Šumava z druhé strany: Stromové stezky, dobré pivo i setkání s Vinnetouem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O Bavorském lese Němci říkají, že je to zelené srdce Evropy. Z pohledu Čechů přitom patří k popelkám, což je škoda. Leží totiž hned za česko-německou hranicí, mezi přechody Strážný a Folmava. A je to německá turistická výkladní skříň.

„Bavorský les je jedním z 16 národních parků na území Německa a kromě aktivit v přírodě tu potenciální cestovatelé najdou opravdu velmi dobře rozvinutou síť cyklistických a turistických tras,“ vysvětluje Jan Pohaněl, ředitel Německé turistické centrály pro Českou republiku.

Oblast zahrnuje nejen stejnojmenný národní park, nejstarší v Německu a na hranici napojený na Šumavu. Patří do něj i oblast sahající až k toku Dunaje, kde se nalézají takové kulturní klenoty, jako je město Pasov.

Zdejší atrakce jsou rozmístěny po celé oblasti. V podstatě kdekoli zde najdete aktivity pro rodiny s dětmi i pro dospělé. Můžete absolvovat přechod pohoří po Zlaté stezce, odreagovat se v zážitkových a zábavních parcích, wellness resortech, interaktivních muzeích či při výpravách do dolů a skláren.

K turistickým lahůdkám patří i keltská vesnice, houpačková stezka nebo muzea čarodějnic a kávových konvic. Na své si přijdou rovněž cyklisté, milovníci jezdeckého sportu či golfu.

Zvláště však stojí za to upozornit na pět věcí, za kterými se do Bavorského lesa vyplatí vyrazit na jeden či více dní.

Bavorský les je pohoří, tudíž návštěva vrcholů v podobě výletu či přechodu se nabízí jako první tip. Co tisícovka na bavorské straně, to odlišný a přitom mimořádný dojem. Patří k nim třeba nejvyšší zdejší hora Velký Javor neboli Grosser Arber (1456 metrů), Grosser Rachel (1453 metrů) nebo Grosser Falkenstein (1315 metrů).

Každý zdejší kopec má něco do sebe, pro mě a pravděpodobně i pro většinu dalších turistů je ale nejlákavější ten na pomezí Česka, Německa a Rakouska – Třístoličník.

Jsem v Bavorském lese, 1312 metrů nad mořem. S předsedou zdejšího lesního spolku Walterem Bermannem stojím na jednom z unikátních bizarních žulových masivů, odkud je bezkonkurenční výhled do tří zemí. Třístoličník, německy Dreisessel, je ale unikátní ještě jinou věcí.

„Je to jediná sjízdná hora v Bavorském lese, kterou máme. Je přístupná autem prakticky až nahoru,“ vysvětluje Walter Bermann, zatímco si opakuji zeměpis a určuji, kde je Temelín, kde Hluboká, kde Alpy. Ze záchytného parkoviště je to jen pár set metrů k vrcholu. Čeští turisté podobnou možnost ze své strany Šumavy nemají.

Asi třetina návštěvníků Třistoličníku jsou právě Češi. Baví je krásné turistické cesty po hřebeni, které jsou napojeny na českou stranu a vedou až do Rakouska nebo přes Trojmezí k Plešnému jezeru.

Také Lusen čili česky Luzný, druhý nejvyšší vrchol Bavorského lesa, je na tom přístupově lépe z Německa než z Česka. Jeho kamenná špička s obrovskými balvany je opředena bájemi a mýty a je to i jedna z nejimpresivnějších hor v této části střední Evropy.

Na vrchol vedou dvě přístupové cesty. „Pohodlnější je to po zimní turistické stezce. Letní turistická stezka je také krásná cesta, náročnější a lze ji projít pouze v létě,“ vysvětluje mi Ursula Schusterová, ředitelka národního parku.

I další vrcholy v Bavorském lese lákají. Například Almberg s 1139 metry nad mořem se vypíná hned za hraničním přechodem Strážný v lyžařském centru Mitterdorf. Po soumraku vyniká magicky osvětleným křížem na vrcholu.

Zatím se musí nahoru pěšky, ale chystá se zde výstavba dvou lanovek, které budou k dispozici v zimě i v létě. „Příští rok zahájí provoz adrenalinový Flyline, zážitkové stezky s atraktivními stanicemi okolo vrcholu Almberg i dětské zážitkové hřiště na vrcholu,“ jmenuje další plány Bernhard Hain, ředitel lyžařského střediska.

