Moskevský deník: Čínská otočka se propisuje i do školních rozvrhů

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od našeho spolupracovníka v Moskvě/

Rozvrhy hodin milionů ruských školáků se v posledních letech mění. V souvislosti s válkou na Ukrajině musejí zvládat několik nových předmětů.

Jeden z nich se jmenuje Základy bezpečnosti a ochrany vlasti. V těchto hodinách se studenti seznamují s konstrukcí samopalu, hází granáty, plazí se v plynových maskách a učí se spoustě dalších „praktických a velmi užitečných“ věcí.

Podobný předmět existoval už kdysi dávno, v časech Sovětského svazu. Pak byl zrušen jako zbytečný, teď se opět vrátil.

Další hodina pak nese obecný název Důležité hovory. Její obsah není přesně definován. V případě potřeby může profesor během přednášky klást důraz na přednosti ruského režimu. Nebo naopak kritizovat západní hodnoty.

Důležité je, aby po vyučování školáci měli jedinou jistotu: život v Rusku je mnohem lepší než za hranicemi.

Ovšem školní rozvrh není nafukovací. Pokud někde nové hodiny přibyly, jinde je zase třeba ubrat.

Úřady se s tím moc nepáraly. Když jsou kolem jen samí nepřátelé, je zbytečné se učit cizí jazyky. Ministr školství promptně podepsal výnos o snížení počtu těchto lekcí. Od letošního září mají studenti středních škol místo tří hodin angličtiny týdně jenom dvě.

Profesionální angličtinářka Olga je z tohoto rozhodnutí nešťastná. „Už teď jsou znalosti cizích jazyků mezi žáky absolutně nedostačující. Když se musí představit, jsou schopní vymáčknout ze sebe: ‚My name is Péťa…‘ a pak začínají tápat. Vůbec si nedokážu představit, co bude dál. Vždyť ty děti nepřečtou ani nejjednodušší nápis v angličtině,“ zoufá si.

Obdobné problémy mají i na speciálních školách se zaměřením na cizí jazyky. Čtyřicátnici Innu jsem potkal velmi rozrušenou. Každé ráno vozí svou dceru přes půl Moskvy do elitního francouzského gymnázia.

Krátce po začátku nového školního roku matka zjistila nemilou věc. Ke třídě její dcery, studující jazyk už šest let, škola připojila žáky, kteří se věnují francouzštině teprve třetím rokem.

„Jedni už tu řeč plynule ovládají, jiní jsou sotva schopni říct pár souvislých vět. Co je to za nesmysl?“ zuří Inna. „Měla jsem rozhovor s ředitelkou, ta mi dlouho nedokázala nic vysvětlit. Až na konci z ní vypadlo, že v důsledku krácení státních dotací škola nemá na platy učitelů, proto musí šetřit a sloučit několik tříd.“

Jestliže evropské jazyky upadají v nemilost, o to víc začíná bodovat čínština. Jde to ruku v ruce se zahraniční politikou Ruska, které objevilo v Číně klíčového partnera a spojence.

Čínština pomalu začíná vytlačovat tradiční angličtinu a němčinu ze školních programů. Podle předpisů musí být také v nabídce doplňkového vzdělávání každého gymnázia.

Na kurzy čínštiny pro dospělé lákají inzeráty v rádiu a novinách. Funguje dokonce pojízdná reklama: Moskvou projíždí speciální dodávky s billboardy na korbě, které propagují módní novinku.

Čínština je ovšem velice složitý jazyk. Studentovi trvá zpravidla několik let, než se naučí aspoň základy. Znaků je bezpočet a občas hrozí, že se výuka zvrtne.

Sousedka Nataša vyprávěla příběh, hraničící s anekdotou. Její syn už tři roky studuje čínštinu na škole jako doplňkový předmět. Zná několik set znaků, umí pozdravit a rozloučit se, zvládá jednoduchou společenskou konverzaci.

Jednou se rodina vydala do nejlepší čínské restaurace v Moskvě, aby vyzkoušela synovy znalosti. Kluk se před zraky pyšných rodičů pustil do komunikace s kuchařem, ale nerozuměl ani slovu. Vyšlo najevo, že na gymnáziu učí okrajový čínský dialekt, který většina rodilých mluvčích nepoužívá.

Nyní Nataša hrozí profesorovi čínštiny žalobou a její syn kategoricky odmítá navštěvovat hodiny cizího jazyka.