Rodí se nový Trpišovský? Přehlížený trenér s Libercem pustoší ligu

Z pravého křídla přiletěl nádherný centr a obrana slavného Juventusu Turín se jen dívala, jak se Branislav Fodrek, ramenatý útočník slovenské Petržalky, odráží k akrobatickému voleji. A jak napnutý jako tětiva pálí balon za jednoho z nejlepších brankářů všech dob Gianluigiho Buffona. Jak by řekli kolegové ze Slovenska: „Nožničky ako z katalógu.“

Srpen 2008, závěrečné předkolo o Ligu mistrů bylo po prvním utkání rozhodnuté, neboť nabušený Juventus vyhrál doma 4:0. Božský Del Piero, zlatý chlapec Nedvěd, také Trezeguet, Chiellini, Camoranesi, na lavičce trenérský lišák Ranieri. Bylo jasné, že v odvetě, která skončila 1:1, se hosté budou šetřit, nicméně Fodrekovu nádheru to nesnižuje.

Muselo uplynout skoro 20 let, aby si jeho jména zase všiml český fanoušek. Fodrek už dávno nestřílí góly nůžkami, je pořád nakrátko ostříhaný, má o deset kilo víc a skoro to vypadá, že se zapomněl usmívat.

„To je jen zdání. Dokáže být milý společník, jen na něj nesmějí mířit kamery, pak se chová jako naprostý profík,“ říká slovenský publicista Tibor Duducz, jenž Fodreka velmi dobře poznal už jako hráče. A pak hlavně v roli trenéra Dunajské Stredy, kde bydlí.

„Máme z něj respekt,“ ozývá se z kabiny Slovanu Liberec. Právě tady Fodrek zakotvil. Nutno říct, že velmi překvapivě.

Když Slovan koupil miliardář Ondřej Kania, klub maloval podle amerického stylu. Aby byl co nejvíc vidět: pestrobarevný, křiklavý a provokativní skoro za každou cenu. Do toho pasoval minulý kouč Radoslav Kováč, potetovaný švihák, originál, pohodář s vyřídilkou a výtečnou hráčskou kariérou, neustálými emocemi a nenuceným úsměvem. Extrovert jak vyšitý.

Místo něj ale přišel zadumaný chlapík, který nejradši chodí ve sportovní soupravě a s nikým se moc nevybavuje. Rozhovory nemusí. Když před novináři spustí kulomet slov ve slovenštině, upoutá to – jakmile si je ovšem pustíte znovu, zjistíte, že neřekl víc, než říct musel. O sobě už nemluví vůbec.

Těžko se hledá větší trenérský kontrast.

Ale hlavně: Co vlastně Fodrek v posledních letech dělal?

Pár let pracoval pro slovenský svaz. Jako trenér reprezentace sedmnáctiletých postoupil na Euro 2024. Pak ho přes Dunaj angažovali do Györu jako sportovního koordinátora, načež po pěti měsících zakotvil v Dunajské Stredě, která má stejného majitele jako Györ. A odtud šupem do Liberce.

„Potřebovali jsme nový impulz. Věřím, že do naší filozofie nejen pasuje, ale také ji rozvine,“ odpověděl generální ředitel Jan Nezmar.

Branislav Fodrek? Cože?

Vida, uteklo osm kol a Chance Liga žasne, jak to Liberci šlape. Kdyby nepadl těsně s Teplicemi, proti kterým hrál rovnou od první minuty o deseti a hodinu dokonce o devíti, klidně by teď mohl být první. Třeba mistrovskou Slavii trápil natolik, že byla ráda za remízu. Naposledy v lize vykoupal 3:0 chválenou Mladou Boleslav a ve středu zvládl ošidný pohárový duel ve Vlašimi.

„Proti Liberci nechcete hrát. Je to fakt nechutný mančaft,“ ocenil bývalý ligový záložník Tomáš Kučera, expert Seznam Zpráv. Slovo nechutný přitom rozhodně nemá pejorativní význam, naopak. Je to ohodnocení fotbalové síly.

Jedinkrát v historii si Liberec vedl na začátku sezony lépe: na podzim 2006, tehdy jako obhájce titulu, měl pod trenérem Vítězslavem Lavičkou ještě o bod víc. Ale proč to klape právě pod Fodrekem?

„Trenér Kováč byl s každým bráška, přitom nepracoval zle. Byl zažraný, pracovitý, taktiku měl zmáknutou. Jen nedokázal držet tým v napětí, aby z něj vymáčkl víc. Se všemi hráči uměl bezvadně mluvit, chválil je, včetně náhradníků. Ale zároveň měl své ovečky, kterým bezmezně věřil a které věděly, že další víkend hrají znovu. Zatímco ti druzí tušili, že na ně řada stejně nedojde. Laskavým slovům navzdory. Tak se to sypalo, až se to rozsypalo,“ myslí si jeden z hráčských agentů, který má k Liberci blízko.

