Copak nebyl Nepela gay? Nemyslím si, říká legenda krasobruslení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Soused, vášnivý nimrod, před pár lety čistil naproti ve čtvrtém patře neopatrně brokovnici. Najednou se v činžáku v pražských Strašnicích ozvala děsivá rána. Krasobruslařská rozhodčí Olga Žáková, která tam už téměř 60 let žije, strnula: „Kdybych si šla zrovna do kuchyně pro čaj, je po mně.“ Kulka rozmetala vchodové dveře, střepy rozbily kus masivní mozaiky za rohem, přerazily kliku u dveří obýváku.

Jakmile se všechny detaily dozvěděla sousedka ze druhého patra, známým v televizi poradila, že je to ideální interiér pro natáčení kriminálního seriálu.

Poslíček z televize skutečně přijel, všechno si prohlédl a chtěl se jen ujistit, jestli by nevadilo, že bude při natáčení v bytě ležet mrtvola: „To víte, že jsem se lekla a řekla ne. Proboha, mrtvola! Jenže on dodal, že to bude herečka Jana Boušková, a to jsem přece nemohla odmítnout, abych ji nepozvala dál.“

Tentokrát k sobě domů, dokonale uklizeného bytu plného knih a vzpomínek na krasobruslení, pozvala redaktora Seznam Zpráv. „Nedáte si olinky? To jsou moje oblíbené sušenky. Sezam a ovesné vločky. Jmenují se jako já.“

Chvíli předtím se na požádání zašla podívat do kina na film Nepela. Měla mu zkusmo udělit známky za technické dovednosti a vzápětí za umělecký dojem. Přesně jak byla zvyklá coby renomovaná soudkyně krasobruslení.

Co výsledek, paní Olgo?

Nemůžu říct, že mě to úplně zklamalo. Ale nenadchl mě. Znáte mě, jsem dost kritická, chyby umím najít a pojmenovat. Měla jsem pocit, že některé scény jsou zbytečně dlouhé. Více bych stříhala. Odcházela jsem z kina a říkala si: Ondrej Nepela přece takový nebyl. Ondrejko byl ukázněný, poslouchal na slovo. Ale mladý Trojan?

Co vám překáželo na Josefu Trojanovi, který Nepelu hrál?

Je roztomilý, velké tmavé oči, stydlivý pohled, ale přijde mi příliš vysoký. Ondrejko byl ve skutečnosti disciplinovaný, ukázněný, nechal se až drezúrovat. Měl skvělé krokové variace, byl muzikální. Jak byl lehký, měli jste pocit, že pořád létá nad ledem. Tohle mladý Trojan nedělal. Zato jeho trenérka se mi líbila, jako by Hildě Múdre vypadla z oka. Postavou, dikcí, gesty.

Hilda Múdra byla slovenská Rakušanka. Prvního ledna by se dožila stovky.

Znaly jsme se velice dobře. Ona byla téměř jako kvočna, která se o své holky a kluky starala nejen na ledě. Proto se jí neříkalo paní trenérko, natož soudružko trenérko, ale teto. Děti odmalička věděly, že jakmile poslouchají, mají u Hildy zastání.

Nějak jste se zasnila, paní Olgo.

Protože jsem si vzpomněla na maminku, což byla profesorka francouzštiny a němčiny. Po válce nemohla němčinu učit vůbec a francouzštinu jen pár hodin. S bráchou jsme se jí hloupě posmívali, že je jenom elementaristka, čili učitelka prvního stupně na základní škole. Učila děti dokolečka pořád to samé. Ale abych nezamluvila Hildu.

Byly jste kamarádky?

Určitě jsme se velmi respektovaly. Já soudcovala především tance a Hilda se vztekala, že nepatřím taky k rozhodčím v soutěžích mužů. Myslela si, že bych mohla pomoct.

A mohla?

Mohla. Víceméně se to ode mě žádalo. Já byla velkej patriot, to se přiznám. Jakmile to jen trochu šlo, snažila jsem se naše bruslaře podržet. Rozhodčí z bývalých sovětských republik, s výjimkou Pobaltí, zase stranili Rusům. Dalo by se říct, že tehdejší hodnocení bylo poplatné době. Teď se seškrtají nejvyšší a nejnižší známky. Dřív, v časech Ondry Nepely, ze dvou třetin rozhodovaly povinné jízdy.

Abychom to vysvětlili těm, kteří to nezažili. Při povinných jízdách museli krasobruslaři předvádět předem dané spirály, složité oblouky a osmičky. Vyžadovala se preciznost a kontrola hran bruslí. Vy rozhodčí jste hodnotili čistotu a plynulost.

A přesnost křivek, zvraty, protizvraty. Měli jsme speciální gumové bufy, které nám neklouzaly a zároveň neporušovaly led. Koukali jsme, jak jsou křivky přesné. Někteří kolegové si klidně lehali na led, aby byli co nejblíž vyjetým přechodům. Ondrejko v tom byl dokonalý. Vycepovaný. Klidný. Až nepřirozeně poslušný. Nebýt povinných figur, nikdy by se v Sapporu (1972) olympijským vítězem nestal. Byl opakem výbušného temperamentu, který měl třeba Jozef Sabovčík.

Ať se vrátíme k filmu, na který jsem vás pozval: herec Trojan vycepovaného Nepelu neukazuje?

