Článek
V létě uplyne padesát let od operace v Entebbe, při které izraelská speciální jednotka osvobodila rukojmí z uneseného letadla, tisíce kilometrů od hranic Izraele. Velitelem akce byl tehdy třicetiletý Jonatan Netanjahu, který v Ugandě zahynul.
Jeho mladším bratrem je izraelský premiér Benjamin Netanjahu a nejmladším bratrem Ido Netanjahu, který v Praze představil vydání své knihy Joniho poslední bitva. „Zpočátku to vypadalo, že izraelská vláda přistoupí na požadavky únosců. Pak armáda získala informace o letišti, takže premiér Jicchak Rabin se rozhodl akci risknout,“ říká Ido Netanjahu v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Mluví i o aktuální situaci. Podle něj se izraelská armáda snaží minimalizovat oběti z řad civilistů v Pásmu Gazy a mezinárodní kritiku považuje za pokryteckou. Říká, že Izraelci nemohou akceptovat nezávislý palestinský stát blízko Tel Avivu a Jeruzaléma.
Věděl jste tehdy před padesáti lety, že váš bratr Jonatan Netanjahu bude velet operaci na záchranu rukojmí v Ugandě?
Nevěděl jsem, jaká a zda vůbec nějaká operace bude. Ale bylo mi jasné, že pokud ano, bratr jí bude velet. Já tehdy byl rezervista v jednotce Sajeret Matkal a nadřízený mi telefonoval, abych zůstal doma a nikam nejezdil. Víc jsem nevěděl.
Operace v Entebbe
Příšlušníci izraelské jednotky Sajeret Matkal nakládají do letadla černý mercedes, který použili při akci na záchranu rukojmích.
- 27. června 1976 unesli teroristé z Lidové fronty pro osvobození Palestiny a německých Revolučních buněk po startu v Athénách letoun společnosti El Al.
- Letoun nakonec přistál v ugandském Entebbe, kde únosci propustili rukojmí, kteří nebyli Židé nebo Izraelci.
- Ugandský diktátor Idi Amin teroristy podporoval a rozmístil na letišti své vojáky.
- 4. července příslušníci izraelské speciální jednotky Sajeret Matkal během nečekaného výsadku osvobodili 106 rukojmích. Všichni teroristé zemřeli. Izraelský velitel operace Jonathan Netanjahu při akci zahynul.
Co bylo nebo je tak speciální na výcviku jednotky Sajeret Matkal? Proslýchalo se, že se zaměřuje na práci s vrtulníky, na přistávání vrtulníků…
Je to jednotka, která spadá pod armádní rozvědku. Nemohu moc detailů zveřejňovat. Specializuje se na tajné operace a primárně není určená do válečných bitev. Spíše takové řekl bych tiché akce. Ale samozřejmě lidé z této jednotky musí být připraveni i na boj.
Lidé, kteří v Sajeret Matkal slouží, o tom nesmí s nikým mluvit, že k této jednotce patří?
Tehdy v sedmdesátých letech tomu tak bylo. Dokonce i název jednotky se nesměl nikde zmiňovat, mluvilo se o ní prostě jen jako o jednotce.
Kdysi jsem četl knihu příslušníka jednotky Mukiho Betsera, který popisoval operaci v Entebbe. Za klíčový moment označil nápad dát na začátek izraelského konvoje na letištní ploše černý mercedes stejného typu, jaký používal ugandský diktátor Idi Amin. Ugandští vojáci si tak mysleli, že přijíždí on a nebyli úplně ve střehu. Byl to klíčový faktor?
Jeden z několika klíčových faktorů. Nápad se zrodil během plánování akce, kdy se řešilo, jak překonat vzdálenost od přistávajících izraelských letadel do letištního terminálu, aby ugandští vojáci nezačali střílet. Zvítězil nápad s černým autem, aby to vypadalo jako vysoce postavená návštěva. To se podařilo, konvoj takto přijel až k budově.
Samotná operace a převzetí rukojmí nemohla trvat déle než několik vteřin, než se teroristé a ugandští vojáci vzpamatují. Mého bratra trefila kulka krátce před tím, než vstoupil do hlavní haly letiště. Ale pak šla operace podle plánu, podařilo se rychle zastřelit všechny teroristy a přepravit všechna rukojmí do letadel.
