Automaty trávily žáky na moravských sídlištích látkou srovnatelnou s heroinem

„MDMB-PINACA pozitivní,“ stojí ve všech čtyřech protokolech o zkoušce, které pro Seznam Zprávy provedla Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Redakce nechala zanalyzovat syntetickou marihuanu, kterou si koncem dubna děti a počátkem června i reportér koupili v automatu Still Chill na sídlišti Nové Sady v Olomouci.

Drogu škodlivostí srovnatelnou s heroinem, kokainem nebo fentanylem si kupoval - bez ohledu na věk – kdokoliv a kdykoliv. Buď v některém z devíti automatů Still Chill, nebo přes jejich e-shop.

„Tato látka je od podzimu minulého roku na seznamu zařazených psychoaktivních látek, takže jestli ji někdo uváděl na trh, jde o dost závažné protiprávní jednání,“ konstatuje Martin Kuchař, vedoucí Laboratoře forenzní analýzy biologicky aktivních látek VŠCHT a předseda vládního poradního Výboru pro posuzování psychoaktivních látek.

Za automaty a e-shopem stojí olomoucká společnost Damaon, jejíž vyjádření se Seznam Zprávy snažily různými způsoby získat. Jednatel Marek Vlk telefony nezvedá, na SMS zprávy nereaguje a na firmě zaslaný e-mail nikdo dva měsíce neodpověděl.

Jeden z automatů firmy stojí z boku prostějovské obchodní pasáže Anděl. Po sérii článků Seznam Zpráv je po zásahu policie od poloviny června prázdný. V nedalekém sídlišti žije Zdena a její patnáctiletá dcera Marie, jejichž životy právě tento automat zásadně ovlivnil. Redakce jména obou žen na jejich přání změnila.

„Měla jsem sny, jak do toho automatu mlátím, jak všude lítají střepy, jak ho rozbíjím, jak ho rozsekávám na hadry. Tomu, kdo ho tam dal, přeju dlouhé vězení, ale ještě raději bych mu dala do rypáku,“ nechává se unést Zdena, protože se její dcera stala na droze závislou.

„Vůbec mě nenapadlo, že v automatu umístěném na veřejném místě, kde navíc nebyla žádná čtečka věku, se může prodávat něco tak nebezpečného. Absolutně jsem ztratila důvěru ve stát, že dokáže ochránit naše děti,“ konstatuje rezignovaně.

U kuchyňského stolu vedle ní sedí dcera Marie. Pustí se do vyprávění a začíná loňskou brigádou, kde od vodáků potajmu poprvé ochutnala přírodní marihuanu. Pocity prý byly fajn. Samý smích a uvolnění. Když se po prázdninách vrátila do Prostějova, kamarádka ji upozornila na nenápadný automat Still Chill u obchodního centra Anděl. Prodávala se v něm „tráva“. A navíc levná. Gram za stovku.

„Nic jsem si o tom nezjišťovala. Myslela jsem, že to bude něco podobnýho, tak jsem to s kámoškou vyzkoušela. Jenže ono to bylo to úplně jiný. Žádný smích a chichotání, ale mnohem silnější. Seděla jsem na lavičce a myslela si, že se se mnou propadá,“ popisuje tehdejší intenzivní zážitky, které sdílela se svou stejně starou čtrnáctiletou kamarádkou.

Byť Marie hovoří o schizoidních stavech, paranoiách, ztrátě paměti, nezadržitelných pocitech euforie, neartikulovaném řvaní po celém sídlišti nebo bolestech hlavy a apatii, stavy po vykouření marihuany nastříkané chemikálií chtěla zažívat znovu a znovu.

„Nejprve jsem si brala od kamarádky, pak jsem si to začala kupovat. Každý den. Když máma odešla do práce, kdykoliv jsem byla sama, musela jsem si to zakouřit. Nešlo to zastavit. Bylo to silnější než já,“ popisuje.

Zdena si postupně všimla, že se Marie chová zvláštně, zanedbávala školu a v bytě nekuřáků byl najednou cítit zvláštní odér. Po třech týdnech na to přišla.

„Byla zavřená v koupelně, něco tam mumlala, furt nechtěla otevřít a když nakonec vyšla, tak mi to z jejího výrazu ve tváři došlo. Byla úplně mimo, tílko naruby, něco křepčila. Hned mě napadly drogy. Začala jsem brečet a říkat si, že je to v p****i. Maruška mi pak ukázala bílý pytlík Still Chill s paličkami konopí, to bylo poprvé, co jsem něco podobného viděla,“ vzpomíná na podzim minulého roku Zdena a opět kroutí hlavou nad tím, jak je možné, že úřady tolerují prodej takového zboží hned vedle obchodního centra.

„Závislost se u ní vytvořila hrozně rychle. Tady se bavíme o týdnech. Pamatuju si, že jsme se šly jednou projít za barák a o chvíli později mi volá druhá dcera, že vidí Marušku u toho automatu, je úplně mimo, nemá brýle, mobil, klíče, nic. Prostě využila chvíli mé nepozornosti a šla si to koupit, aby si zakouřila,“ zmiňuje jeden z mnoha momentů Zdena.

Pro dceru vyhledala odbornou pomoc psychiatričky a psycholožky. Přesto se Marie nedala uhlídat, zvlášť když Zdena chodí na dvanácti- i šestnáctihodinové směny do práce.

„Aby se k tomu zboží dostala, začala nám třeba krást i peníze. Není nikdo z rodiny, koho by neokradla. Tak to potřebovala,“ svěřuje se Zdena. Marie přitakává. Tuto životní etapu popisuje ze své perspektivy.

„Třeba přijel brácha s rodinou a já jsem nebyla schopna se zvednout z postele a cokoliv s nimi podniknout. Zahulila jsem si a nevěděla jsem, jestli je den, nebo noc. Buď jsem byla mimo, nebo jsem spala. Vůbec jsem nevnímala věci kolem sebe. V té době bylo kouření to nejdůležitější, co mě zajímalo,“ popisuje tehdejší potřeby.

Několikrát byla Marie kvůli intoxikaci hospitalizovaná v nemocnici, pak absolvovala dvouměsíční pobyt na dětském oddělení psychiatrické léčebny, kde se léčila ze závislosti a sebepoškozování. Ani to ale nepomohlo. Poslední recidivu zažila patnáctiletá slečna koncem května.

„To bylo zatím to nejhorší, když jsem babičce ukradla čtyři stovky. Věděla jsem, že se na to přijde, přesto jsem naklusala k tomu automatu. Dala jsem si dvakrát z petky (kouření přes improvizovaný vodní filtr za pomoci lahve s vodou, pozn. red.) a pak jsem o sobě ani nevěděla. Vím, že jsem seděla na patníku u nákupáku, hrozně jsem řvala, ne slova, ale skřeky. Když jsem si pak lehla na trávu, měla jsem pocit, že umírám. Během deseti minut přijela ségra. Začala jsem brečet, chtěla jsem pomoct a znovu nastoupit do léčebny,“ vypráví Marie.

Před riziky kouření vrcholíků této chemicky postříkané syntetické marihuany varuje výše zmíněný chemik Martin Kuchař. „PINACA je velmi nebezpečný, návykový syntetický kanabinoid. Silně se váže na receptory v mozku a následná odpověď těla je extrémní. Po jejím užití může nastat psychóza, ztráta vědomí, zvracení, někdy lidé končí na psychiatrii a opravdu dlouhou dobu mohou být mimo. U dětí to je ještě fatálnější,“ popisuje vedoucí Laboratoře forenzní analýzy biologicky aktivních látek VŠCHT.

Do léčebny Marie nakonec znovu nenastoupila, ale je prý dvanáct týdnů bez syntetiky. S matkou doufají, že to tentokrát zvládnou i bez hospitalizace.

„Hrozně pomohlo, že je ten automat prázdný. Jakoby se náš život dostával zase do normálnějších kolejí. I se spolu zasmějeme, bavíme se o běžných věcech. Neřeším pořád jen kolečko psychiatr-terapie-léčebna-zfetovaná-nezfetovaná a tak,“ věří Zdena. Přesto má o svou dceru strach. Léky raději zamyká do skříně a v bytě nemá hotovost.