Jinými slovy: Kováč, aktuální kouč Plzně, hladil všechny a se všemi se snažil být kamarád, za což ho výsledkové reakce ztrestaly. Vrcholem byla jarní nadstavba, v níž rozklížený tým prohrál všech pět zápasů.

A následoval řez, který se nečekal, neboť Kováč měl být symbolem nového projektu s názvem Hvězda ze severu. Liberec dostal nové logo, novou identitu. Bezvadné promo mu vyrábějí známý herec Ladislav Hampl nebo zpěvák Jakub Děkan. Kania po americku pustil do kanceláří, do autobusu i do kabiny televizní štáb, který natočil výživný časosběrný dokument. Těžko odhadovat, jak by zareagoval přísný Fodrek, kdyby majitel přišel s podobným nápadem znovu.

Jestli Nezmarovi vyjde tah s nepříliš známým Slovákem, měl by dostat glejt pro krále ligových manažerů. Vždyť to byl on, kdo si v prosinci 2017 vydupal, že do Slavie, do které tehdy nově nastupoval, přijde také Jindřich Trpišovský.

Zatímco Nezmar řídil kanceláře, sportovní koncepci, přestupovou politiku, skautské oddělení nebo strukturu mládežnické akademie, Trpišovský šéfoval hřišti a kabině. Pro Slavii to byl kauf století, ze kterého těží dodnes. Trpišovský, který proslul tím, do jakých detailů fotbal vnímá, už posbíral pět titulů a znovu prožívá zápasy Ligy mistrů.

Nezmar před šesti lety odešel, protože se mu úplně nezdálo klubové megalomanství. Zároveň ho později štrejchla aféra s odposlechy někdejšího místopředsedy svazu Romana Berbra. Novou adresu našel v Liberci, kde prožil nejkrásnější fotbalové roky jako rvavý útočník. Dvakrát s ním dokonce získal titul (2002, 2012).

Mimochodem, s Fodrekem si na hřišti byli dost podobní. Zarputilci na hrotu, buldoci, hecíři, žádný souboj nevypustili, obránci je kvůli jejich agresivitě nesnášeli. Rozhodně to nebyli elegáni. Ano, čas od času pěkná trefa, jako ta Fodrekova proti Juventusu, ale pak především hromada dorážek, nastavených nohou do strkanic nebo přesných hlaviček. V rychlosti a startu na balon by Fodrek vyhrál.

„Foďo byl dříč. Takový správný blázen, který nesnášel porážky. A to váš Honza Nezmar taky,“ kývne někdejší reportér Tibor Duducz.

Dvě sezony se potkávali jako soupeři ve slovenské lize: Fodrek coby člen Petržalky, Nezmar v útoku Ružomberku. Dokonce se spolu během roku 2006 málem potkali jako parťáci v ruském Saturnu Ramenskoje. Kouč Vladimír Weiss si tam nejprve přivedl krajana a pak hodil laso Nezmarovi. „Táhlo mi na třicet a celkem to na mě zapůsobilo, protože jsem to nečekal. Ale nepustili by mě ani za zlaté prase,“ vyprávěl po letech.

Přesně po 20 letech letech k pracovnímu propojení došlo. Minimálně pro českou fotbalovou veřejnost velmi nečekaně. Nezmar, architekt Liberce, si pětačtyřicetiletého trenéra dosadil na svou šachovnici.

Podíváme-li se na to očima manažera, možná až tak velké překvapení to není. Hvězda ze severu si pod Nezmarem definovala dlouhodobou filozofii. Odráží se do výchovy mládeže nebo do skautingu, který v posledních dvou letech vychází naprosto mistrně. A pak je tu zásadní pozice trenéra áčka, suverénně nejsledovanější pozice, do které se prostě klub musí trefit, jakmile chce jít dopředu.

Jako se to povedlo kdysi Slavii s Trpišovským nebo Slovácku s Martinem Svědíkem. Svého času také Spartě s Brianem Priskem.

„Trenér by měl z 80 procent vnímat klubovou filozofii stejně. A pak může přidat svou vizi, kterou budu ctít, protože je to jeho autonomie. Neexistuje varianta, abychom vyměnili trenéra a on si poručil deset nových hráčů,“ vysvětlil Nezmar.

Můžeme se jen dohadovat, kdy a jak na Fodreka přišel. Určitě ne na turnajích v populárním footgolfu, což je sport, ve kterém hráči kráčí po golfovém hřišti a kopou míče do velkých jamek. Fodrek v tom před časem patřil mezi evropskou špičku. Nezmar je naopak hokejový nadšenec. Každopádně se můžete vsadit, že to od libereckého ředitele nebylo spontánní prázdninové vzplanutí.

