Jak ten kostlivec může jezdit tak rychle na lyžích? Zabystřanův příběh

Co kdyby se Jan Zabystřan připojil k německé reprezentaci, trénoval s ní na svazích rychlostní disciplíny a od trenérů poslouchal německou vysílačku s pokyny? Když Jan Fiedler, sportovní ředitel českých lyžařů, před časem debatoval o té možnosti s Janem Hudcem, dvojnásobný vítěz Světového poháru v alpském lyžování funkcionáře bez váhání ujistil: „Běžte do toho.“

Tři Honzové se nespletli. A tak se Zabystřan před půldruhým rokem přidal k německé reprezentaci.

Kdyby se to nestalo, těžko říct, zda by sedmadvacetiletý sjezdař z Kadaně konečně prorazil. Vlastně je otázkou, zda by to navzdory zřejmému talentu 191 centimetrů vysoký sympaťák vůbec ještě zkoušel. Při dnešním superobřím slalomu v Livignu sice Zabystřan nezopakoval své zázračné předvánoční představení z Val Gardeny, které mu přineslo šokující triumf, přesto nebyl k přehlédnutí. Skončil jednadvacátý, na vítěze ztratil necelou vteřinu. Na lyžaře z Česka solidní výkon.

Hudec, syn emigrantů ze Šumperka, jenž má na kontě i bronzovou olympijskou medaili za Kanadu, si Zabystřanova nadání všiml hned po návratu do vlasti před deseti lety. „Bylo mu sedmnáct, byl strašně vysoký, ještě neměl žádné svaly, byl to kostlivec,“ vzpomíná Hudec pro Seznam Zprávy.

Přistihl se, jak si při pohledu na Zabystřana s úsměvem pomyslel: „Jak se ten člověk vůbec může složit do sjezďáku?“ Tak se říká sjezdovému postoji, který lyžařům dovoluje co nejmenší odpor vzduchu čili co nejvyšší rychlost.

Kudrnatý čahoun jezdil dobře, jenže dlouho bez výsledkového posunu. „Byl zmrzlý na jednom bodě. Zajel pár neskutečných jízd, ale s Němci se to zlomilo. Najednou už mohl zapomenout na všechny stresy kolem. Je ve velkém týmu, kde ho všichni podporují,“ líčí Hudec.

A co to přinese, jsme mohli vidět. Celý lyžařský svět těsně před vánočními svátky zíral. Zabystřan senzačně vyhrál superobří slalom Světového poháru ve Val Gardeně. Se startovním číslem 29 odsunul nejlepšího lyžaře Marco Odermatta ze Švýcarska na druhé místo o 22 setin. Postaral se tím o první triumf českého muže v SP ve sjezdovém lyžování.

V alpském lyžování dosud nejlepší mužský výsledek držel od ledna 1982 Ivan Pacák, který byl druhý v kombinaci. „Je to velký den pro české lyžování, první vítězství pro Česko. Slyšet českou hymnu bylo fakt strašně krásné a dojemné,“ jásal Zabystřan. Několikrát byl naměkko. Šokovala ho třeba gratulace od prezidenta.

V závodě Zabystřan dokonale využil zlepšené světelné podmínky a mírný vítr v zádech, který začal foukat, když elitní skupina sjezdařů dojela. Pak se z kopce pustil on. „Bylo to úplně geniální,“ zářil Hudec, který byl ve Val Gardeně u toho. „Říkal jsem to delší dobu, že je jen otázkou času, kdy se to stane. Zaby byl vždycky moc talentovaný. Nejlepší bylo, když začal spolupracovat s Němci. Dal si šanci být ve světovém týmu, jenž mu dal zázemí, ve kterém může vytěžit svůj největší potenciál. A vidíme, co to je.“

Co to tedy je?

„Myslím, že je to všechno,“ odpoví Hudec.

Mluvit může z vlastní zkušenosti. „Je to velmi komplexní. Člověk přijde a první věc, co se změní hned, je psychika. Nemusí řešit, co, kdy, koho, jak bude platit, kde sežene trénink, jestli bude mít na dobrý trénink, nebo ho bude muset někde zkrátit, jestli bude mít s sebou fyzioterapeuta. Jen tohle dá sportovce psychicky do bodu, kdy se může sobecky soustředit na pár nejdůležitějších věcí, tedy tak, jak to musíte udělat, když chcete být nejlepší na světě.“

Hudec nechce nazvat Zabystřanův odchod k Němcům jako obžalobu českého lyžování. Na to si příliš váží práce srdcařů, jako je třeba funkcionář Fiedler a další. Bere to komplexněji. Český sport nemá zdaleka takové možnosti a tolik veřejných peněz jako alpské velmoci. A dostat příležitost využívat servis velkého týmu se zkrátka neodmítá.