Ale musím říci, že Mukiho popis události je dost nepřesný a v mé knize, kde jsem vyzpovídal desítky účastníků akce a také několik rukojmích, se snažím řadu chyb a zavádějících informací uvést na pravou míru. Chtěl jsem vyvrátit některé mýty, které kolem této akce přežívají.
Ido Netanjahu
- Narodil se v roce 1952, vystudoval medicínu. Pracuje jako radiolog ve Spojených státech.
- Je nejmladším ze tří bratrů Netanjahuových. Prostřední Benjamin je izraelským premiérem, nejstarší Jonatan velel operaci na záchranu rukojmích v Entebbe v roce 1976.
- Jeho kniha Joniho poslední bitva vychází česky u příležitosti padesátého výročí operace.
- V letech 1970 až 1993 Ido Netanjahu také působil ve speciální jednotce Sajeret Matkal, bojoval v jomkippurské válce proti Sýrii a Egyptu v roce 1973.
Únos do Entebbe byl posledním únosem letadla, které letělo do Izraele nebo z Izraele. Obecně to vypadá, že přísnější opatření na letišti už dokáží únosům předcházet, například po zkušenostech z USA z 11. září 2001…
Nejsem na toto expert, ale asi to tak je, protože vidíme, že k únosům už nedochází. V Entebbe se ukázalo, že existuje i jiná cesta než akceptovat požadavky únosců a teroristů. Bylo to odvážné rozhodnutí vlády premiéra Jicchaka Rabina.
Vláda původně zvažovala, že by přistoupila na jejich podmínky a propustila vězněné teroristy. Rabin sám v pamětech přiznal, že k tomuto rozhodnutí měl blízko. Protože existovalo málo informací o letišti v Entebbe, o tom, kde jsou rukojmí drženi, kolik je teroristů. Ani jsme si nebyli jistí, nakolik ugandský režim s teroristy spolupracuje.
Ale když únosci propustili několik rukojmí, jejich svědectví získaná v Paříži vedla k některým důležitým zjištěním, která osvobozovací akci umožnila.
Mluvil jste během psaní knihy také s někým z Ugandy?
Byl jsem v Ugandě a mluvil jsem s jedním vojenským pilotem. Ale neměl mi moc co říci, protože se smíchem říkal, že jsme rozbombardovali jeho letoun MiG.
Bojoval jste v jomkippurské válce v roce 1973. Někteří pamětníci tvrdí, že útok Hamásu 7. října 2023 byl stejný, ne-li větší šok, než tehdejší útok armád Egypta a Sýrie. Změnil se Izrael výrazně po 7. říjnu?
Velmi výrazně. Dlouho se v Izraeli udržoval názor, že s Palestinci nějak můžeme vyjít, když učiníme nějaké kompromisy. Takže jsme nějaké udělali – dohody z Osla z devadesátých let, odchod z Gazy a další – ale ukázalo se, že nic, co uděláme, nezmění snahu druhé strany nás zničit. Nikdy nebude souhlasit s naší existencí. V tomto směru znamenal 7. říjen 2023 velkou změnu, protože skončily iluze o tom, že míru se domůžeme nějakými dohodami, kompromisy.
Mnozí Izraelci, kteří doufali, že nějaké kompromisy povedou k míru, dospěli k názoru, že taková cesta nikam nevede. Jakkoliv to zní tvrdě.
Takže dvoustátní řešení – stát Palestina vedle státu Izrael – je definitivně mrtvé?
Ano, ale není to naše vina. Prostě nemůžeme připustit existenci palestinského státu blízko Tel Avivu nebo Jeruzaléma, a už vůbec ne uvnitř Jeruzaléma.
Izrael čelí ve světě i v Evropě kritice za tvrdý postup a ničení domů v Gaze, nebo za násilí židovských osadníků na Západním břehu Jordánu. Popuzuje vás tato kritika?
Beru to prostě jako fakt. Ale někdy naštvaný jsem. Třeba když New York Times napíší, že v izraelských věznicích trénovaní psi znásilňují palestinské vězně. To je úplně absurdní.
Nevím, jaká země by mohla vést válku v zastavěné aglomeraci, aniž by se vyhnula obětem na životech civilistů. Ano, v takové situaci civilisté umírají. To nemá smysl říkat, že tomu tak není. Ale naši vojáci dopředu varují civilisty, aby některou oblast opustili, a Hamás jim naopak brání v odchodu. Snažíme se minimalizovat ztráty na životech civilistů a v tomto směru považuji mezinárodní kritiku Izraele za pokryteckou.
Fotky z Pásma Gazy:
