Recenze: Netflix uvedl pokračování jednoho z nejpůsobivějších seriálů Ve při

První řada Ve při dovedla do nečekaných extrémů jednu drobnou potyčku na parkovišti. Autor seriálu Lee Sung Jin před třemi roky mistrně zkombinoval thrillerové napětí s hodně černou komedií a schopností dostat protagonisty do nečekaných situací. Výsledkem bylo mimo jiné osm televizních cen Emmy a tři Zlaté glóby.

Druhá řada, kterou lze nově vidět na Netflixu, přináší jiné hrdiny, jiný příběh a dvojnásobnou porci zábavy. Tentokrát se totiž „ve při“ ocitají hned dva páry.

Josh v podání Oscara Isaaca pracuje jako manažer luxusního klubu, kde se svou ženou Lindsay hranou Carey Mulligan dělá vše pro spokojenost bohaté klientely. Pár už zjevně prošel mnoha manželskými krizemi a po jednom večírku se cestou domů rozjíždí další hádka.

Uprostřed nejhoršího protagonisty zastihnou dva jejich zaměstnanci Ashley a Austin, kteří si část incidentu stihnou natočit, než utečou. Austina ztvárnil Charles Melton jako dobromyslného hromotluka, který Ashley bezmezně miluje. Jeho partnerka ztělesněná Cailee Spaeny je naopak trochu prospěchářka a citlivé video hodlá využít jako cestu za zářnější budoucností.

Ashley si vydobude lepší pracovní postavení, jakkoli se zdá, že na pozici nemá schopnosti ani zkušenosti. Austin občas o jejím počínání pochybuje, přesto se snaží být trpělivým partnerem. Jenže trhliny se prohlubují.

Ve při je tentokrát ještě pichlavější a jízlivější. Díky luxusnímu prostředí jde mnohem více o satiru tematizující jisté pokrytectví bohatých, ale také křečovité a místy až absurdní nutkání všech čtyř protagonistů udržet si místo na společenském žebříčku.

Tvůrci skvěle pracují jak se střety mezi oběma páry, které se nacházejí ve zcela odlišné úrovni vztahu, tak uvnitř dvojic. Lee Sung Jin se pohybuje v podobném terénu jako série Bílý lotos, ale dovede být možná ještě krutější k postavám, které mají až nezvyklou schopnost vytáčet své okolí i diváky. Antipatie se přitom neustále přelévají a těžko říci, kdo člověka během sledování štve víc.

Zároveň mají všichni aktéři křehké stránky, takže s nimi lze navzdory jejich pomstychtivým manévrům alespoň na chvíli soucítit. Josh je hudebník, který se kvůli dluhům jen nerad zbavuje svých nástrojů, Lindsay díky skvělému výkonu Carey Mulligan umí být nejen vyšilující ženou, ale také zkroušenou a zlomenou lidskou bytostí. Mladý pár žije v úplně jiném typu vztahu, oba se snaží být chápaví a uvědomělí, ale to lze jen ve chvílích, kdy se neděje nic závažného.

Seriál nestraní ani starým, ani mladým, tvůrci jsou stejnou měrou nesmiřitelní při odhalování různých typů falešných her. Austin chvílemi připomíná důvěřivé přerostlé dítě, Ashley se zase pouští do záludných partií, na které nemá.

Další dynamiku do dění vnáší kroky nového vlastníka luxusního klubu, tajemného korejského miliardáře a jeho ženy, tedy dalšího páru, který je jak věkově, tak finančně zase o něco výš oproti dvěma zbylým dvojicím.

Ve při mění nálady i tempo, chvilku publikum uklidňuje, aby ho pak přepadlo ze zálohy. Jde o jednu z nejpůsobivějších televizních záležitostí, jaké jsou momentálně na obrazovkách k vidění. Ze zdánlivých drobností umí utkat události obřích proporcí.

Celá jedna epizoda se například odehrává v nemocnici, kde scény frustrující bezmoci tváří v tvář liknavé instituci a jejím zaměstnancům střídají chvilky až surreálného hororu.

Sledujeme komplexní studii chování člověka v různých fázích partnerského vztahu. Mladí milenci stále ještě naivně hledí vstříc budoucnosti, životem unavený pár Josh a Lindsay ví, že jejich sen otevřít si malý penzion ve čtvrti Hollywood Hills se spíše stále vzdaluje. Ale seriál zároveň ohledává, jak vzniká vztek, jde o sondu do různých druhů zuřivosti a bezmoci. Smích tu jde neustále ruku v ruce s drásavými momenty, tvůrci nedávají divákům příliš prostoru se nadechnout. Místo toho postavy neustále balancují nad propastí.

Druhá řada je ambicióznější, větší, a přitom stejně promyšlená. Zprvu působí zdánlivě nenápadněji, neboť hrdinové se nepouštějí do tak okatých aktů agrese jako v první sérii, o to silněji pak ale situace graduje.

Lee Sung Jin stvořil satiru nejen o bohatých, má mnohem širší záběr. Zkoumá trhliny a křeče u lidí různého sociálního zázemí, nikoho nešetří, odhaluje stinné stránky mezilidského soužití z nečekaných perspektiv. A byť se místy možná musí trochu snažit, aby hrdiny vmanipuloval tam, kde je potřebuje mít, vždy přijde s výstředními a přitom autentickými scénami, které tyto lehké pochybnosti rychle zaženou.

Ve při 2 je ještě rafinovanější podívaná než první řada. Mísí smích s bolestí, úzkosti se zuřivostí a předkládá obraz lásky coby chatrné, iluzorní záležitosti. Navzdory enormně komickým momentům se na ni vlastně nedívá nijak lehce. A právě tato schopnost sevřít hrdiny i publikum do emočních kleští z ní dělá tak silný počin.