Stromové stezky jsou ikonickými body Bavorského lesa. A mimochodem jejich rodiště je právě tady. Já jsem s rangerem z národního parku Willim Selwitschkou vyrazila na Baumwipfelpfad – fenomenální stezku v korunách stromů u obce Neuschönau.

Dřevěná vyhlídková konstrukce tu byla otevřena v roce 2009. „Stromových stezek vzniklo od té doby třináct, třeba na Lipenské přehradě, v Krkonoších, ve Francii, ve Slovinsku, v Irsku nebo v Kanadě,“ ukazuje mi Willi. Tahle však byla první na světě. Nabízí edukační a zážitkové stanice nejen pro děti, výukové interaktivní tabule a hlavně výhledy a přímý kontakt s korunami stromů.

Teď už jsme u hlavní atrakce. „Nacházíme se ve výšce 44 metrů, na vrcholku stromové stezky. Kolem je velká plošina, odkud má člověk skutečně nádherný rozhled,“ ukazuje mi Willi Selwitschka panoramata.

Věž ve tvaru vejce má v nejširším místě průměr okolo 34 metrů a architekt Josef Stöger se jejím projektem definitivně zapsal do historie Bavorského lesa. „Tato věž je jedinečná, nikdy nikde jinde už takovou nebudeme stavět,“ objasňuje mi Stöger, s nímž se pod „vajíčkem“ potkávám. Mimochodem je to i autor podobné stezky u Lipna.

Věž byla přesně napasována do zdejšího terénu a uprostřed roste z hlediska vegetace zmenšenina Bavorského lesa. Hned vedle stojí interaktivní informační centrum národního parku. Zdejší expozice či spíše lesní dílna je tahákem nejen pro děti. Vznikla v rámci spolupráce s českou stranou a je dvojjazyčná.

Návštěvu stezky lze spojit s turistikou, stojí totiž v srdci Národního parku Bavorský les. Ročně ho navštíví asi 1,3 milionu turistů a z těch německých je vůbec nejstarší. „Národní park Šumava je přibližně třikrát tak velký jako Národní park Bavorský les. My máme zhruba 25 000 hektarů, dohromady oba národní parky zabírají asi 100 000 hektarů, což je tím pádem největší souvislá lesní rezervace v Evropě,“ říká mi Christian Binder, šéf zmíněného infocentra Hans-Eisenmann-Haus.

Zábavních a zážitkových parků je v Bavorském lese více a mají různorodou tematiku. K nejzásadnějším patří Pullman City, takový malý Divoký západ. Město Tombstone v Arizoně, které se „nedopatřením“ ocitlo v srdci Evropy. Westernový areál najdete u Eging am See, asi 60 kilometrů od hraničního přechodu Strážný.

Míří sem tři typy návštěvníků – rodiny s dětmi, fanoušci Divokého západu a večer lidé, kteří se chtějí stylově pobavit a najíst. Počítejte ale s tím, že Pullman City není pravá Arizona, vyprahlá Nevada okolo Las Vegas ani indiánské Nové Mexiko. Je to spíš propracovaná směsice atributů amerického Jihozápadu zabalená do zajímavě podaného turistického lákadla.

Nečekaně rozsáhlý vnitřní prostor nabízí několik typů zážitků. Veškerý denní i noční život se odehrává na hlavní ulici, Mainstreet. Tady si dáte mexické jídlo a pravé steaky, koupíte westernové oblečky a suvenýry, poslechnete si country skupiny a pobavíte se při kouzelnické show.

„Pořádáme už roky řadu speciálních akcí a programů. Od června do září u nás probíhají Karl-May-Spiele, hrajeme v amfiteátru divadelní představení podle knih Karla Maye. Realizují se indiánské dny, kovbojské shows, střídají se tu country festivaly se srazy vyznavačů motorek Harley-Davidson, koňskými festivaly a přehlídkou amerických aut,“ vysvětluje mi jeden z majitelů parku, Claus Six. V létě zde tedy potkáte i Vinnetoua a Old Shatterhanda.

Děti mají k dispozici animační programy, rýžování zlata, teepee s výtvarnou dílnou, lanový park či atrakce jako ohňové show a večerní pochod s pochodněmi.