Nezmar totiž vyloženě rád jezdí po zápasech schovaný v davu nebo nejlépe za střídačkami, kde nepozorovaně vnímá trenérské pokyny. Lhostejno, jestli se jedná o druhou českou ligu, nebo slovenskou. „Je háklivý, když od trenérů neustále slyší triviální pokyny typu Dojeď ho! nebo Makej!, které zpravidla doprovází máchání rukou a teatrální vybíhání od lavičky. Přitom si za celý poločas nevšimne, jak mu hoří levá strana,“ líčí jeden z bývalých Nezmarových kolegů.

Zatímco Trpišovského, kterého přetáhl do Slavie, viděl v práci každý den, na Fodreka musel jistě dostat echo. Proklepnout si ho. Propojit s jeho minulostí, s aktuálními daty, s názory a budoucností. A bum! Kdo ví, jestli nesledujeme nástup druhého Trpišovského.

Ale nepředbíhejme.

Klidně se zase vraťme na Slovensko, kde Fodrek před půldruhým rokem vzkřísil Dunajskou Stredu, což je zvláštní ostrůvek s maďarskými nápisy, grófy, lány kukuřic a vysoce impulzivním chováním. Sám tam v roce 2014 končil kariéru, takže nešel do cizího. Jenže při jeho první štaci byl klub pod tradiční zkratkou DAC karikaturou sama sebe. Bez peněz, na škaredém stadionu, bez kvality na hřišti. Ani teplá voda v šatně netekla.

„Místní nezapomněli, že tam Foďo hrál i ve špatných časech. Když se vrátil v roli trenéra, vítali ho s otevřenou náručí,“ vzpomene si Tibor Duducz.

Pod dohledem rozpínavého a krajně netrpělivého podnikatele Oszkára Világiho, šéfa Slovnaftu, mezitím klub vykvetl. Postavil krásnou arénu, nakoupil hromadu fotbalistů ze všelijaké ciziny a určil si smělé cíle. Jenže předloni na podzim se projekt zadrhl a musel přijít Fodrek, aby v rozehrané sezoně ošklivý pád zastavil: „Stačily mu tři týdny, aby v rozháraném mužstvu zažehl oheň. Určil pravidla, přes která nejel vlak. Kdo se nepřizpůsobil, měl smůlu. Jakmile se dostavily výsledky, mančaft mu začal věřit tak, že by ho následoval i do pekla.“

Trenér zavedl třeba hotelová soustředění před domácími zápasy, což se hráčům zpravidla nelíbí, protože nejradši spí doma a užívají si chvíle s rodinou: „Chalani pochopili, že je nikdo nebuzeruje, ale je to jen pro jejich dobro. Foďo neuhne ani ve věcech, které jsou pro hráče nekomfortní.“

První sezonu Fodrek zachránil a dohrál na čtvrtém místě. Ve druhé útočil na historický titul. Kdyby mu šéfové v zimní pauze neprodali elitního snajpra Damira Redžiče za pět milionů eur do Salcburku, možná by to i dokázal. „Umí mluvit na rovinu. S každým a vždy. Proto měl u hráčů takový respekt. Nepochybuju, že v Liberci to bude stejné,“ dodal Duducz.

S Dunajskou Stredou se nakonec po 553 dnech neloučil v dobrém. Uvěřil slibům klubového vedení, že mu nebude zasahovat do realizačního týmu, což se nestalo a angažmá vyprchalo. Fanoušci mu poslali vzkaz transparentem při prvním kole. Roztáhli plachtu s maďarským nápisem: Köszönünk mindent, Braňo. Děkujeme za všechno.

To už Fodrek rozdával přísné pokyny na severu Čech. Zatím mu vychází prakticky všechno. Až se nabízí otázka, kam ho povedené startovní týdny mohou vykopnout.

Nový Liberec nehodlá uhýbat z pozice regionální šelmy, o čtvrtém ligovém titulu však nemluví ani potichu. Reálným cílem by měla být dejme tomu dvojitá účast v Evropské lize během příštích pěti let plus jednou Konferenční liga. Klub dobře ví, že letošní léto – byť bez odměn z pohárů – bylo ekonomicky za hranicí zázraku. Z finančního pohledu srovnatelné s postupem do Ligy mistrů. Do Slavie totiž za rekordních 260 milionů prodal žádanou dvojku Ange N’Guessan a Toumani Diakité, bosenský záložník Ermin Mahmič přestoupil za 120 milionů do turecké ligy. K tomu další hráčské bonusy.

Do takového modelu se trenér Fodrek přesně hodí. Už teď v jeho výběru sledujeme další borce, kteří brnkají na stomilionovou hranici. A možná i výš. Rozhodně krajní záložník Aziz Kayondo nebo vytáhlý střední štít Fallou Faye.

Bude-li Fodrekův kód dál fungovat, cena jednotlivců může letět nahoru. Stejně jako celá Hvězda ze severu.