„Svým způsobem je to obžaloba českého sportovního prostředí. Neříkám, že funkcionářů v lyžování. Je to vina systému, jak je nastavený, jak se hledají a rozdávají peníze. Pak kvůli tomu vznikají takové mikrotýmy,“ zamýšlí se. „Jan Fiedler dal do kupy juniory, rozhodně se to také někam posunulo. Snaží se. Ale rozpočet jiných svazů je jinde.“

Připomene třeba podmínky v Rakousku, které do lyžování dává zhruba 60 milionů eur ročně. „To je prostě rozdíl,“ zdůrazní. „V Rakousku je pro stát nejdůležitější věc na světě lyžování a také to tak vypadá. Němci také nemají šílené rozpočty, ale už si s tím umějí poradit. Podobně jako když jsem byl v Kanadě, měli jsem rozpočet asi tři miliony eur, občas jsme vařili z vody. Když jsme zažívali nejlepší léta na světáku, měli jsme dva tři trenéry, nejmenší tým. Rakušané nebo Švýcaři měli sedm. My jsme nebyli schopni pokrýt celou trať, tak jsem si pomáhali s jinými týmy a také to šlo.“

Zásadní byly detaily. Hudec už nemusel řešit logistiku, stravu, dopravu, přístup k tréninku. „A výsledky přišly,“ ohlíží se. „Zaby tu šanci dostal také.“

Hudec ve Val Gardeně zblízka viděl nefalšované nadšení německého týmu z českého úspěchu. „To bylo pro mě to nejkrásnější,“ říká. „Němci ho srdečně podporují. Berou ho za svého, žádná závist. Jsou to jakoby ‚bráši‘. Týmová atmosféra v individuálním sportu posouvá výkony strašně nahoru.“

A nahoru mohou jít i Zabystřanovy výkony. „Nebude vyhrávat jeden závod za druhým, tak to nefunguje. Ale když bude zdravý, bude mít velkou šanci. Rozhodně bude dělat bedny (medailová umístění). První desítka není ani otázka,“ tvrdí Hudec. „Vždycky to byl talentovaný kluk, mediálně se posunul, je úžasný před kamerou, krásně mluví. Hodný, zlatý kluk s obrovským srdcem a ještě má obě nohy na zemi. Může být rozhodně nejlepší Čech v historii, ale může dokázat i víc. Udělat fakt velké razítko.“

Dlouho bylo Zabystřanovým maximem osmé místo v super-G z březnového finále minulého ročníku seriálu v Kvitfjellu. V olympijské sezoně se mu až do životního úspěchu tolik nedařilo, jeho nejlepším výsledkem byla 14. příčka ze superobřího slalomu v Beaver Creeku.

Hudec oceňuje jeho povahu, odvahu, autentičnost, radost z jízdy i techniku. „Když byl mladší, byl takový hodný, naivní kluk. Mnozí mu to dávali sežrat. Má v sobě v dobrém smyslu dítě, má rád dobrodružství, krásně to přenáší do sjezdového lyžování, ale s klidnou hlavou. Na lyžích stojí tak, že si s tím hraje. To je známka umělce,“ vykládá. „Udržuje si radost naivního dítěte, co si hraje ve sněhu i v těch nejvíc rizikových momentech a dělá to s velkým sebevědomím, v ten moment to je největší kouzlo.“

A vicemistr světa přidává srovnání: „Když je muzikant ve své energii, vypadá to nádherně, jednoduše. A to samé je s lyžováním. Ta jeho vítězná jízda byla úplně nádherná. Umění, dá se říct.“

Sám vyhrál dva závody Světového poháru, avšak v barvách Kanady, i když stihl na závěr kariéry reprezentovat na olympiádě také rodnou vlast. Jan Hudec, aktuálně trenér, si dobře uvědomuje, jaký zlom je pro alpského lyžaře triumf ve Světovém poháru: „Roste sebevědomí, zájem sponzorů, médií. Musíte se v tom neztratit, nezbláznit se, nechat nohy na zemi, což Zaby umí. Má kolem sebe dobré lidi. Do televize mluví krásně anglicky i česky. Kdybych byl potenciální sponzor, neváhám a jdu do toho. Moc mu to přeju a doufám, že všichni v Česku také.“

Jen připomeňme, kdy se jede superobří slalom na olympijských hrách: V kalendáři si zaškrtněte 11. únor.