Případ se sekerou. Jednoho obvinili, druhý se přiznal. Spravedlnost nikde

Václav Bejček měl alibi a byl zproštěn obžaloby. Pachatel se přiznal, ale jeho už nesoudili. A ti, kdo křivě svědčili, jsou bez trestu a Bejček jim musel platit. Kde se stala chyba? Speciální série pořadu Ve stínu vrcholí.

Nejde tu jen o vyhrocený sousedský spor, který je součástí dlouhodobě napjatých vztahů mezi oběma rodinami. Jde o to, jak snadno se může rozběhnout trestní řízení na základě přesvědčivých, ale přitom lživých svědectví - a jak obtížně se pak vrací zpět.

Na začátku stačila přitom jediná věta, opakovaná s jistotou.

„Viděla jsem mu do obličeje. Já jsem si naprosto jistá, byl to pan Bejček,“ tvrdila na policii a u soudu Eva Pilátová, obyvatelka řadového domu v Praze-Břevnově, když svědčila proti sousedovi, který dle ní v červnu 2019 vtrhl se sekerou na střechu jejího domu a dělníkům, kteří tam opravovali střechu a dělali hluk, přesekal kabely od sbíječek a poškodil další vybavení.

Václav Bejček byl toho dne sice sedmdesát kilometrů daleko, ale přesvědčivé svědectví Evy Pilátové a jejího zetě rozjely mašinerii obvinění, obžaloby i prvního rozsudku: náhrada škody třicet tisíc a rok vězení s roční podmínkou.

Bejček se nakonec díky své obhajobě, dalším svědkům a datům z mobilního telefonu obhájil a obžaloba byla stažena. Zadostiučinění se ale nedočkal: Ti, kteří křivě svědčili, odsouzeni nebyli – a nakonec to byl z rozhodnutí soudu on, kdo jim musel platit náklady na soudní řízení.

Jak se tohle celé mohlo stát?

Renomovaný právník, bývalý soudce Ústavního soudu Stanislav Balík ve třetí epizodě speciální série Sousedi z investigativního podcastu Ve stínu (najdete ji v audiu nahoře v textu) nepřichází s jednoduchým verdiktem. Nemluví o selhání systému jako celku. Opakovaně se ale při popisu jednotlivých fází případu vrací k jednomu slovu: rutina.

Podle něj se věc mohla vyvíjet jinak, kdyby se na ni na začátku, tedy v létě 2019, policie, státní zástupce, ale vlastně i Václav Bejček dívali „méně rutinním pohledem“.

Klíčový moment podle Stanislava Balíka leží už v přípravném řízení. Právě tam bylo možné ověřit Bejčkovo alibi.

„Ta varianta ‚zkoumejme, jak se pohyboval mobilní telefon‘ mohla být už navržena v době přípravného řízení,“ říká Balík na adresu Václava Bejčka. A dodává, že pak „nemuselo u soudu dojít k obratu ze strany státního zástupce“, který nakonec sám navrhl zproštění.

Jinými slovy: Případ se nemusel dostat tak daleko.

Stanislav Balík zároveň upozorňuje na typický problém. Jakmile si vyšetřovatelé příliš brzy řeknou, že mají jasno, přestávají hledat i důkazy, které jejich verzi zpochybňují. A právě to se nejspíš stalo - policie měla k dispozici svědectví o Bejčkově vině, která působila jednoznačně.

„Jsem si stoprocentně jistý,“ vypovídal – stejně jako Eva Pilátová - i druhý svědek, její zeť Jan Hamerník.

Policie tak podle Balíka mohla postupovat ve stylu: „Máme tady dost důkazů, vždyť je to přece jasné.“ Právě to je podle něj chyba, vycházející z rutiny.

Na celém případu je zásadní jedno poznání: Nevina stíhanému a souzenému člověku sama o sobě nestačí. Balík to shrnuje: „Člověk si nemůže říkat: ‚Protože jsem tam přece nebyl, tak to nemůže špatně dopadnout.‘ Naopak musí od začátku aktivně jednat: ‚Měl bych vynaložit veškeré úsilí pro to, abych prokázal ta svá tvrzení.‘“

Právě to podle něj Václav Bejček podcenil. Byl tak rozčilený postupem vyslýchajících policistů, že jim sám od sebe neřekl, kde ve skutečnosti v klíčové době byl a chtěl po nich, aby se ho na to sami zeptali. Což oni neudělali.

