Článek
Přelom letošního roku má být přelomový. Alespoň podle pravidel pro odpalování rachejtlí a petard, která platí od začátku prosince. A nad kterými si lámou hlavu radnice a policie a o kterých intenzivně referují média i osvětové kampaně.
Naopak nic nového není na tom, že kampaně mívají charakter úpěnlivých proseb: to když dostanou slovo ochránci zvířat nebo správci národních parků. Nebo záchranka. Anebo prostě ti, kdo se efektních oslav neúčastní a jsou odsouzeni to zase jednou do roka vydržet a takzvaně nekazit zábavu. Zacpat si uši a nemoralizovat. Jít se klouzat.
Ve skutečnosti se toho nejspíš změní míň, než by oprávněnému humbuku kolem - nejen pejskaři - vymodleného pyrotechnického zákona odpovídalo.
Novým předpisům se přizpůsobují hlavně ti, kdo pořádají oficiální, profesionální ohňostroje. Řada měst je odvolala. Některá už v minulosti a sama od sebe, jen podle zdravého rozumu a citu. Jiná je přesunují na odlehlejší místa. Ale celkový ráz silvestrovské noci mají v rukou lidoví pyrotechnici. A na ty bude i nový zákon dost krátký.
Reklamní plochy na pražských zastávkách jsou polepené velkými nápisy „Letos bez petard! No fireworks this year“. Ne že by to bylo úplně k ničemu. Od radnice jde o záslužný vzkaz, logicky mířící také na zahraniční turisty. Až na to, že ten apel, jak víme ze zkušenosti, účinkuje jako nabírání vody cedníkem. Ať už si na Nový rok přečteme, že hasiči a policisté hodnotí Silvestr jako „relativně klidný“ nebo jinak, centrum města bude připomínat válečnou zónu. A exploze zaduní i o den dřív a o den později.
To všechno se děje bez ohledu na to, že odpalování zábavní pyrotechniky už bylo v památkové rezervaci – takže třeba na Václavském náměstí, ale i na řadě dalších míst – zakázáno. Málo se to ví, ale vyhláška à la pyrotechnický zákon v Praze platí od roku 2020. Nikdo si moc nevšiml. Proč by to odteď mělo být jinak?
Zákon počítá i s represí vůči těm, kdo ho poruší. Porušování se obvykle odehrává za tmy, často přichází z neznáma a náhle a také trvá jen krátce, zato ve velkém počtu najednou. Je evidentní, že žádné velké sázení pokut se konat nebude, v metropoli ani jinde. Jak říká mluvčí pražské policie: „Aby mohl být přestupek na místě projednán, musí být spolehlivě zjištěn - obviněný z přestupku musí být na místě, strážník tedy musí přestupce ‚chytit‘ ve chvíli, kdy páchá protiprávní jednání.“ Tak určitě, tohle ale jako popis nové silvestrovské epochy nevypadá.
Trvalo to řadu let, než se živá diskuse kolem rachejtlí přesunula z kategorie stížností na sousedy a tragických záběrů ze silvestrovských ambulancí do formátu důležitého společenského problému. Kam z řady důvodů patří.
Akademie věd ve své studii „Ohňostroje: toxická show s neúnosnými zdravotními riziky“ odhadla, že „průměrný počet je přibližně 10 odpálených raket na jednoho amatérského pyrotechnika. V České republice to je za jedinou noc zhruba 10 milionů kusů zábavní pyrotechniky. Protože se jedná o počty bez nelegálně prodané pyrotechniky, skutečné množství může být výrazně vyšší“. Podle autorů „během jedné hodiny v pražském ovzduší hoří neuvěřitelných 100 tun materiálu obsahujícího nebo vytvářejícího toxické sloučeniny“.
Přístup vlád a parlamentů úplně neodpovídal tomu, že jde o tak naléhavé téma. Nejdřív se nedělo nic. Pak pyrotechnický zákon, ještě v mnohem měkčí verzi, navrhla v roce 2020 Babišova vláda. Neprojednal se (ano, s pandemií covidu přišly i důležitější starosti) a na konci volebního období spadl pod stůl.
V létě 2024 přišla s novým zákonem, v přísnější podobě podpořené alarmující důvodovou zprávou, Fialova vláda. Původně měl platit už o loňském Silvestru. Nestihlo se to. Ani letos nejsou pravidla úplná: účinná pyrotechnika kategorie F3, kam patří silné petardy nebo římské svíce velkého kalibru, se dá zatím opatřit i bez potvrzení odborné způsobilosti. Tohle začne platit až napřesrok.
Na rozdíl od nočních operací „v terénu“ pravidla pro obchod s rachejtlemi mohou úřady reálně kontrolovat. Aby se konflikty a společenské náklady kolem zábavní pyrotechniky vůbec daly omezit, musí se snížit její dostupnost.
Český zákon je přitom pořád benevolentnější než ten německý. I letos před Vánoci tamní tisk referoval, kolik kilogramů jaké výbušné substance policie za českými hranicemi lidovým pyrotechnikům zabavila. Co je u nás legální, v Německu není. Vybrané typy rachejtlí se běžně mohou prodávat jenom tři dny v roce: 29., 30. a 31. prosince. A policie volá po úplném zákazu. Protiargumenty každé pyrotechnické lobby: začne se vyrábět podomácku, bude to nebezpečné, obchod přijde o tržby a stát o daně. I to se může stát. Diskutujme o vzájemné toleranci dospělých lidí a o tom, co je ve veřejném zájmu.
S poměry kolem zábavní pyrotechniky je to podobné jako s poměry na silnicích. Mohou, respektive musí existovat psaná pravidla a musí se vymáhat. O výsledném dojmu ale nerozhodují ani tak zákazy a příkazy jako spíš chování, kultura. K ní patří i ustálená vůle k dodržování pravidel, a tedy respekt, anebo ustálená smělost pro jejich překračování, a tedy sobectví. Nemůže a ani nemá stát na každém rohu policajt.
