Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od našeho spolupracovníka v Moskvě/
Takřka čtyři roky od začátku války a mohutných sankcí v ruské metropoli na stopy po ekonomickém úpadku a nedostatku zboží narazíte jen stěží.
Moskevskými ulicemi se řítí luxusní Lexusy a Mercedesy, chodci se pyšní oděvy od Max Mary a omračují kolemjdoucí vůní parfémů od Toma Forda. V metru cestující přejíždějí očima smartphony od Applu, jež vytahují z tašek a kabelek Louis Vuitton.
Ve městě je k mání zboží z dovozu skoro všeho druhu, včetně českého piva. Jeho export do Ruska je sice oficiálně zakázaný, ale milovníci zlatého moku si na něm stejně pochutnají. Jen si budou muset připlatit.
Například síť obchodů s alkoholem Červené a bílé nabízí Budějovický Budvar. Půllitrová plechovka stojí 200 rublů (zhruba 52 korun). Pozornost poutá velký nápis v angličtině „Original Czech beer“, doprovodné popisy jsou v ruštině a kazaštině.
Na regálu stojí jenom čtyři plechovky.
.
Spolupracovník Seznam Zpráv odjel na několik týdnů do Moskvy. Nabídne jedinečný pohled na to, jak ruská agrese vůči Ukrajině proměnila život v ruské metropoli, podívá se, co se dá koupit v tamních obchodech a jaká propaganda cílí na Moskvany. Vzhledem k dění v současném Rusku redakce jeho jméno neuvádí.
„Pokud chcete víc, můžete si to objednat,“ oznamuje prodavač Azamat. „Za několik dní je budete mít.“
Černovlasý mladík vysvětluje, že pivo se kupuje soukromě v maloobchodním skladu v Kazachstánu a pak se autem veze do Ruska. Proto dodávky nejsou nikterak velké, maximálně pár krabic. „Navíc pro většinu klientů je české pivo stejně příliš drahé,“ poznamenává Azamat.
V obchodech známého potravinového řetězce Auchan je výběr mnohem větší. Prodávané české pivo lze rozdělit do tří skupin.
K první patří ruské padělky, které nemají nic společného s tuzemskými výrobky. Jsou to například piva Karlovsbad, Kruzechka česky nebo Žatecký gus. Mají zkomolené české názvy psané v češtině, jinak jsou vyrobeny v Rusku z ruských surovin.
Pivo ruské výroby, které má vyvolat dojem, že pochází z Česka.
Nejznámější je poslední značka, kterou denně propagují reklamní šoty v místní televizi. Herci tam mluví špatnou ruštinou s umělým přízvukem. Má napodobit češtinu, ale spíš vypadá jako gruzínština.
K druhé kategorii patří česká piva uvařená v ruských pivovarech na základě prodané licence – například Krušovice.
Nakonec třetí skupinu tvoří originální tuzemské značky. Navzdory zákazu dovozu do Ruska je jich poměrně dost. Černovar, Praga a Staročeské v půllitrových plechovkách stojí 239,99 rublů (přibližně 62 korun). Pivo Zubr přerovské výroby se prodává za 269,99 rublů (zhruba 70 korun).
Nebo byste rádi plzničku? Prosím, je také k mání, ale cena je už 289,99 rublů za plechovku (v přepočtu 75 korun).
České pivo v ruském regálu.
Tady se obchoduje ve velkém. Zboží je v regálech dost, zákazník se omezovat nemusí.
Na zadní straně každé plechovky jsou údaje dovozce: název, adresa, telefon. Jsou to většinou moskevské firmy.
Odborníci tvrdí, že jde vesměs o takzvaný paralelní dovoz. Tímto výrazem v Rusku označují cizí zboží, které bylo zakoupeno ve třetích zemích, což je rozšířený způsob, jak obcházet ekonomické sankce. Nejčastější destinací je zpravidla už zmíněný Kazachstán nebo další státy střední Asie.
Nabídka českého piva v ruském obchodě.
„České pivo? Jo, to jsem měl kdysi rád,“ mlaská tělnatý chlapík kolem šedesátky, procházející za mými zády.
Vidí, že zrovna prohlížím plechovku, a zřejmě cítí spřízněnou duši: „Flaška Staropramenu tehdy stála 30 rublů, měl jsem ji skoro obden. To byly časy,“ mávne rukou a jde dál.
Dívám se, kam směřuje. Zastaví se u regálu s levným ruským pivem, položí si do nákupního košíku tři plechovky s nápisem Žiguli, šedesát rublů za kus.
„Teď užívám tohle,“ kývne hlavou. „Není sice české, ale dá se to pít. Nakonec si člověk zvykne na všechno,“ prohodí a míří k pokladnám.
