Článek
V neděli večer, nejpozději v pondělí ráno, bude strana Jednotné Rusko slavit vítězství ve volbách do Státní dumy. Přestože má víkendové hlasování jasně daný výsledek, pro režim Vladimira Putina jde o určitou zkoušku.
Přichází totiž v době, kdy ukrajinské údery hluboko na ruském území stále více přibližují válku běžným Rusům.
Hlasování navíc i přes pořád silnější represe zůstává jedním z mála nástrojů, kde mohou voliči alespoň omezeně projevit nespokojenost s tím, jak země funguje.
Ve srovnání s prezidentskými volbami, v nichž se obvykle mohou utkat jen pečlivě vybraní kandidáti, nabízí parlamentní volby větší prostor pro kontrolovaný nesouhlas.
Důležité tak bude i to, jak si povedou jednotlivé prokremelské strany, zda putinovské Jednotné Rusko zaznamená pokles podpory a jak budou vypadat protestní akce a další projevy nespokojenosti, které často volby v Rusku provázely.
Jak se mění odpor v Rusku
Ruská opozice může být ze zahraničí neviditelná, ale existuje, říká rusistka a spisovatelka Alena Machoninová. Lidé už ale podle ní přišli na to, že protesty na ulicích nic nezmění. Místo toho jsou k sobě slušní.
Jedním z nejvýraznějších bodů letošní kampaně je zákaz kandidatury liberální strany Jabloko. Její volební kampaň se opírala především o odpor k válce a volání po mírovém ujednání. A díky tomu začala velmi rychle a úspěšně oslovovat část nespokojených voličů.
Malá přitažlivost války v kampani
„Existuje řada náznaků, že válečná únava je rozšířená a že volební kampaň zaměřená na válku má jen malou politickou přitažlivost. Nejjasnějším důkazem nedostatečné přitažlivosti válečného tématu – a odpovídající přitažlivosti tématu míru – bylo vyloučení strany Jabloko z voleb,“ říká pro Seznam Zprávy Jussi Lassila, vedoucí výzkumný pracovník Finského institutu mezinárodních vztahů.
Režim kandidaturu Jabloka znemožnil, přestože strana by ho nedokázala ohrozit. Jeho podpora by ale mohla ukázat, že i v prostředí, kde je otevřený odpor proti režimu prakticky nemožný, může existovat poptávka po jiném politickém směru.
Toho si všímají i strany, které zůstávají uvnitř systému a běžně podporují Putinovu politiku. I ony se snaží před volbami oslovit nespokojené voliče. Otevírají proto témata, která se dotýkají každodenního života Rusů, a kritizují některá nepopulární opatření.
Putin na předvolebním sjezdu vládnoucí strany Jednotné Rusko.
Typickým příkladem jsou výpadky internetu. Proti nim se v poslední době ozývá například parlamentní strana Noví lidé nebo dlouhodobě silní komunisté. Kritika ale zůstává v mezích, které režim připouští.
Pro systémové strany je zároveň bezpečnější mluvit o konkrétních problémech a slibovat návrat k něčemu, co připomíná předválečnou normalitu, než přímo zpochybňovat Putinovu politiku.
Co tedy Rusové před volbami cítí?
Ani v pátém roce války a pod tíhou stále častějších ukrajinských útoků na ruském území u Rusů podle expertů nepřevažuje vztek nebo snaha něco měnit. Mluví se spíše o lhostejnosti vůči politice.
„Lidé se chtějí držet stranou, žít si svůj vlastní život a příliš nevyčnívat. Zároveň ale sílí únava a frustrace. Lidé mají pocit, že Rusko uvázlo na místě – ve válce není vidět žádný skutečný pokrok a vláda nedokáže nabídnout přesvědčivý plán do budoucna,“ popisuje pro Seznam Zprávy Alesja Marochovská, šéfredaktorka exilového investigativního webu Važnyje istorii.
K tomu se přidávají ekonomické problémy, nedostatek benzinu nebo obavy z další mobilizace. Významnou roli hraje také to, jak blízko války lidé žijí. Zatímco obyvatelé oblastí u hranic s Ukrajinou její dopady pociťují bezprostředně, v Moskvě nebo ve vzdálenějších částech země může konflikt zůstávat mnohem abstraktnější.
Právě ukrajinské dronové útoky ale podle Jussiho Lassily začínají měnit způsob, jakým Rusové válku vnímají. Čím více se promítá do jejich každodenního života, tím méně podle něj vyvolává další válečný zápal.
„Opakujícím se vzorem ve vývoji podpory války v Rusku je, že pokaždé když Rusko utrpělo neúspěchy, podpora války poklesla. Jinými slovy, neprojevily se žádné známky sílící touhy po pomstě. Naopak, čím více válka zasahovala do každodenního života Rusů, tím větší odpor vyvolávala,“ říká.
Podle něj je přitom důležité, kam tento odpor směřuje. „Prstem se ukazuje především na vlastní úřady a lživá tvrzení propagandy, místo aby se to projevovalo zvýšeným válečným zápalem proti Ukrajině.“
To ovšem ještě neznamená, že se nespokojenost automaticky mění v odpor proti Putinovi.
„Tyto změny budou probíhat postupně: Nejprve tím, že se problémy pojmenují. To se již děje. Zadruhé tím, že se za tyto problémy bude vinit vláda. To se také zdá být realitou, avšak většina viny se přesouvá na regionální představitele či vládní úředníky, nikoli na Putina,“ popisuje Regina Smythová, profesorka politologie na americké Indiana University.
Podle ní se ale začíná objevovat i další fáze. „Mám dojem, že tento trend začíná sílit, avšak ve formě tvrzení, že Putin je odtržený od reality nebo že o situaci neví.“
I další experti upozorňují na známky slábnoucí podpory prezidenta a Jednotného Ruska. Luke March, expert na Rusko působící na Edinburské univerzitě, ale zároveň varuje, že z průzkumů není možné vyvozovat příliš mnoho závěrů.
„Existují tedy určité náznaky, ale k trvalému poklesu podpory zatím nedošlo,“ říká. Putinova podpora se podle průzkumů nezávislých agentur stále drží nad 70 procenty, zatímco Jednotné Rusko se pohybuje výrazně níže, většinou kolem 30 až 35 procent.
Ani případný pokles podpory ale v současném systému sám o sobě neznamená politickou změnu. Chybí mechanismus, kterým by bylo možné nespokojenost bezpečně přetavit do skutečné opozice vůči režimu. Volby jsou kontrolované, protesty jsou tvrdě potlačovány a opoziční organizace byly zlikvidovány nebo vytlačeny ze země.
