Proč dospívající milují young adult knihy? Hunger Games pomáhá najít identitu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jako příklad může posloužit třeba všeobecně známá kniha Kdo chytá v žitě od J. D. Salingera z roku 1951. I ta totiž patří do takzvané young adult literatury. V čem jsou jí dnešní příběhy podobné?

Román Kdo chytá v žitě mapuje několik dnů v životě šestnáctiletého kluka Holdena, kterého vyrazili z prestižní školy a toulá se New Yorkem, protože se nechce vrátit domů. Jde o vyprávění v první osobě, příliš dějových zvratů v něm nenajdete, zato se dozvíte hodně o vnitřních prožitcích hlavního hrdiny. Cítí se odcizený, nechápe svět dospělých, myslí si o něm, že je falešný. A proto by chtěl být tím, kdo „chytá děti v žitě“, aby nespadly do propasti dospělosti.

Složitost dospívání, osamělost, hledání identity, nedůvěra k autoritám a psychika dospívajících - to jsou hlavní témata knihy. Tedy ta samá, co se v young adult, neboli literatuře pro mladé, odráží i dnes. Jediné, co se mění, je forma a prostředí.

„Jsou to všechny podoby lásky, ale i dalších vztahů, jako jsou rodinné, kamarádské, týkající se přijetí v kolektivu a další,“ popisuje další silné motivy Michaela Vavřinová, jedna z organizátorek young adult knižního festivalu Humbook a brand manažerka nakladatelství Fragment a CooBoo, které vydávají young adult literaturu.

Mezi další výrazná témata patří sexuální orientace, společenská odpovědnost, boj proti zkorumpovanému systému a autoritám, psychické problémy. Young adult literatura prostě reflektuje to, co trápí její čtenáře každý den, co jim dělá těžkou hlavu a co je součástí jejich života.

Patří sem i moderní technologie a sociální sítě. „Nemluví se tu knižně, ale současným jazykem generace Z a mladší generace. Young adult rychle reflektuje, co se děje ve světě - i proto se teď tak moc vrací trend dystopií,“ dodává ještě Vavřinová.

Dystopie je žánr, který líčí fiktivní společnost s potlačenými svobodami, všudypřítomnou kontrolou nebo technologickým či ideologickým útlakem. Těmito prostředky chce varovat před negativními důsledky vývoje společnosti. Popisy technologií budoucnosti se pak dotýká také žánru sci-fi.

Pojem young adult literatura začala už v šedesátých letech dvacátého století používat společnost The Young Adult Library Services Association, která je součástí Americké knihovnické organizace (American Library Association).

Nejde tedy o trend, i když díky tomu, jak velkou popularitu zažívá young adult na sociálních sítích, to může působit opačně. Jenže tady jde spíše o propojení dvou zájmů cílové skupiny, které se vzájemně podporují, než že by jedno bez druhého neexistovalo.

„Tento pojem se začal používat jako marketingová nálepka, která velice dobře posloužila knihkupcům a nakladatelům, jak označit literaturu pro určitý věkový žánr. Jenže ono se to už posunulo. Možná stále platí spodní hranice 12 let, kdy děti vyrostou z middle grade (věková skupina 8-12 let, pozn. red.), ale horní hranice už dnes moc neexistuje,“ říká Kateřina Šardická, redaktorka young adult literatury v nakladatelství Host a autorka několika young adult knih, posledními jsou Apotéka Agnes Divotvorné a Neklidný hrob.

Knihy zařazené do young adult totiž často čtou i starší čtenáři, zejména ženy. Čím dál tím oblíbenější se stává také žánr new adult, což by šlo přeložit jako mladý dospělý. Jeho ambicí je stát se mezistupněm mezi young adult a klasickou beletrií pro dospělé. O to samé se pokouší romantická literatura a hranice mezi všemi třemi zmíněnými žánry se dost stírají.

Young adult tedy označuje zejména věkovou kategorii a sama o sobě není literárním žánrem. Vychází v ní ale žánrová literatura a podle Kateřiny Šardické jde o následující hlavní směry: fantasy a sci-fi, heavy contemporary a vztahové romány.

Nepříliš známou může být pro běžné dospělé čtenáře heavy contemporary. A právě na ní lze krásně ilustrovat, proč je young adult tak důležitá pro dospívající. Do tohoto žánru patří romány ze současnosti, které zpracovávají náročná témata. Hlavní hrdinové v něm mohou řešit duševní zdraví, ztrátu blízkého člověka, smutek, rozpad rodiny, hledání vlastní identity, tlak okolí, šikanu, emoční závislosti, toxické vztahy a podobně.

Dospělým, kteří do takových knih nahlédnou, mohou příběhy připadat nepochopitelné, možná si dokonce nebudou umět představit, co všechno dospívající řeší. Což je do důsledku jen klasický problém nepochopení a konfliktů generací po staletí. Mladým lidem každopádně tyto knihy pomáhají pochopit okolní svět, nachází v nich zkušenosti z běžného života a dokáží se tak ztotožnit s hlavními postavami. Dostávají díky nim odpovědi na otázky, na které se (zatím) stydí zeptat, nebo neví koho.

Příkladem může být kniha autorky Alice Oseman s názvem Radio Silence, jejíž hlavním tématem je tlak na výkon, vysoká očekávání rodičů a hledání vlastního místa ve světě. Patří sem i kniha Hvězdy nám nepřály (John Green) zpracovávající téma ztráty nebo Klukovina (Eva Pospíšilová a Klára Pospíšilová), kde se řeší sexuální orientace.

