Článek
Kung-fu sestavy, taneční vystoupení, boxerské zápasy nebo závody čínských robotů budí na internetu škálu pocitů od nadšení po soucit (zejména v případě jejich nehod).
V tréninkovém centru na jihu země ale humanoidi už tak efektně nepůsobí. Více než stovka jich stojí v úhledných řadách a tucet lidí se sluchátky a ovladači se je snaží naučit jednoduché pracovní úkony.
Zkušenějším trenérům se podaří přimět robota třídit krabice, zabalit nudle nebo připravit kávu. Začátečník z něj někdy dostane jediný použitelný pohyb až po stovkách pokusů.
Smyslem není samotná práce, ale data - každý lidský pohyb se zaznamenává a má pomoci vycvičit takzvanou ztělesněnou umělou inteligenci, tedy stroje schopné vnímat okolní svět, rozhodovat se a fyzicky v něm jednat.
„IQ robotů je příliš nízké,“ připustil na březnové panelové diskusi Tchang Wen-pin, spoluzakladatel robotického startupu Yuanli Lingji. „Mnoho z toho, co vidíme, je tanec maskovaný za práci.“
O 1500 kilometrů dál na severovýchod se mezitím na svět robotů připravují lidé. V obrovském Technickém institutu v Chang-čou sedí studenti za počítači a snaží se dle zadání rozpohybovat robotická ramena i pohyblivé stroje.
Osmadvacetiletý Čchen Tchien-jü se snaží držet krok s technologickým vývojem i mimo školu a ve volném čase navštěvuje továrny přecházející na automatizaci. „Stačí, abych si na chvilku zdříml, a svět se mění,“ popsal britské stanici BBC. „Pokud tě svět umělé inteligence a robotiky nepotřebuje, pak budeš určitě patřit mezi ty, které vyřadí.“
Nejistota, že umělá inteligence a roboti připraví lidi o práci, získává v Číně ještě druhý rozměr. Peking se totiž současně obává, že stroje nedokážou lidi nahrazovat dostatečně rychle.
Demografické hodiny
Jedním z důvodů, proč Čína tak intenzivně automatizuje továrny a investuje do humanoidních robotů, je rychlé stárnutí populace.
Demografická výhoda, na níž země po desetiletí stavěla svůj průmyslový vzestup, tedy téměř nevyčerpatelná zásoba relativně levné pracovní síly, postupně mizí.
Čínská populace se už několik let zmenšuje, zároveň ubývá lidí v produktivním věku a rychle přibývají senioři. Oficiální projekce počítají s tím, že kolem roku 2035 bude v zemi více než 400 milionů lidí starších 60 let, tedy přes 30 procent populace.
Ještě výmluvnější je počet těch, kteří se bez pomoci druhých neobejdou. Vláda v minulých letech uváděla zhruba 35 milionů seniorů s nějakou mírou ztráty soběstačnosti. Do roku 2035 se jejich počet odhaduje na zhruba 46 milionů, v polovině století pak asi 58 milionů.
Čína tak potřebuje roboty na obou stranách demografické rovnice. Mají pomoci nahrazovat lidi, kteří odcházejí z továren a dalších profesí, a současně ulevit těm, kteří se budou starat o rychle rostoucí počet seniorů.
Ministerstvo průmyslu očekává, že letos země vyrobí přes 100 tisíc humanoidů. Ještě loni se jich přitom na celém světě dodalo jen kolem 20 tisíc a drtivou většinu tvořily čínské stroje. Humanoidní robotika je však stále ve fázi, kdy se učí spolehlivě fungovat mimo laboratorní podmínky.
I kdyby všech 100 tisíc letošních čínských humanoidů skončilo v péči o seniory, připadal by jeden nový robot zhruba na 130 lidí, kteří během jediného roku přibyli v čínské populaci nad 60 let. Tito humanoidi navíc mají k dokonalosti daleko.
V tréninkovém centru sledovaném agenturou Reuters jsou dnešní stroje „pomalé a neohrabané“ a zvládají zatím jen jednoduché pracovní úkoly přibližně na pětinu výkonu člověka. Obtížně se vyrovnávají se situacemi, které se byť jen nepatrně liší od prostředí, ve kterém byly vycvičeny.
Továrna vs. byty
Čínská sázka na robotizaci však není ztracená. Skutečná revoluce už v čínském průmyslu probíhá, jen s mnohem menší publicitou. Jejím symbolem nejsou dvounozí humanoidi schopní dělat přemety, ale klasická robotická ramena, automatické dopravníky a další specializované stroje.
Dokáží svařovat karoserie, přesouvat součástky nebo vykonávat další přesně definované a repetitivní práce. Čína dokázala jejich výrobu rychle škálovat a vybudovat kolem nich rozsáhlý dodavatelský řetězec.
