„Teď se za svou školu stydím.“ Amerikou otřásá případ hromadného znásilnění

Upozornění: Text obsahuje podrobný popis sexuálního násilí.

Na kopcích nad městem Ithaca, uprostřed oblasti Finger Lakes na severu státu New York, leží Cornellova univerzita.

Rozlehlý kampus jedné z osmi prestižních škol Ivy League je od New Yorku vzdálený několik hodin jízdy a během akademického roku funguje téměř jako město samo pro sebe.

Letos na podzim tu ale běžný studentský život ustoupil do pozadí. Kampusem otřásá dva roky starý případ studentky, kterou v domě jednoho ze studentských bratrstev mělo sexuálně napadnout několik spolužáků.

Cestou na přednášky tak nyní studenti míjejí televizní štáby, 22 bratrstev na celý víkend zrušilo večírky a v pondělí zaplnilo centrum kampusu přes tisíc lidí, kteří požadovali změny v tom, jak univerzita řeší případy sexuálního násilí.

„Dříve jsem byla hrdá na to, že studuju právě tady. Teď je ale ten pocit úplně jiný. Vzhledem k tomu, co se děje, cítím spíš stud a je pro mě těžké se normálně účastnit univerzitního života,“ říká Seznam Zprávám současná studentka Cornellu, kterou budeme označovat jako Emily.

O anonymitu požádala kvůli obavám z osobních útoků. „Už se stalo, že lidé, kteří se veřejně vyjádřili, se stali terčem. Nejen oni, ale i jejich rodiny,“ vysvětluje.

Případ, na který Emily naráží, začal večer 19. října 2024.

Tehdy dvacetiletá studentka Cornellovy univerzity, známá jen pod pseudonymem Jane Doe, vyrazila ven. Začala v domě svého studentského spolku, později se s kamarádkami přesunula do centra Ithaky. Kolem jedenácté večer zamířila do domu bratrstva Chi Phi, kde se chtěla setkat s kamarádem.

Zpočátku podle své pozdější výpovědi souhlasila se sexuálním kontaktem se dvěma muži, které znala. „Byla jsem už hodně opilá, když jsem tam přišla, (…) ale s tímhle jsem byla v zásadě v pořádku,“ popsala policii.

Během noci ale dál pila a užívala marihuanu a ketamin. Situace se podle ní postupně změnila. Do pokoje začali přicházet další muži. „Byla jsem doslova zahnaná do kouta. (…) Jsem nahá a oni si ke mně lezou do postele,“ vypověděla. Svůj tehdejší pocit přirovnala k tomu, jako by byla kořistí obklopenou lvy.

Krátce před druhou hodinou ráno se navíc ve skupinovém chatu členů Chi Phi objevila zpráva, podle níž byla nahoře žena dostupná pro sex. Když se jeden ze studentů zeptal, zda je „obchod stále otevřený“, dostal kladnou odpověď.

Jane Doe později vypověděla, že byla v té době natolik intoxikovaná, že už nebyla schopná se rozhodovat. V jednu chvíli si podle svých slov vzala další ketamin v naději, že ztratí vědomí. Pokud by omdlela, uvažovala tehdy, bylo by alespoň nezpochybnitelné, že k sexu nemohla dát souhlas.

Když o více než tři týdny později události popisovala univerzitní policii, řekla vyšetřovatelům jednoznačně: „Můžu se stoprocentní jistotou říct, že jsem byla znásilněna.“

Případy sexuálního násilí na kampusech amerických univerzit nejsou ojedinělé. Zvlášť prostředí studentských bratrstev se opakovaně objevuje ve výzkumech jako místo se zvýšeným rizikem sexuálního násilí.

Rozsáhlý průzkum Asociace amerických univerzit mezi více než 180 tisíci studenty zjistil, že zkušenost s nekonsenzuálním sexuálním kontaktem za použití síly nebo v situaci, kdy člověk nebyl schopný dát souhlas, během studia uvedla více než čtvrtina studentek bakalářských programů.

Na samotném Cornellu jsou čísla ještě vyšší. V posledním univerzitním průzkumu z roku 2025 uvedlo podobnou zkušenost 35 procent studentek bakalářských programů. O dva roky dříve to bylo 23 procent. Výsledky za loňský rok je ale nutné interpretovat opatrně: Průzkumu se zúčastnilo pouze 15 procent oslovených studentů, což byla méně než poloviční účast oproti roku 2023.

O tom, že sexuální násilí není na Cornellu vnímáno jako ojedinělý problém, mluví i tamní profesorka filozofie Kate Manneová.

„Převládá tu pocit, že kultura kampusu je kulturou znásilnění, zejména v domech studentských bratrstev,“ popsala ve svém textu současnou atmosféru na škole. Podle ní jde o hluboce zakořeněnou součást zdejšího života, o které se mezi studenty dlouhodobě ví, ale proti níž se až dosud výrazněji neprotestovalo.

Podle Elizabeth Jeglicové, profesorky psychologie na newyorské John Jay College of Criminal Justice, která se dlouhodobě zabývá výzkumem sexuálního násilí a jeho prevencí, se na zvýšeném riziku na univerzitách podílí několik faktorů. Studenti žijí ve velkém počtu blízko sebe a pro řadu z nich je to zároveň období, kdy poprvé začínají pít alkohol.

„Alkohol při těchto útocích často hraje roli, a to jak na straně pachatele, tak oběti. K tomu se přidává skupinová dynamika studentských bratrstev nebo sportovních týmů, která může podobnou kulturu a chování posilovat,“ popisuje Jeglicová Seznam Zprávám během rozhovoru z New Yorku.

U útoků více pachatelů podle ní navíc může docházet k takzvanému rozptýlení odpovědnosti. „Roli hraje skupinová soudržnost a také odosobnění oběti,“ dodává.