Fantasy a sci-fi literaturu není třeba příliš představovat. Do young adult fantasy se řadí i Harry Potter, který ale začíná jako middle grade, protože hlavnímu hrdinovi je na začátku příběhů 11 let a roste spolu se čtenářem.

I ve fantasy a sci-fi se odráží společenská témata. „Správná young adult fantasy musí mít hrdinu, který bojuje proti systému. Je ale třeba, aby byl lidský a uvěřitelný. To znamená, aby řešil problémy, se kterými se teenager dokáže identifikovat, ať už je to milostný trojúhelník, nebo vztahy v rodině, případně třeba odmítání ze strany jeho objektu milostného zájmu,“ popisuje Kateřina Šardická.

Takovým příkladem je nyní asi nejslavnější titul v této kategorii - série Hunger Games neboli Aréna smrti americké autorky Suzanne Collins. Nejde v ní jen o napětí, příběh řeší téma moci, nespravedlnosti, osobní volby v systému, který člověk nedokáže ovlivnit. Hlavní hrdinka není dokonalá, musí si vše vydobýt, jedná emocionálně, což čtenáři vnímají jako autentické. Dalším příkladem může být například Šest vran (Leigh Bardugo) propojující dobrodružství s tématem identity, tlaku okolí a hledání vlastního místa ve světě.

Vztahové romány řeší klasickou milostnou zápletku dnešní optikou. Jako příklad lze uvést třeba Šach a Mat (Ali Hazelwood), Holka mých snů (Rachael Lippincott, Alyson Derrick) nebo Jsi moje <3 (Nofreeusernames).

Pro dospívající jsou tím, co pro dívky vyrůstající v 90. letech byla Lenka Lanczová a pro starší generaci knihy Stanislava Rudolfa. Doba je ale jiná a tak je čím dál tím běžnější, že hlavními protagonisty nejsou heterosexuální páry, ale homosexuální. Hlavním hybatelem příběhu je ale vždy láska. A to včetně fyzické, jejíž intenzita se liší příběh od příběhu. „Dají si pusu, drží se za ruce, všechno proběhne třeba mimo stránky. Intimita tam je, ale není explicitně popsaná,“ říká Kateřina Šardická.

Neplatí to ale pro všechny příběhy. Jindy je čtení plné, jak dospívající říkají, „spicy“ čili ostřejších výrazů a na dospělé to může být příliš. Jak ale říká Šardická, starší generace jen zapomněla na to, jak informace o intimním životě získávali oni.

„Čtenáři prostřednictvím příběhů často objevují vlastní sexualitu a je to přirozené. Dostávají se do věku, kdy se začínají zajímat o sebe, o své tělo, vztahy, začínají propadat prvním láskám. Zkoumají vlastní sexualitu, pohlaví a chtějí se někam zařadit. Spousta teenagerů trpí tím, že se nedokážou zařadit nikam a mají pocit, že jsou na okraji společnosti. Všechny tyto knihy, a také filmy a seriály, jim mohou v přechodu od dětství do dospělosti pomoci,“ vysvětluje Šardická.

Knihy dospívajícím mohou ukazovat, že intimita nerovná se vždy jen dlouhá a romantická předehra se spoustou pus a objímání. Někdy je to trapné, nešikovné, vypadá to jinak, než si dospívající představují.

„Předstírat, že patnáctileté děti dnes neví nic o sexu, je vlastně naivní,“ dodává s tím, že ona sama bude radši, když se její děti dočtou o sexu v citlivě napsané knize, než kdyby se šly zeptat na internet a brouzdaly na porno stránkách. Knihy mohou také sloužit jako zpovědnice, když se teenageři bojí zeptat dospělého nebo se stydí před svými kamarády.

Novým žánrem, který patří do kategorie young adult, je romantasy - spojení romantiky a fantasy. Příkladem může být poslední velký hit Čtvrté křídlo (Rebecca Yarros). Tématem, který naznačuje i podtitul Žhavá dračí fantasy, která uhranula svět, ale patří spíše do new adult. Vedle dospívajících jsou častými čtenářkami milostných příběhů nejen ve světě draků dospělé ženy, často dřívější čtenářky young adult. Není to ale pravidlo, mnohé se k těmto knihám dostanou až v dospělosti.

Neopomenutelnou roli v young adult literatuře hraje komunita, která z ní dělá doslova životní styl. „To, co láká u nás i ve světě ke čtení young adult literatury, je komunita. Čtenáři se dávají dohromady online i offline - hodně tomu pomohl festival Humbook, ale je to jen berlička. I bez něj by se stejně našli a propojili, ať už na Instagramu, TikToku nebo Goodreads, kde čtení mezi sebou probírají,“ vysvětluje Michaela Vavřinová.

Podle Vavřinové dospívajícím komunita pomáhá dotvářet jejich identitu. „Hrdě se hlásí k tomu, že jsou čtenáři, hledají další čtenáře, a tvoří si tak síť kamarádů,“ vysvětluje s tím, že komunita se rozrůstá s každým dalším knihomolem, ale i novým knižním hrdinou.

Knihy tak dávají dospívajícím pocit sounáležitosti, a to je hlavní devizou young adult.