U soudu, ke kterému případ doputoval v srpnu 2019, pak Václav Bejček vystupoval velmi emotivně: „Já jsem tam vůbec nebyl… Chápete to?“

Trestní řízení podle Stanislava Balíka není automatický stroj na pravdu. Je to proces, ve kterém rozhoduje to, co se podaří prokázat - a kdy.

Balík je přitom vůči postupu policie v tomto případě poměrně kritický: Pokud si vyšetřovatelé vytvoří předčasný závěr, může být celý další postup zkreslený.

Ani státní zástupce Roman Balej podle něj nevyšel z kauzy bez otazníků. Balík oceňuje, že u soudu Balej pod tíhou důkazů změnil postoj a navrhl zproštění Bejčka obžaloby. Zároveň ale dodává: „Jde o ukázku toho, že neprověřil tu věc dobře a tu obžalobu podal v podstatě tak, aby měl splněno.“

U soudu, po změně názoru, státní zástupce Balej řekl: „Nikdy jsem se nesetkal s případem, kdy by důkazy byly tak ostře proti sobě.“

Největší pochybnosti vyvolává role svědků – Evy Pilátové a Jana Hamerníka. S naprostou jistotou nejdřív tvrdili, že Václava Bejčka poznali, že to byl on, kdo řádil se sekerou na střeše. A když se ukázalo, že na místě být nemohl, opakovali, že o tom byli přesvědčeni.

Jejich svědectví, které uvrhlo Bejčka do problémů, pro laiky vypadá jako lež. Právně je to složitější.

Sami svědci později změnili formulaci. „Jednal jsem pod tíhou okolností,“ vysvětloval později Hamerník. A Pilátová dodávala: „Pokud to nebyl pan Bejček, tak to byl někdo, kdo mu byl velmi podobný“.

Podle Stanislava Balíka nelze jednoduše prokázat, proč takhle svědčili. „Do hlavy jim nikdo nevidí,“ říká. A bez prokázaného úmyslu není možné automaticky mluvit o jejich trestném činu křivého obvinění.

Právě tady se rozchází pocit spravedlnosti s právní realitou.

Ještě tvrdší – a pro laiky ještě méně pochopitelná - je dohra případu. Václav Bejček neuspěl se žalobou na Pilátovou a Hamerníka a musel jim hradit náklady spojené se soudním řízením. Pravomocné rozhodnutí mluvilo o 90 tisících korunách.

Balík přitom upozorňuje, že soud měl možnost postupovat citlivěji: Mohl využít ustanovení občanského soudního řádu pro „případy hodné zvláštního zřetele“ a nechat každou stranu nést vlastní náklady. Podle něj by to bylo v takovém případě zcela namístě.

Nestalo se. A právě to je moment, kdy případ přestává být jen právně složitý a začíná působit nespravedlivě.

Výsledek ostatně shrnuje i pohled druhé strany. To, když Eva Pilátová v podcastové sérii odpovídala na otázku, za co jim Václav Bejček nakonec platil: „Za to, že lhal.“ Na námitku, že on nelhal, že lhala ona a její zeť, se o případu nechtěla dál bavit – a hovor ukončila.

Stanislav Balík odmítá jednoduchý závěr, který se teď nabízí: „Na základě jednoho případu nelze říct, že systém nefunguje.“ Zároveň ale připouští, že výsledek je tvrdý a že se v případu sešla „celá řada věcí“, které systém neukazují v ideálním světle.

Podobně mluvil v druhé epizodě i soudce Libor Vávra, jinak též předseda Soudcovské unie, který v Bejčkově případu rozhodoval: „Z pohledu pana Bejčka je to smutný příběh, ale my jsme měli o vině obžalovaných pochybnosti.“ Pilátovou a Hamerníka Městský soud v září 2022 zprostil obžaloby z křivého obvinění.

Možná nejpřesnější hodnocení celého případu je další komentář Stanislava Balíka: Nešlo o jedno velké selhání, ale o řetězec menších kroků, které do sebe zapadly.

Případ z pražského Břevnova, jak jej postupně odkrývá speciální podcastová série Sousedi, nakonec podle Stanislava Balíka přinesl několik zásadních poznání:

Bývalý soudce Ústavního soudu Balík proto nabízí jednoduchou, ale zásadní radu: „Určitě se spojit s advokátem a od samého začátku být obhajován.“

Je to praktické doporučení. A zároveň připomínka, že v některých situacích pravda a nevina samy o sobě opravdu nestačí.

V dnešní epizodě speciální série Sousedi, kterou najdete nahoře v textu, uslyšíte detailní právní rozbor Stanislava Balíka, včetně toho, proč se případ vůbec dostal tak daleko.