Článek
Teroristický útok ze 7. října roku 2023 bezpochyby Blízký východ proměnil. Ozbrojenci z palestinského hnutí Hamás vtrhli na izraelské území. Vraždili, znásilňovali, unášeli. Užívali si vymknuté hodiny zvrhlého zadostiučinění. Raněný, rozzuřený židovský stát sám sobě slíbil, že Hamás vyrve z kořenů. A také to zkusil. I za cenu desítek tisíc civilních obětí v Pásmu Gazy.
O dva roky později je Hamás sice decimován, přesto žije. A i když kulhající, má se docela k světu. Doma stejně jako za hranicemi. Jeho vyjednavači v Egyptě minulý týden schválili mír. Předtím se osobně setkali s dvěma Američany z nejmocnějších, Stevem Witkoffem a Jaredem Kushnerem. První je přítelem Donalda Trumpa, druhý manželem jeho dcery Ivanky. Prezidentovy vyslanci hamasisty z očí do očí ujistili, že s nimi bude šéf zacházet „spravedlivě“. V Pásmu Gazy pak extremisté vyšli do ulic ihned po začátku příměří, aby zahájili likvidaci konkurentů. S vysvětlením, že jde o policejní práci. Toto počínání si lze - snad kromě pomsty - sotva vysvětlovat jinak než jako čištění Pásma od nepřátel, kteří by v budoucnu mohli Hamás ohrožovat. Ano, v budoucnu.
Co tedy s Hamásem? Jak naložit s organizací, která odolala strašlivému izraelskému hněvu? A která zjevně končit nehodlá?
Je třeba konstatovat, že „vymýcení Hamásu“ možná zabírá coby mobilizační politický slogan, proveditelný cíl to ale není. Hamás není - a nikdy nebyl - gang vykořeněných dobrodruhů, či součást globální teroristické korporace typu al-Káidy. Zrodil se v Palestině a z Palestinců. Zkraje palestinského povstání proti Izraeli v roce 1987. Ano, má kořeny v islamismu Muslimského bratrstva. A nabízí stát vedený radikálně islámskými principy, jakkoli nejasnými.
K vidění je zkrátka řada Hamásů - záleží jen na úhlu, ze kterého je snímán. Prim co do nechvalné proslulosti hrají teroristé s neúctou k životu, inspirovaní pokřiveným viděním islámu. Svoji roli ovšem mají i kariérní politici, kteří se jednou odvolávají k Bohu, podruhé k národu. Hamás působí nejen v Palestině, ale i cizině, sdružuje psychopatické fanatiky i úplatné požitkáře. A také svého druhu idealisty, kteří upřímně věří, že Palestina patří Palestincům a Bůh nezemřel.
Jinými slovy: bandu profesionálních teroristů by bylo možné z Palestiny vystrnadit. Hamasisty je možné pouze zatknout, vyhnat ze země, či zabít. Jednoho po druhém, systematicky, cíleně. Pokud tedy Izrael - či kdokoli jiný - takový přístup zvolí. Druhou možností je získat pro Gazu tu část členů a stoupenců Hamásu, která v budoucí Palestině žít chce.
To navrhuje i Trumpův plán, který s Hamásem v Gaze jednoduše nepočítá. Nesmí tu vládnout a musí odevzdat zbraně, píše se v americkém projektu. Pásmo projde demilitarizací, budou jej načas spravovat arabští technokraté a dostane od zahraničních sponzorů tolik peněz, až budou sousedé závidět, pokračuje dokument. Co je důležité i prozíravé: hamasisté, kteří se zřeknou boje, mohou zůstat. Mimochodem, ti, co si v sobě agresi podrží, smí zmizet do zahraničí, jakkoli existuje sotva pár zemí, které by je bez rozpaků přijaly.
Autor amerického programu má dobrou paměť: když USA v roce 2003 obsadily Irák, nařídily rozehnat elitní jednotky sesazeného diktátora Saddáma Husajna. Ponížení důstojníci se ocitli bez práce i perspektivy, přidali se k odboji a mnozí dokonce k tzv. Islámskému státu (ISIS). Faktem je, že ve srovnání s jeho ideologií jsou současné představy Hamásu (s nadsázkou) takřka liberální.
Tento text nemá být obhajobou Hamásu. Naopak. Bez něj by bylo - a snad i bude - lépe všem. Palestince nevyjímaje. Ty jako celek totiž Hamás rozhodně nereprezentuje. Přesto: nyní všeobecně proklínaná organizace vznikla z vůle těch, kteří se cítili zanedbávání, utlačovaní, zapomenutí. Takových je právě teď v Gaze naprostá většina. Hamás není jen teroristickým, ale i sociálním hnutím. Šance získat někdejší voliče extremistů tady je, granáty dopadající na obytné čtvrti tomu ale nepomohou.
