Táta ho viděl v brance Chelsea. Je z něj český šipkařský král

Žádný český šipkař to před ním nedokázal, což u jeho sportu vyloženě vybízí k lehkému porušení životosprávy. „Zasloužilo by si to obrovskou oslavu, ale nebyl čas a prostor na vysedávání. Dali jsme si dobrej steak, probrali to s úsměvem na rtu a šli jsme spát,“ líčí Karel Sedláček.

Neboli Zlej Kája, nejpopulárnější český šipkař a od čtvrtka první tuzemský vítěz turnaje na profesionálním okruhu PDC.

Fanoušky milovaný borec ovšem z Nizozemska hned chvátal domů. Tentokrát ne kvůli šipkám. Jednak za rodinou - a taky kvůli fotbalu. Kéž by reprezentanti pálili do černého jako on! Zlej Kája bude každopádně fandit národnímu týmu při premiéře španělského kouče Santiho Denii. A taky se ukáže příznivcům v rámci Fanfestu, velké akce spojené se svátečními bitvami Ligy národů proti velmocem z Chorvatska a Anglie.

„Stoprocentně vyrazíme s celou rodinkou v úterý na Anglii,“ říká. „Děcka se strašně těší, ale dcera bude prý fandit Anglii kvůli Bellinghamovi. Nevím, jestli ji vlastně vezmu!“

To je celý on, nikdy úplně vážný, vždycky v dobré náladě. Proto je Sedláček - pro zahraničí Evil Charlie - tak oblíbený. I u fotbalistů, což je jeho nejsilnější vazba na současný národní tým. Přímo na jeho srdce, na kapitána Ladislava Krejčího.

„Samozřejmě, že mi Ládíček už psal, že strašně gratuluje. Snad bychom se mohli v Praze potkat a pozdravit,“ přeje si Sedláček. „On je fakt skvělej kluk. Píšeme si, co se děje, co se komu povedlo a nepovedlo. Padli jsme si do oka.“

Ještě když Krejčí válel za Spartu, šipky v šatně hltali.

„A nachystali jsme na ně trošku fígl,“ baví se zpětně Sedláček. „Nahlásili, že se jim přijde ukázat nějaký junior. Já si v tiskové místnosti nastrojenej v dresu házel na terč a do toho se tam šourají kluci. Ládík, Dávid Hancko, Matěj Hanousek… A byli vyvalení: Ty vole, Zlej Kája! Přitom já jim říkal: Chlapi, to já bych měl být nervózní z vás. No neuvěřitelný.“

Pro něj osobně velký důkaz toho, co se z profi šipek za poslední roky stalo.

„Potvrdilo se mi, že šipky milují nejen jednotlivci. Kluci říkali, jak jim pomůžou k odreagování, že pomalu neexistuje výjezd, na který by si nebrali terč. Vždycky do toho mlátí, jsou hodně zapálení. Čím víc se člověk poznává s dalšími lidmi, a nejen se sportovci, tím najednou zjistíš, že terč má skoro každý. Ten v kanclu, jiný doma a další v tréninkové místnosti.“

A sparťani nezapomněli. Zprávy si vyměňují i se Slovákem Hanckem, který o víkendu za Atlético Madrid v derby proti Realu dokonale nahrával do klíčové akce Simeonemu juniorovi: „Je to borec, přitom taky skvělej, skromnej klučina.“

S Krejčím si pak jsou ještě blíž. Sešlo se to dokonale, když Zlej Kája házel na grandslamu ve Wolverhamptonu.

„Láďovi jsem psal a volal, jestli nebude mít volno, že bych byl rád, kdyby přišel. Zrovna to vyšlo, na sobě měl můj dres, byl nadšenej a navíc viděl můj jediný vítězný zápas,“ oceňuje Sedláček. „Druhý den přijel za mnou na hotel, dali jsme si kávičku a skoro dvě hodinky jsme kecali, probírali jsme všechno. On dře jako kůň, je mladý, šikovný, pracovitý a cílevědomý, protože už toho dosáhl hodně. Strašně se mi líbí jeho zarputilost, že do toho jde po hlavě. To máme, myslím, podobné.“

Spojení šipkařského idolu s reprezentací se proto nabízelo. Tím spíš, že Sedláčka fotbal provází odmala.

„Já jsem chytal jak šílenej, akorát mě přerostla branka. Teda spíš já jsem nedorostl do břevna, taková slabinka,“ chechtá se patriot z vesničky Bohdašín. „Od dětství jsem fotbal miloval, ale pak jsem se chytil partičky, nebyl moc čas na tréninky a táta to blbě kousal, ten u nás kopal do míče padesát let. Viděl mě minimálně v brance v Chelsea, byl z toho špatnej. Ale pak mě podporoval v šipkách. Mojí čtvrteční výhry se bohužel nedožil, ale věřím, že fandí nahoře.“

Aby fotbalu nebylo málo, jeho tchán Jaroslav Farný kopal první československou ligu za Zbrojovku Brno. Sedláček v zimě vezme do ruky hokejku, užívá si nohejbal, ale fotbal je jednička.

„Fanouškovská určitě,“ přikývne. „Trénovat chodíme v úterky a ve čtvrtky, to koukáme na zápasy, máme puštěnou během tréninku Ligu mistrů, Evropskou ligu. Fandíme všem od Hradce Králové přes Plzeň až po pražské kluby, to máme rádi. Vždycky jsem byl víc sparťan, ale člověk je rád, když vidí české týmy na nejvyšší úrovni, z toho jsem nadšenej.“

Jindy to zabolí, jako při největší akci dekády. Mistrovství světa v Mexiku a USA národnímu týmu vůbec nevyšlo. Spousta zklamání, hořký konec, odvolání trenéra Miroslava Koubka. Sedláček na noční zápasy nevstával, ale zpětně viděl všechny.

„Nějaký zklamáníčko tam bylo,“ říká. „Pak jsem ale i Láďovi psal: Umím si to sám představit, i já zažívám tyhle situace. Dostanu se na super turnaj, bomba, každý ti to přeje, cítíš se trochu jako outsider, nic se ti nepovede a jedeš domů. To se stává. Po dvaceti letech jste se dostali na mistrovství, už to je obrovský úspěch, ať si každý říká, co chce.“

A teď je tu nová éra. Pořád s Krejčím, ale s obměněným kádrem, s trenéry ze Španělska.

„Jsem s tím úplně v pohodě a přijde mi to strašně zajímavé,“ praví Sedláček, jakkoli zdůrazňuje, že za fotbalového odborníka se vůbec nepasuje. „Rozhodně tomu fandím, jen musí být zvláštní, že když si kluci mezi sebou řeknou naše klasické vtípky, trenéři o to budou ochuzení, čeština je kouzelná. Já když byl na túře jediný Čech, bylo to až posmutnělé. Teď tam mám Adama Gawlase, jen se na sebe podíváme a už se zasměješ.“

Dobrá nálada by se tuze hodila i reprezentaci. Sedláček ji umí šířit ve velkém a věří, že by Češi mohli překvapit.

„Jasně, čekají nás špičkoví soupeři, ale my jsme vždycky uměli hrát srdíčkem,“ praví a narýsuje si scénář, který by potěšil nejen jeho, ale i dceru se slabostí pro hvězdu Realu Madrid: „Bellingham dá dva góly a s Anglií remizujeme 2:2? Jo, to pak budou všichni spokojení.“