Bavorsko je muzeální velmoc, tak není divu, že i v Bavorském lese je několik velmi zajímavých muzeí. Za vidění stojí hlavně čtyři, všechna interaktivní.

První z nich, Muzeum lesních příběhů neboli Waldgeschichtliches Museum St. Oswald, se nachází v malé obci uvnitř národního parku. Je krátce po poledni a Christian Binder, ředitel muzea, nás bere do prostor, které byly v této podobě otevřeny před 12 lety. Tématem je historie Bavorského lesa a Šumavy a život v těchto propojených oblastech.

Právě se procházíme dobou ledovou. Na vše je možné si sáhnout, podívat se, vše si lze poslechnout. „Na koncepci se podíleli žáci z okolí, pozvali jsme několik tříd,“ říká Christian Binder. Právě mezi požadavky dětí bylo vnímání expozice všemi smysly.

Návštěvníci se mohou svézt výtahem do geologické a krajinné historie regionu, osahat si repliky lesních porostů, procházet se po schodišti vnitřkem stromu. „Jeden ze žáků měl nápad, že přes tři patra muzea postavíme strom, kde se bude dát chodit nahoru a dolů, kde bude možné vyprávět různé příběhy,“ objasňuje Binder.

Pojede-li cyklista z Pasova po proudu Dunaje po tamější cyklostezce, u rakouských hranic se dostane do přírodní rezervace Donauleiten. Tady v Jochensteinu narazí na vodní elektrárnu a další muzeum – interaktivní stálou výstavu v budově Haus am Strom, v překladu v Domě na proudu.

Ekologické a edukativní centrum pro rodiny, školy i školky zpracovává téma Dunaje z různých pohledů – třeba návštěvníky naučí, kolik energie je při imaginárním veslování po řece nutné vyrobit, aby fungoval napříklat televizor.

Museum Goldener Steig ve Waldkirchenu, česky Muzeum Zlaté stezky, zase zpracovává důležité téma, které propojuje Čechy s Bavorskem – transport soli od Dunaje přes Šumavu do Česka a dále.

A napojeno na Česko je i Granitzentrum v Hauzenbergu. Zdejší expozice věnovaná žule je díky digitalizaci nevšedním průvodcem po geologických dějinách Země. Přibližuje regionální geologii a mineralogii a dlouhou historii těžby a využití žuly v Česku, Německu a Rakousku.

Volksfesty, tedy poutě, mají nejen náboženský charakter, jsou i základním pilířem lidových slavností v Bavorsku. Konají se po celém Bavorském lese od jara do podzimu, stačí si najít termín na stránkách turistických sdružení. I pro Čechy, navzdory jazykové bariéře, nabízejí poutavý zážitek. Hlavně zahájení každé takové slavnosti se odlišuje od českých tradic.

Je půl šesté odpoledne a my parkujeme ve Waldkirchenu. Volksfest tu společensky spojuje obyvatele celého blízkého regionu, což je v oblasti typický jev. Brzy už výstřely lovců zahajují letošní ročník, jehož číslo se počítá v desítkách.

Starosta s městskou radou, vlajkonoši, dechové kapely, pivovarské vozy a stovky členů různých spolků včetně dobrovolných hasičů a horské služby se řadí do průvodu. Všichni v dirndlech, tedy bavorských krojích, v uniformách nebo tréninkových úborech. Průvod, který se dává v centru města do pohybu, čítá na dva a půl tisíce lidí. A je na co se dívat.

Pak už dorazí tam, kde se budou utrácet eura – mezi stánky a atrakce. Jenže je tu navíc něco, co českým poutím chybí – takzvaný Bierzelt neboli pivní stan v bavorských modro-bílých barvách pro tři tisíce lidí. Možná pro víc. Tady se potkává soused se sousedem. Tady město žije.

Pivo teče po hektolitrech, nečepují je do ničeho menšího než do „Maß“ – litrových „tupláků“. Na vývěskách stojí jen jména místních pivovarů a nealko nápojů, prodávat některý z nadnárodních koncernů v Dolním Bavorsku by byla ostuda.

Chutě doplňují obrovské preclíky a lokální speciality, jako jsou pečená kachna s nakyslým bramborovým salátem nebo na jemno nakrájené plátky ementálu prosypané solí, pepřem či paprikou. Hrají kapely z regionu, přičemž po pár hitech stojí půlka města na pivních lavicích a sborově zpívá.