. Video pak dlouho koluje po sociálních sítích. Jen tohle je ale spíš bonbonek, bonus navíc.

Velké věci s hokejkou, které reálně pomáhají hře vlastního týmu a nutí soupeře měnit taktiku, vypadají jinak. Pokud má gólman dobré bruslení a vydřenou techniku používání hokejky, může se z něho stát za jistých okolností i třetí obránce.

V extralize takhle valí nejčastěji a nejdéle Dominik Frodl. Brankář Karlových Varů s hokejkou dovede operovat skvěle. Do rozehrávky se zapojuje často a rád. Klíčovou akci předvedl v prodloužení play off proti Kometě.

Na kostce svítil stav 3:3. On položil puk na zem a rychle rozehrál puk vzduchem až na druhou modrou čáru přes hřiště, kde čekali soupeři.

Žabka spadla přímo na hůl Erika Salstena, ten rychle přisunul kotouč na Ondřeje Procházku, padl gól a jelo se slavit. Konec zápasu.

Nebýt Frodla, jeho odvahy a rychlé reakce, nic z toho by se nestalo. „Na tohle se mi kouká samozřejmě moc hezky. Trénovali jsme to před lety na Slavii, ale Frodlik svoji hru hokejkou postupně zdokonalil,“ všímá si bývalý špičkový brankář a dnes trenér gólmanů Roman Málek.

Sám byl známý svými bleskovými reflexy. Ale hra hokejkou? Nic extra na dané téma u něj v historii nenajdete. Vychytané nuly a velké gymnastické zákroky ano, nahrávky a dobrodružství s pukem ne. „To je dané výchovou,“ přikývne.

„Hru holí jsem neměl vůbec,“ přizná popravě Málek. „Když jsem šel pro puk a zkazil to, Růža (trenér Vladimír Růžička) na mě hned řval, ať už tam nikdy nelezu,“ vysvětluje.

Dnes je, nebo měl by být, trend jiný. Gólmani by měli zůstávat co nejdéle komplexní. Není náhoda, že třeba Frodl až do žáčků hrál v útoku.

Třeba i USA Hockey se snaží přimět kluby i samotné brankáře, aby se nespecializovali do dvanácti let jen na chytání. Mnohem vhodnější podle zámořského svazu je, když kluci pravidelně střídají pozici v poli a mezi tyčemi a seznamují se se všemi hokejovými pozicemi.

Jedním důvodem je bruslení, dalším určité herní návyky, odhad pro konkrétní situaci. Jedním z efektů pak je, že si brankáři víc věří při hře hokejkou, než když jsou přikování odmala do svého pracoviště.

Metodicky by se takhle mělo pracovat i v Česku, na začátku hokejové kariéry by neměl nikdo zůstávat natrvalo v bráně. Přivázat třeťáka natrvalo řetězem k tyčkám je možná v danou chvíli dobře. Máte brankáře, vyhrávají se zápasy. Ovšem je daleko pravděpodobnější, že ho jednou přechytá kluk, který někde momentálně hraje jinde v poli.

Důkazů se dá najít dost. Hvězda NHL Jake Oettinger, jednička Dallasu, například do 11 let nastupoval pravidelně v obraně.

Za mořem jsou gólmani v akci s hokejkou daleko častěji. Jestli si někdy lámete hlavu, proč jsou vzadu za brankou dvě čáry, které jasně vymezují pohyb brankáře, vznikly kvůli Martinu Brodeurovi.

Legenda New Jersey byla při sbírání puků za brankou tak dominantní, že se zasloužila o to, aby se navždycky brankářům ztížila pravidla. Muži v masce už nesmí létat vzadu podél zadního mantinelu, ale jen v lichoběžníků a dál ani krok.

Ale zase tak velký problém to není. Stejně si dovedou poradit. Vždycky je za tím něco navíc. Joey Daccord ze Seattlu třeba nepatří do absolutní gólmanské špičky NHL. Ale když se zaměříte na jeho hru holí, bere dech.

Vezme puk, vzduchem ho pošle přesně na modrou, kde přistává u útočníka. Málokdy se splete. Jeho tajemstvím je vize otce, který sám chytal. Daccord senior ve sklepě udělal střelnici, kde malý Joey střídal forhend, beckhand a postupně místo klasických hokejových rukavic začal natahovat vyrážečku s lapačkou.

Ve dvanácti tedy junior odmlouval. „Tati, tohle je tak těžké. Nemůžu dostat puk ze země a po pěti střelách mě bolí ruce. Tohle vůbec není zábava. Chci střílet,“ vykládal v rozhovoru pro The Athletic.

Nakonec si zvykl a sám je dobrým příkladem, jak brankář dovede ovlivnit hru, když dobře pracuje s hokejkou.

Svého času v české extralize takhle výjimečný Marek Pinc, který byl na kariérním vrcholu v letech 2004-2012. S holí se tady nepracovalo tolik, málokdo si troufnul bruslit k zadnímu mantinelu. On ano a pravidelně sbíral nahození, která letěla po mantinelu.

Statisticky tím třeba desetkrát seberete soupeři možnost se usadit v pásmu.

Jak se doba posouvá, tak současná éra je ještě mnohem dál v rychlosti práce s holí a přesností brankářových nahrávek. „Můj pohled třeba je, že tehdy ve sklepě jsem si vypracoval svaly. A tím pádem mohu s hokejkou dobře pracovat,“ říká Daccord.

Je potřeba vnímat, že gólmani na sobě mají ještě výstroj o váze kolem dvaceti kilo. Hůl drží v lapačce a vyrážečce, které neslouží primárně k tomu, aby se dobře ovládala hokejka.

Brankář tak musí mít hodně silné ruce.

Nastavený trend dobře chápe i Roman Málek, který jednak komentuje extraligu v televizi, ale v praxi pomáhá s rozvojem brankářů na Kladně v roli šéftrenéra. „Když máme gólmanský trénink v mládeži, vždycky děláme minimálně deset minut hru hokejkou,“ vysvětluje.

Historicky se ale ne vždycky setkává s pochopením. „Problém je, když pak trenér po jedné chybě hned spustí, že gólman tohle dělat nesmí. Pro mě je to nesmysl a jdu s trenéry vždycky do sporu,“ říká Málek.

Protože když v mládeži gólman začne hrát víc holí, zvykne si. „Holt to ve třicátém kole jednou namaže, ale desetkrát to udělá skvěle. Kluci musí dělat věci i v zápasech, pak to začne vypadat jak v NHL, že gólman je v podstatě šestý hráč,“ ví Roman Málek.

Dominantní jako Dominik Frodl v extralize dovede být ještě plzeňský Nick Malík. Dlouhodobě s holí dovedou dobře pracovat i třinecký Marek Mazanec, vítkovický Dominik Hrachovina a Filip Novotný z Hradce. Mimochodem, jeho syn taky chytá, v lednu dal přes celé hřiště gól na olympiádě mládeže. Táta se z brány trefil taky, v roce 2021 za Karlovy Vary proti Mladé Boleslavi.

Nejdivočejší kousky vytahuje ale Frodl. „Skvělé u něj je, že se nebojí. Vnímám jako strašně důležitou vlastnost, že nemá strach z chyby. Dovolit si takovou věc jako v play off chce velké sebevědomí,“ dobře si uvědomuje Málek.