Velká část podobných případů se přitom k policii ani univerzitním úřadům vůbec nedostane. Průzkum Asociace amerických univerzit z roku 2019, kterého se zúčastnilo více než 181 tisíc studentů na 33 školách, ukázal, že většina těch, kteří uvedli zkušenost s nekonsenzuálním sexuálním kontaktem, nekontaktovala žádnou univerzitní službu ani místní policii.

Nejčastějším důvodem bylo přesvědčení, že incident nebyl natolik závažný, aby jej bylo potřeba dál řešit. Mezi další důvody patřil stud či obava, že by oznámení stejně k ničemu nevedlo.

Právě stud a pocit viny podle Jeglicové patří mezi hlavní překážky, které obětem brání útok oznámit. Roli podle ní hraje i přetrvávající představa, že znásilnění musí zahrnovat otevřené násilí, výhrůžky nebo viditelná zranění.

„Zvlášť pokud oběť sama pila alkohol, může si myslet, že šlo o špatný sex nebo něco jiného, ale neidentifikuje to jako sexuální napadení,“ vysvětlila. Někdy proto podle ní trvá, než člověk pochopí, co se mu skutečně stalo. V té době už ale mohou být ztraceny například forenzní důkazy, což následné trestní stíhání dál komplikuje.

Případ Jane Doe je ale v jednom zásadním ohledu jiný. Nakonec se obrátila jak na univerzitu, tak na policii – a po jejím oznámení vzniklo množství výpovědí, zpráv a dalších důkazů o tom, co se té noci odehrálo. Přesto vyšetřování k obvinění kteréhokoliv z mužů nevedlo.

Cornell mezitím zahájil vlastní vyšetřování podle federálních pravidel Title IX. Rozsáhlé řízení zahrnovalo 50 rozhovorů a 12 dní slyšení. Univerzitní komise nakonec dospěla k závěru, že Jane Doe dva z mužů sexuálně napadli; další studenti byli potrestáni za jiná porušení pravidel související s událostmi té noci. Sankce sahaly od zákazů kontaktu a podmíněných trestů přes několikasemestrální suspendace až po vyloučení ze školy.

Trestní větev případu ale skončila úplně jinak. Univerzitní policie předala místnímu státnímu zastupitelství výpověď Jane Doe a snímek komunikace členů bratrstva. Státní zástupce Matthew Van Houten se tehdy rozhodl nikoho neobvinit. Podle něj písemná výpověď studentky popisovala její užívání drog a část sexuálního kontaktu jako dobrovolné a konsenzuální.

Až téměř o dva roky později se ale ukázalo, že státní zástupce neměl k dispozici úplný přepis jejího rozhovoru s univerzitní policií. Právě během něj Jane Doe vyšetřovateli řekla, že může „se stoprocentní jistotou“ říct, že byla znásilněna. Van Houten uvedl, že tuto část výpovědi tehdy neviděl.

Rozdílné výsledky obou řízení mají několik vysvětlení. Univerzita a trestní justice pracují s odlišnými pravidly i důkazními standardy. V případě Jane Doe navíc sehrála zásadní roli otázka, kdy je silně intoxikovaný člověk podle práva státu New York ještě schopný dát souhlas k sexu.

Státní zákon rozlišuje mezi člověkem, který se alkoholem či drogami intoxikoval dobrovolně, a tím, komu byly látky podány bez jeho vědomí nebo souhlasu. Právě druhého může zákon považovat za „mentálně nezpůsobilého“ k udělení souhlasu.

„Pokud jste neschopní dát souhlas, jste neschopní dát souhlas,“ kritizovala toto rozlišení v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jeglicová. Podle ní by nemělo záležet na tom, zda člověk látku požil sám, nebo mu ji podal někdo jiný.

Původně uzavřený případ se mezitím znovu dostal do rukou vyšetřovatelů. Guvernérka státu New York Kathy Hochulová uvedla, že po zveřejnění nových informací ztratila důvěru ve schopnost místního státního zástupce vyšetřování dál vést. Případ proto převzala jako zvláštní žalobkyně newyorská generální prokurátorka Letitia Jamesová.

Vyjádřil se i americký prezident Donald Trump. Poté, co vyšetřování převzala Jamesová, řekl, že je mu sedmi mužů obviněných v civilní žalobě „líto“. Jamesovou označil za „zkorumpovanou“ a prohlásil, že pod jejím vedením podle něj „nedostanou férovou šanci“.

Dva roky staré události se tím naplno vrátily i na Cornell. Pozornost studentů se přitom neupírá jen k trestnímu vyšetřování, ale také k tomu, jak se k případu postavila samotná univerzita.

Někteří z mužů, kteří prošli disciplinárním řízením, totiž Cornell neopustili. Univerzitní adresář jako studenty stále vede Gillia Lopese a Winstona Leeho. Lopes byl navíc minulý týden přímo na kampusu konfrontován jinou studentkou. Na videu, které se následně rozšířilo na sociálních sítích, se ho ptá, zda se nestydí za to, že na univerzitě stále studuje.

„Přijde mi naprosto otřesné, že se tady ukazuje, jako by se nic nestalo. Je načase, aby se univerzita zabývala i tím, co se dělo ve skupinovém chatu, jehož členy bylo téměř 60 členů bratrstva,“ říká studentka Emily.

Jane Doe už na Cornellu nestuduje. Univerzita přitom podle jejího právníka Thomase Giuffry bývala její vysněnou školou. Po událostech z října 2024 ji ale opustila a studium nedokončila.

„V podstatě není schopná fungovat,“ popsal Giuffra její současný stav. Jane Doe se podle něj pokusila začít znovu v New Yorku, nakonec se ale vrátila domů.