Automat umístěný na prostějovském sídlišti byl podle Marie doslova obletovaný dětmi a teenagery. Podle ní se doplňoval vždy v neděli odpoledne a v úterý už prý býval prázdný, zásobovač tedy přijížděl několikrát do týdne.

„Chodilo tam hodně děcek ze sídliště. Neznala jsem se se všema, ale tak s dvaceti určitě ano, protože bydlí poblíž. A ti tam chodili každý den. Byly ve věku od třinácti do pětadvaceti let,“ přibližuje zákazníky Marie.

Seznam Zprávy už dříve popsaly příběh třináctiletého chlapce, který po vykouření pár šluků syntetické marihuany z automatu Still Chill zkolaboval a skončil na jednotce intenzivní péče. V dalším textu jsme upozornili, že další automaty jsou umístěné například v blízkosti olomouckých škol a teenageři se nebezpečným kanabinoidem „dopují“ před i po vyučování. Jak velký rozdíl je mezi klasickou a syntetickou „trávou“ ze Still Chill, přiblížil redakci dlouholetý uživatel marihuany. Dodnes lituje, že ji vyzkoušel.

Podle informací Seznam Zpráv mají automaty Still Chill na svědomí okolo dvou desítek dětí, které po vykouření končily na jednotkách intenzivní péče. Policie zboží ve všech devíti automatech koncem června zabavila, nyní ho analyzuje, nic bližšího zatím sdělit nechce. I z e-shopu Still Chill zmizely nabídky konopných produktů.

„Ke konkrétní fyzické či právnické osobě vám nemůžeme poskytnout jakékoliv informace,“ napsal mluvčí krajského ředitelství policie Olomouckého kraje Libor Hejtman.

Automaty a e-shop provozuje firma Damaon. Společnost sídlí ve vilové čtvrti na okraji Olomouce. Na stejné adrese bydlí i jeden ze dvou jednatelů, třicetiletý Marek Vlk. Reportér ho doma zastihl už počátkem června.

„Nechci vám k tomu nic říkat,“ odsekl pouze. Na dotaz, jak vnímá fakt, že si jeho produkty kupují i děti, které poté končí na jednotce intenzivní péče, neodpověděl. Rozloučil se slovy „tak se mějte“ a zmizel ve vilce.

Minulý týden reportér sídlo firmy Damaon opět navštívil. Tentokrát dveře rodinné vilky otevřel jeho otec, který byl sdílnější.

„Já jsem samozřejmě nebyl nadšený z toho, čím se syn živí. Nikdy jsem s jeho byznysem nesouhlasil. To jsme mu s manželkou říkali. Ale je mu třicet, dělá si, co chce. Říkal nám ale, že to je podle platné české legislativy, že nic nehrozí, že se tak živí tři sta firem v republice,“ sdělil reportérovi pan Vlk starší.

„Mně je těch dětí samozřejmě líto, ale on mi říkal, že si to ty děti kupovaly bůhvíkde, třeba ve večerce, že to nebyly jeho produkty, že na ty své má certifikáty a žádná zakázaná látka v nich není,“ brání svého syna. Na argument, že Seznam Zprávy nechaly udělat analýzu produktů Still Chill a prokazatelně se v nich zakázaná látka MDMB-PINACA objevila, jen pokrčí rameny.

„Jestli je to tak, jak říkáte, tak ponese zodpovědnost ten, kdo tam tu látku do toho strčil. Ale to nebyl on. Kdo to byl, to nevím,“ brání i nadále svého syna. Otec Marka Vlka potvrdil, že policie prohledala jejich dům a i synův sklad v Olomouci.

„Policie tu byla, ale nic u nás nenašla. Tady jen bydlí a bydlel. Sklad měli ve městě. Tam policie byla taky, ale nevím, co našli,“ uvedl.

Seznam Zprávy se Marku Vlkovi snažily několikrát dovolat, zaslaly mu SMS zprávy, ale nereagoval. Druhého jednatele Daniela Ondrucha se redakci nepodařilo kontaktovat. Na adrese trvalého bydliště nebydlí. Ani nikdo z firmy Damaon nereagoval na žádost o rozhovor zaslanou e-mailem.