Vybavil se mi u toho jeden okamžik, kdy Hilda Múdra zapomněla, že má Ondrejka na tréninku - a on jezdil jednu figuru snad dvě hodiny. Dělal, co se mu řeklo. Dělal to do omrzení, než teta neřekla dost. Víte, já do kina moc nechodím, leda na filmy, které mi doporučí moji mladí. Na Vlny jsem šla. A teď na Nepelu. Sedělo nás v sále sedm, včetně mě. Slyšela jsem každý pohyb, koukala na plátno a říkala si: Klaním se Trojanovi za výkon, ale Ondrejko byl prostě jiný.

Co jste ještě vnímala?

Hlavně vzpomínky. Jak mi Ondrejko říkal, že se těší do revue, aby mohl konečně prodat to, co v něm je. Odejít na druhý břeh krasobruslení. Ne jezdit povinně podle vykreslených kroužků na ledě.

Pochválil vás někdy?

Mockrát dal najevo, že mu rozhodčí nejsou lhostejní. Pamatuju si jeden z prvních závodů, kdy jsem soudcovala a on jel. Září to bylo. Francie? Asi ano. Všechno skončilo a my šli společně na diskotéku. Tedy pro rozhodčí byla večeře, pro závodníky zábava. Ondrej dorazil do fešné restaurace, na sobě košilku, tenké kalhoty, venku zima. Povídám: Ondro, máš vůbec nějaké peníze? Víš, kdyby bylo potřeba, pití za tebe asi platit nebudou.

A on?

Ukázal na svoje mokasínky a jednu sundal z nohy: To je na útratu, paní Olgo! V botách měl pár franků. Mohlo jich být třeba dvacet.

Zatímco Nepela do revue nakonec odešel, vy jste kromě jiného zachraňovala novináře.

Protože nerozuměli jednotlivým skokům. Salchow, axel, rittberger, lutz… Úplně náhodou jsem se dostala k rozhlasákovi Mílovi Holmanovi, který mě kdysi odchytl na tribuně: Olinko, zachráníš mě? Vysílal se přímý přenos. Chudák Míla. Znal jen fotbal a cyklistiku, krasobruslení mu nic neříkalo. Tak jsem si sedla vedle něj a napovídala. Ze které nohy a jak se kdo odrazí, kolik kdo udělal otoček. A kolega Míla byl s mojí nápovědou najednou král a v rozhlase dostal obrovskou pochvalu, jak to všechno umí.

Je krasobruslení spravedlivý sport?

Nemůže být, i když šampioni většinou vyhrávají poprávu. Jinak platí, že umění na bruslích nezměříte, byť se o to nový způsob známkování snaží. Stejné je to třeba u gymnastiky, na trampolínách nebo ve skocích do vody. Heleďte, pořád rozhoduje subjektivní pohled.

A co pohled na Nepelu. Film končí olympijským zlatem v Sapporu, o jeho dalším životě nemluví. Zemřel na HIV, když mu bylo osmatřicet. Měl dceru Natashu. Byl gay?

Vzpomínám si na knížku od Grahama Greena, kterou jsem kdysi četla. Jmenovala se Smíme si půjčit vašeho manžela? Přesně jsem viděla Ondrejka, jak je té knize předlohou. Obyčejný, vnímavý, ostýchavý a možná až příliš citlivý kluk, který se v jisté situaci ocitne na životním rozhraní. Měl rád krásné ženy, dvořil se jim, rozuměl si s nimi. Především s Hankou Maškovou, naší úžasnou krasobruslařko

u, se kterou tvořil na ledě pár. Se zpěvačkou Evou Pilarovou taky.

Že by milenky?

Nevím, ale měl dceru. Opačná sexuální orientace nebo bisexualita byla u nás dlouhé roky tabu. Když Nepela zemřel, povinně se psalo o rakovině mízních uzlin.

O tom už film nepojednává.

Což oceňuju, že se nenimrá v soukromí. Končí olympiádou a mistrovstvím světa, Ondrejko jde do revue a sbohem. Vždycky je lepší o lidech mluvit spíš kladně. Ondrej si možná myslel, že přesně neví, kým je. Neprojevoval se. A během revue možná objevil něco, co ho zaujalo. V Americe to nebylo tabu.

Jak vám bylo, když jste se dozvěděla, že umírá?

Byla jsem v březnu 1972 na pohřbu naší krásné Hanky (Maškové), která umřela při bouračce u Paříže. Panebože, věčná škoda, že nešlápla na plyn, ale na brzdu. Nemusela ten kamion trefit. Oba se míjeli na Ruzyni. Hanka v rakvi, Ondrejko při cestě na další závody. Nemyslím, že byli milenci, Hanka randila spíš s textařem Jiřím Štaidlem.

Sama jste s krasobruslením strávila celý život, dodnes komentujete pro Českou televizi. Ale taky jste učila estetiku a dějiny umění na ČVUT. Rovněž provázíte turisty.

Mladým říkám, že jsem hlavně motivační prvek. Dáma dávno po osmdesátce. Teď se těším na olympiádu v Miláně. Na konci března pak bude mistrovství světa v Praze, veliká událost plná nostalgie. Přátelům objednávám lístky na tréninky, protože hlavní soutěže jsou dávno vyprodané. A pak? Už mám jako turistický průvodce nasmlouvaný let do Kazachstánu a Kyrgyzstánu.

Že bude v olympijském Miláně ruské krasobruslení, to vám nevadí?

Jakmile dojde na válku, vždycky si vzpomenu na Karla Čapka a jeho drama Matka. Jak je to všechno nesmyslné, přesto máma svému poslednímu synovi řekne dobrovolně: Jdi! Jako matka dvou dětí, dvou vnuků a dvou vnuček bych řekla: Nikam nepůjdete!

Co byste řekla Rusům?

Dokud zabíjíte, jste válečný stát a na závody nesmíte.