Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od našeho spolupracovníka v Moskvě/
Od samotného začátku invaze na Ukrajinu se jeden den objeví „analýza“ předpovídající brzké zhroucení ruské ekonomiky, aby se druhý den objevila jiná upozorňující na to, že pád jen tak nenastane.
Proměnu ruského hospodářství ale běžní Rusové v posledních třech a půl letech pociťují. Rubl se sice nepropadl a jeho kurz zůstává celkem stabilní, potraviny a spotřební zboží z pultů také nezmizely, ale průměrné ceny přece jenom stouply o 25 až 30 procent, někde dokonce o polovinu.
Kde je moje večerka?
V Moskvě snad nejvíc bije do očí prudký pokles nabídky služeb a úbytek pohostinství v obytných čtvrtích. Obchodníci už nemají na pronájem komerčních prostor a jsou nuceni buď omezit provoz, nebo zcela zavřít.
Byl jsem právě v nedalekém holičství, když tam vstoupili tři chlapi. Obešli všechny místnosti, nahlédli dokonce na toaletu pro zaměstnance.
„Co to bylo?“ zeptal jsem se majitelky podniku, když se odporoučeli. „Budu sdílet prostory s dalšími lidmi. Zavírám manikúru a masáž, sama pronájem finančně neutáhnu,“ odpověděla smutně.
.
Spolupracovník Seznam Zpráv odjel na několik týdnů do Moskvy. Nabídne jedinečný pohled na to, jak ruská agrese vůči Ukrajině proměnila život v ruské metropoli, podívá se, co se dá koupit v tamních obchodech a jaká propaganda cílí na Moskvany. Vzhledem k dění v současném Rusku redakce jeho jméno neuvádí.
Při procházce známou ulicí si nestačíte všímat změn. Tady dříve byla večerka, už není. Výčep nyní také ukončil provoz. Bývalá opravna je zrušena. Papírnictví rovněž nefunguje.
Obchůdky, kavárničky a čistírny v drtivé většině případů nahradily doručovací služby. I v Rusku teď běží na plné obrátky. K jejich provozu nepotřebujete ani kamenný obchod, ani zástup personálu. Stačí jen menší místnost pro skladování zboží a výdejce se čtečkou čárových kódů.
Trh se zásilkovými službami si rozdělily tři velké společnosti – Wildberries, Ozon a Yandex. Jejich značky jsou vidět doslova na každém kroku, často dokonce sídlí vedle sebe.
Firmy provozující doručovací služby jsou v Moskvě na každém kroku.
Byznys se tak i v Rusku přesunul do virtuálního prostoru. Je to rychlé, praktické, ekonomické… Jen už nemůžete dát do opravny za rohem bundu s porouchaným zipem. Nebo nemáte kam skočit s kamarádem na jedno.
Šetří nejen obchodníci, ale také zákazníci. Obyčejný smrtelník si už nemůže dovolit tolik vysedávat v restauracích a kavárnách jako dříve. Během polední přestávky obědvá přímo v kanceláři, večeří pak doma, v kuchyni.
Tak se zrodil další fenomén válečné Moskvy – kurýři i v ruské metropoli rozvážejí jídlo.
Jsou to vesměs přistěhovalci ze zemí střední Asie – Tádžikistánu nebo Kyrgyzstánu. Pohybují se na elektrokolech žluté a zelené barvy podle firemní příslušnosti, zaplavily celé město. Neoddělitelnou součástí jejich výbavy je velká krabice za zády, v níž vezou svůj náklad, potraviny z obchodů nebo už hotové jídlo.
Doplňková služba nezvyšuje cenu pro klienta. Kurýra platí podnik, který se tak v těžkých časech snaží udržet zákazníka.
Poptávka po kurýrech v Moskvě je dnes obrovská, chtějí je všude. Jejich příjem odpovídá celkové situaci. Průměrný měsíční plat v ruském hlavním městě činí zhruba 80 tisíc rublů (kolem 21,5 tisíc korun). Šikovný kurýr si klidně může vydělat dvakrát tolik.
Dříve školáci snili o tom, že se jednou stanou kosmonauty. Nyní je pro ně vysněnou prací být kurýrem.
Elektrokola kurýrů zaplavila celou Moskvu.
Proč studovat? Bude dělat kurýra
S třiadvacetiletým Istamem z Tádžikistánu jsem se seznámil, když zrovna čekal před fastfoodem na výdej objednávky.
„Abych pořádně vydělal, musím makat 14 hodin denně šest dní v týdnu,“ přiznal se mi. „Přijdu ze šichty, nohy od kola brní. Odpočinout si ale moc nemůžu, pokoj se mnou sdílí ještě čtyři lidé. V sousedním pokoji bydlí dalších pět.“
„Ale nestěžuješ si,“ poznamenávám.
„Kdepak, každý den děkuju Alláhovi,“ pokračuje Istam. „Vydělávám tady desetkrát víc, než jsem dostával doma. Příští měsíc chci přivézt do Moskvy mladšího bráchu. Je mu 17, právě ukončil školu…“
„Bude tady studovat dál?“ zeptal jsem se.
„Proč studovat?“ překvapeně zvedl obočí Istam. „Bude dělat kurýra, přece.“
