Úzkost z neúspěchu. Děti začínají odmítat sportovní soutěže

„Dneska máme problém už i u mládežnických reprezentací,“ říká Vít Mařík, předseda Beachclubu Strahov a gestor beachvolejbalu v Českém volejbalovém svazu.

Jak sám popisuje, nejde o to, že by nebyl zájem reprezentovat. Ale schopnost snášet stres nebo jít na hranu svých psychických i fyzických možností není u mladších generací taková jako dřív.

„Trend je dlouhodobý, ale jako takový zlom vidím covid, od kdy vidíme velkou ztrátu odolnosti u dětí a mládeže,“ dodává Mařík.

Když si Česká unie sportu po dvou letech opět dělala průzkum mezi více než dvěma tisíci kluby a tělovýchovnými jednotami, zjistila, že stále častěji se děti a mládež nechtějí účastnit závodního sportu, čili zápasů, soutěží nebo závodů.

Zatímco před dvěma lety tenhle problém hlásilo 40 procent klubů, v roce 2026 to bylo už 47 procent. A když s kluby tohle téma rozebíráte, tak právě hlásí, že za tím vidí zhoršenou odolnost dětí. K tomu pak také přidávají, že rodiny už nejsou ochotné věnovat sportu tolik času.

„Děti těžce nesou, že by mohly prohrát. V tomhle směru jim to pak rodiče usnadňují a na turnaje radši nejedou,“ říká Jan Hašek, prezident klubu TK Slavia Orlová.

Ze zmíněného průzkumu mezi kluby také vyplynulo, že častější problémy se sníženou odolností vůči trestu vidí u svých dětí 58 procent z nich. Před dvěma lety to bylo přitom jen 37 procent klubů. Ani úzkostné a depresivní stavy nejsou výjimečné. Každý pátý sportovní klub je musí řešit u dětí a mládeže více než dříve.

„To už není problém sportovních oddílů, ale celé společnosti. Jestli chceme zdravější, odolnější a sebevědomější generaci, musíme děti odmala vést k pohybu, nabízet jim příležitosti a dostávat větší procento dětí a mládeže do organizovaného sportu. Zde získají dovednosti, které využijí po celý život, například také na pracovním trhu,“ říká Jan Boháč, předseda České unie sportu.

Ani sport tak není uchráněný před vývojem, který je v české společnosti jasně patrný. Duševní zdraví nejmladší populace se zhoršuje a zatím se s tím nedaří příliš mnoho dělat.

„Dnešní děti například kvůli tlaku na výkon nebo i vlivem sociálních sítí, na kterých se neustále porovnávají s druhými, v určité míře zaměňují svou identitu s výsledky. Pokud nevyhrají, tak mají třeba pocit, že nejsou dost dobrými lidmi,“ dává jeden konkrétní příklad z mnoha Petr Vališ, mentální kouč z SMT Academy, která spolupracuje s kluby a sportovními svazy, školí trenéry nebo pracuje přímo se sportovci.

Přitom mírný strach, stres nebo nervozita jsou důležitými aspekty sportu, díky kterým pak děti získávají stěžejní zkušenosti, které využijí běžně v dospělém životě. Jak ale Vališ doplňuje, tento mírný stres se nesmí překlopit do nezdravé nervozity, panických atak nebo snad depresivních stavů.

„Problém ale je, že úroveň stresu, kterou děti dnes unesou, není příliš vysoko, což zase klade velký nárok na rodiče a trenéry, aby dokázali děti stresovými situacemi provést,“ dodává Vališ.

U nejmladších dětí se přitom v poslední době řeší, jestli by měly hrát na body a vítězství. Řada sportů v tomhle ohledu v poslední době změny udělala, takže třeba nejmladší kategorie sice zápasy hrají, góly se ale nepočítají.

„Jenže pak třeba rodiče stejně výsledky zapisují, udělají si tabulky a sdílejí si je mezi sebou,“ doplňuje k tomu Mařík.

A právě u rodičů všechno začíná, protože z pohledu sportování jsou právě oni prvními trenéry dětí, nikoliv jejich koučové v klubech. První psychický tlak na děti mohou vytvářet už oni. Pokud ale dítě zápasí například s velkou nervozitou před sportovní soutěží, není potřeba hledat nějaká kouzelná řešení.

„Jedním z přístupů může být, že si řeknu, co jsem jako dítě potřeboval slyšet od rodiče nebo trenéra, když jsem v podobné situaci byl sám. Druhá věc, kterou také sám používám, je, že se dítěte prostě normálně zeptám, co by mu pomohlo. A člověk je pak sám překvapený, jak jednoduše to může fungovat,“ dává dva konkrétní příklady Vališ.

Jakýkoliv krok, který přispěje k budování odolnosti dětí, musí Česko vítat, protože statistiky jsou naprosto neúprosné. Za poslední dekádu přibylo dětí s psychickými obtížemi o třetinu. V roce 2010 se na psychiatrii ambulantně léčilo asi 40 tisíc mladistvých do 19 let, v roce 2024 to bylo už 66 tisíc.

Každý pátý dospívající se taky pravidelně sebepoškozuje. Nejrizikovější skupinou jsou dospívající dívky. Za poslední čtyři roky se u nich míra hospitalizací kvůli sebepoškozování zdvojnásobila.