„Ani náhodou,“ říká analytik k novému jadernému požadavku Ruska vůči Západu

Rusko tento týden na jednáních v Abú Dhabí v „bezpečnostních“ požadavcích vůči Západu přitvrdilo. Vyplývá to z kopie dokumentu ruských představitelů, kterou popsal deník The New York Times, jenž ji získal k dispozici.

Moskva během jednání s americkými a ukrajinskými diplomaty zopakovala požadavky z pět let starého dokumentu, kdy žádala stažení jednotek NATO z východního křídla Aliance, včetně Polska a pobaltských států, tedy z vojenského hlediska návrat k hranicím Aliance z roku 1997.

Podobný zůstává také požadavek na omezení vojenské pomoci Ukrajině, kdy předpokládá ukončení „dodávek jakéhokoli druhu západních zbraní, vojenského vybavení a vojenských produktů na Ukrajinu“.

V otázce jaderné bezpečnosti však chce Rusko víc. Před pěti lety od NATO požadovalo „pouze“ odstoupení od dohod o „sdílení jaderných zbraní“, které umožňují evropským spojencům USA těžit z ochrany amerických jaderných zbraní. Teď Rusko podle NYT navíc chce, aby Francie a Velká Británie vyloučily možnost, že by použily své jaderné zbraně k ochraně jiných evropských zemí.

Bývalý český generální konzul v Petrohradě a zahraničněpolitický analytik Pirátů Vladimír Votápek se domnívá, že spojenci by na to měli reagovat jednoznačným prohlášením: „Ani náhodou,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Při jednáních v Abú Dhabí nabídly Spojené státy Rusku další ústupky, Moskva však požadavky nezměnila. Jaké ústupky by Washington musel nabídnout, aby byl Kreml ochotný své požadavky přehodnotit?

Musíme na Rusko vyvinout takový tlak, aby se začalo bát, že se prodlužováním války a odkládáním mírových jednání dostane do horší situace.

Rusko nikdy nebude spokojené s našimi ústupky, protože jeho cílem je zlikvidovat samostatnost Ukrajiny, zvrátit vývoj po rozpadu Sovětského svazu a znovu v maximální možné míře obnovit svoje koloniální impérium v podobě bývalého tábora socialismu. To jsou jejich cíle. A my na to buď přistoupíme a znovu se vrátíme do područí Kremlu, nebo se budeme bránit.

Naší jedinou šancí proto je pomoci Ukrajině ubránit svou samostatnost a suverenitu, aby odolala ruské agresi, a na Rusko vyvinout takový tlak, aby se mu přestala válka vyplácet. Žádné ústupky, ale tlak.

Je tedy vůbec reálné očekávat, že Rusko od některých ze svých klíčových požadavků ustoupí?

Rusko ze svých šílených a nerealistických požadavků odstoupí pouze tehdy, když bude mít jistotu, že pokračováním války by mohlo více ztratit než získat. Zatím má Rusko dojem, že pokračováním konfliktu může získat.

Ruská vládnoucí vrstva se zatím stále domnívá, že válka ji ničím nehrozí. Doufají, že Ukrajinu udolají, třeba tím, že jim rozbombardují elektrárny a vodovody, čímž Ukrajinu vrátí do jakéhosi středověku a tím ukrajinský národ zlomí. Vůbec jim nevadí, že jejich plány zahrnují válečné zločiny, protože jejich útoky proti civilní infrastruktuře jsou válečnými zločiny.

My se na to můžeme koukat a čekat, až se jim to skutečně podaří, čímž by získali neuvěřitelnou výhodu, protože pokud by zlomili Ukrajinu a připojili ukrajinský potenciál ke svému, pak v Evropě není síla, která by jim dokázala vzdorovat.

Druhá varianta je, že podpoříme Ukrajinu, aby ruskému tlaku odolala, a budeme jí pomáhat mnohem víc, než jí pomáháme nyní. Protože naše pomoc Ukrajině je sice důležitá, bez ní by se zhroutila, ale ta pomoc je malá, nedostatečná a přichází pozdě.

Po jednání s americkými vyjednavači v Dublinu uvedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, že Washington poprvé otevřel možnost, že by se Ukrajina stáhla z Donbasu výměnou za členství v NATO. Mohl by být takový kompromis pro Moskvu přijatelný?

Ne, protože válečným cílem Ruska není získat Donbas. Válečným cílem Ruska není prosadit ruštinu jako druhý státní jazyk na Ukrajině, nebo ochrana ruskojazyčné menšiny, nebo cokoliv z toho, co Kreml vypouští do světa jako propagandistické bubliny. Válečným cílem Kremlu je zlikvidovat samostatnost Ukrajiny, učinit z ní svůj protektorát, svoji kolonii, něco, jako je třeba Bělorusko.

Pokud se mu to podaří, nastaví si pak nové válečné cíle. Budou to další země bývalého Sovětského svazu a budou pokračovat tak daleko, až se zastaví v Karlových Varech.

Dalším z ruských požadavků je návrat k vojenským hranicím NATO z roku 1997, což Rusko rámuje jako určitou představu o evropské bezpečnosti. Jak si toto máme vysvětlit, když Rusko samo je agresorem?

Jediným problémem evropské bezpečnosti je Rusko. Naše architektura evropské bezpečnosti byla v pořádku a fungovala až do okamžiku, kdy se Rusko rozhodlo zahájit agresivní válku proti Ukrajině.

To znamená, že my jim na to můžeme odpovědět asi následujícím způsobem: Zaprvé, základním pilířem evropské bezpečnosti je samostatná a silná Ukrajina odolávající ruskému tlaku.

Za druhé, Ukrajina musí být suverénní stát a v souladu s Chartou OSN bude sama rozhodovat o tom, zda bude nebo nebude součástí integračních uskupení, jako je NATO nebo Evropská unie. To je suverénní rozhodnutí Ukrajiny a Moskva do toho nemá vůbec co mluvit.

Za třetí, když se Ukrajina rozhodne a pozve na své území vojáky jiných evropských zemí, například Francie, Německa nebo Velké Británie, tak do toho Rusko opět nemá vůbec co mluvit.

To jsou základní pilíře evropské bezpečnostní architektury. To, co říká Moskva, je destrukce evropské bezpečnostní architektury.

Dalším požadavkem, který se týká evropské bezpečnosti a v němž Rusko oproti roku 2021 přitvrdilo, je jaderná bezpečnost. Moskva nově požaduje nejen ukončení aliančního programu sdílení jaderných zbraní s USA, ale také závazek Francie a Velké Británie, že své jaderné zbraně nevyužijí k ochraně dalších evropských států. Jak hodnotíte tyto požadavky z hlediska evropské bezpečnosti?

To je asi to samé, jako kdyby vás někdo přepadl a chtěl po vás závazek, že si sama svážete ruce a nohy a přijdete do temného lesa. Nebo něco podobného. Není to rozumné ani realistické. Na to je možné Rusku odpovědět jenom velice jednoznačným prohlášením: ani náhodou.