Jede se furt dál. Bohdalová slaví 95 let, v novém filmu o ní mluví i Zeman

Existují portrétní dokumenty, které chtějí skutečně najít ten správný úhel pohledu, odkud zkoumat slavnou osobnost. A pak vznikají monumenty, které ji chtějí jen nekriticky zvěčnit. Nový snímek Jiřina Bohdalová: A jede se furt dál, jenž vznikl u příležitosti hereččiných 95. narozenin a tuto neděli večer ho odvysílá TV Nova, nepochybně patří k těm dílům, která chtějí být jen a jen vytesaná z mramoru.

Je to škoda. Bohdalová je bezpochyby svého druhu institucí, mnohými obdivovaná, některými zesměšňovaná, ale každý na ni má názor. Režisér Michal Čoudek jako by si však jakýkoli názor udělat odmítl a jen kvituje, že může trávit čas v hereččině přítomnosti. Podobně se chovají i všichni přítomní kolegové, přátelé a příbuzní.

Nejsilnější jsou tak občasné výpovědi samotné herečky či její dcery Simony Stašové. A pár vzpomínek vnuka Vojty. Jinak se snímek až podezřele brání jakémukoli sdělení.

„Já nedovolím, aby někdo tento český národní poklad jakýmkoli způsobem hanil, je to sprostota, je to neomalenost a je to svým způsobem kulturní barbarství,“ pronáší například Miroslav Etzler. Což je pozoruhodné prohlášení. Jistě by nikdo nechtěl po snímku k narozeninám, aby se pouštěl třeba do pitvání bulvárních kauz, ale rozhodnutí herce i tvůrců nechat ve filmu podobná slova přesto zaráží.

Však sama herečka leckdy vzpomínala, jak je ráda, když ji režiséři krotí, ať nehraje „Bohdalku“. A například v podobně osobní, ale mnohem pečlivější a obsáhlejší knize Můj život mezi slzami a smíchem, vzniklé u příležitosti jejích devadesátin, kritická slova padnou. Třeba od Miloše Kopeckého, kterak se musela zbavit některých svých hereckých manýr.

Nový snímek se dotýká těžké rodinné situace z 50. let minulého století, kdy byl její otec ve vězení, ona se musela starat o dceru, rozpadalo se jí manželství. I hereckých počátků, kdy v ni měl Jan Werich důvěru a učinil z elévky v Divadle ABC představitelku větších rolí.

Přestože jde spíše o střípky, jistou představu o její živelnosti na pódiu, na plátně i v životě si divák udělá, k čemuž přispívají docela dobře vybrané ukázky. Jak ze zásadních filmů, jako byli Světáci či Ucho, kde se naplno projevila její magnetizující, nespoutaná síla, tak z dobových i současnějších televizních estrád. Byť ty estrády podivuhodně převládají.

Bohdalová je nesporný talent, šlo to vidět nejen v jejích vrcholných počinech, ale třeba také v rozpačitějších kusech, ať v dobové „taneční a pohybové“, přesto notně zatuhlé komedii Dáma na kolejích, nebo v aktuálních spolupracích s režisérem Jiřím Strachem a Markem Epsteinem. Na jejich společných snímcích Klec či Svatá z let 2019 a 2024 je Bohdalové herecký výkon jednou z mála pozitivních věcí.

V aktuálním dokumentu dále vystupují její spolupracovníci Karel Šíp, Miroslav Donutil či Štěpán Margita. Vedle historek o tom, jak k ní hleděli s obdivem a jak probíhaly některé jejich společné projekty, na nic jiného než na superlativy nedojde. Snad jen Donutil se trochu odváže a přijde s historkou, kterak kdysi rozkýval mobilní toaletu včetně uvnitř přítomné „Jiřinky“ a jaké to mělo následky.

S filmaři mluví také bývalý prezident Miloš Zeman. Přispěje několika slabšími bonmoty ohledně kvalit Bohdalové, ujistí publikum, že „Jiřinka není hvězdička, ale hvězda“. Právě její podpora Zemana během jeho první prezidentské kampaně byla před 13 lety předmětem kritiky. Faktem však je, že Bohdalová se během své kariéry vyfotila se spoustou prezidentů, od Antonína Novotného přes Václava Havla po Václava Klause.

Toho se snímek dotkne jen lehce. Zdůrazňuje, že herečka byla vždy prostořeká, měla ráda lidi, společnost, ať už šlo o kohokoli. Možná je to pravda. Faktem nejspíš je, že ji fungování za minulého režimu – pod dohledem Státní bezpečnosti – naučilo kličkovat tak, aby nikomu neublížila, včetně otce, který byl od roku 1954 ve vězení za velezradu. Dokonce ode dne, kdy ona porodila dceru Simonu. Mnohem později ji soud ohledně spolupráce s StB osvobodil.

Ale tvůrci dokumentu jako by se Bohdalové báli podobně, jako jistou bázeň před ní při prvním setkání líčí některé z přítomných „mluvících hlav“. Množí se tak především slova jako „geniální“, tedy zcela bezobsažné přídomky, obzvlášť když přibývá jeden za druhým. Že by tu hereččinu kariéru reflektoval někdo z odstupu? O to se tvůrci ani nepokouší. Jediným přítomným novinářem je bulvární redaktor Petr Macek.

Televize Nova a její platforma Oneplay umí produkovat dokumenty, které si berou formálně i vypravěčsky inspiraci ve světě. Aktuálně se například pokouší odhalit jinou tvář moderátora Leoše Mareše v trojdílné minisérii Leoš. Když už nic jiného, tam se tvůrci alespoň snaží vytvářet napětí, uvádět některé věci do kontextu.

Snímek A jede se furt dál je spíše sbírkou historek a vzpomínek. Je to smutné vzhledem k tomu, jak bohatá a v mnohém komplikovaná Bohdalové kariéra je. Tady vidíme jen jednu na svůj věk neuvěřitelně vitální dámu, kolem níž ostatní vytváří svatozáře.