Strukturované prostředí továren však pro humanoidy není dost ambiciózní. Smyslem je naučit je fungovat v prostředí vytvořeném lidmi - projít dveřmi, vystoupat po schodech, používat lidské nástroje a pružně přecházet mezi různými činnostmi.
Teoretickou výhodu automatizace navíc trochu relativizuje samotná praxe. „Stroje mohou pracovat 24 hodin denně, což je ve srovnání s lidskými pracovníky nepochybně výhoda. Stroje však také vyžadují údržbu,“ upozornil pro BBC Cchao Li, viceprezident čínského výrobce elektromobilů Leapmotor. Výrobní linky podle něj potřebují každodenní servis a pravidelné kontroly a opravy.
Peking zároveň musí hlídat rychlost celého přechodu. Ve zpracovatelském průmyslu stále pracuje přibližně 120 milionů Číňanů. Příliš pomalá automatizace by mohla v příštích letech prohloubit problém s nedostatkem pracovníků. Příliš rychlá naopak může připravit o práci miliony lidí v době, kdy země bojuje s vysokou nezaměstnaností mladých.
I proto Čína neinvestuje pouze do strojů, ale také do lidí, kteří s nimi budou pracovat. Na Technickém institutu v Chang-čou mohou studenti začít s technickým vzděláváním už kolem patnácti let. Některé obory jsou úzce provázané s potřebami průmyslu a podle tamních pedagogů si firmy jejich absolventy rezervují ještě před dokončením školy.
Nejtěžší zkouška
Jednou z oblastí, kde Peking plánuje výrazně širší využití robotů, je již zmíněná péče o rychle stárnoucí populaci.
Ministerstvo průmyslu loni společně s ministerstvem občanských záležitostí spustilo dvouletý celostátní pilotní program, který má ověřit využití robotů v domácnostech seniorů, komunitních centrech a pečovatelských zařízeních. Loni v září úřady vybraly 32 projektů.
Úřady počítají s roboty pomáhajícími lidem se ztrátou soběstačnosti či demencí se zdravotním monitoringem, rehabilitací, běžnými každodenními činnostmi nebo ovládáním chytré domácnosti.
Cílem je zlepšit kvalitu života seniorů, ulevit jejich rodinám a alespoň částečně zacelit nedostatek pracovníků v komunitní a institucionální péči. Roboty je tak nutné naučit vypořádat se s nábytkem, nepravidelnými povrchy, překážkami, jemnou manipulací s předměty a především s člověkem, jehož chování se nedá předem naprogramovat.
Pravděpodobnější než první univerzální humanoidní pečovatel je tak vznik specializovaných systémů, jako jsou stroje kontrolující zdravotní stav, upozorňující na pád, připomínající léky, rehabilitační zařízení, robotická lůžka nebo pomůcky usnadňující přesun člověka.
Pokrok urychlený penězi
Peking se mezitím snaží technologický náskok robotů před demografií zmenšit způsobem, který už v minulosti použil u elektromobilů, baterií nebo solárních panelů - masivní státní podporou.
Podle analýzy Reuters utratily čínské státní a veřejné instituce jen v první polovině letošního roku nejméně 230 milionů dolarů za humanoidní roboty, tréninkové systémy a související vybavení. O rok dříve to bylo 62 milionů dolarů a ve stejném období roku 2024 pouze šest milionů.
Místní vlády výrobcům nabízejí dotace, levné či bezplatné prostory, výpočetní kapacitu nebo podporu při získávání tréninkových dat. Pekingská technologická zóna I-čuang například dotuje část prodejní ceny humanoidních robotů a podporu mohou dostávat také jejich zákazníci.
Stát tak současně financuje výrobu i vytváří poptávku po technologii, pro kterou by se čistě komerční trh rozvíjel pomaleji.
Závislost některých výrobců na veřejných penězích už je přitom značná a zůstává otázkou, kolik dnešní poptávky by přežilo bez státu.
Riziko přehřátí už připouštějí i čínské úřady. Podle Národní komise pro rozvoj a reformy působí v zemi více než 150 společností vyvíjejících humanoidní roboty. Úřad přitom varoval, že technologie i obchodní modely jsou stále nezralé a na trh přichází velké množství velmi podobných výrobků.
Část firem proto pravděpodobně nepřežije. Čína má však s podobným modelem dobré zkušenosti v odvětvích, kde dnes patří ke světové špičce.
Něco podobného už lze pozorovat i u humanoidů - s rostoucí konkurencí jejich cena rychle klesá. Reuters například uvádí, že průměrná cena robota Kuavo společnosti Leju Robotics během roku 2025 spadla o více než čtvrtinu na přibližně 46 tisíc dolarů.
