Článek
Konflikt na Blízkém východě, který koncem února odstartovaly americko-izraelské útoky na Írán, ochromil lodní dopravu v klíčové přepravní tepně světového obchodu – Hormuzském průlivu. Běžně tudy projížděla asi pětina světových dodávek zkapalněného zemního plynu (LNG).
V naději na uklidnění situace se doprava skrz průliv v září částečně obnovila a počet nákladů zkapalněného zemního plynu se dostal na nejvyšší měsíční úroveň od začátku války, a to navzdory přetrvávajícím bezpečnostním obavám a nejistotě. Společnost S&P Global Energy uvedla, že v září klíčovou námořní cestou projely dvě desítky lodí s LNG. Některé vyplouvaly z Kataru, jiné ze Spojených arabských emirátů. Všechny však směřovaly k asijským břehům.
Vývoz LNG zajišťuje Kataru značné příjmy. Stará se o něj státní společnost QatarEnergy. Objem vývozu od vypuknutí konfliktu prudce klesl. Evropa přitom už tak odebírala z celkového objemu jen malou část. Za loňský rok to bylo 4,11 megatun LNG, letos vzhledem k bezpečnostní situaci klesl dovoz na nulu.
Většinu arabského zemního plynu totiž odebírala Asie. Od začátku března se však objem odebraného LNG z Blízkého východu snížil o více než 80 %.
Ani po mírném oživení exportu však nelze očekávat brzký návrat ke stavu před válkou. Současný objem vývozu plynu se nedá srovnávat s množstvím dodávek v lednu a únoru, natož s loňskými čísly. Zatímco letos v září Hormuzem proplulo 21 lodí, o rok dříve to byla skoro stovka.
Zářijová přeprava tak zůstala výrazně pod předválečnou úrovní. „Bezpečnostní rizika prodražují dopravu, pojištění i náklady na posádky. Pojištění válečného rizika dnes stojí kolem tří procent hodnoty plavidla. To se promítá do cen ropy a plynu, ropa Brent se drží nad 105 dolary za barel,“ říká Lubor Svoboda, spoluzakladatel skupiny Arete.
Bezpečné odbavení dvou desítek zářijových tankerů by se snad dalo považovat za počátek uklidňování situace, nebýt dalších útoků.
„Bohužel s aktuální eskalací bojů v oblasti a útoků nejen ze strany Íránu, ale také jemenských povstalců, se vývoz LNG z Kataru opět velmi omezuje. Budoucí vývoj bude tedy především záviset na bezpečnostní situaci v oblasti,“ říká Michal Kocůrek, projektový ředitel poradenské firmy v energetice EGU.
Bezpečnostní rizika však stále přetrvávají, každý další útok může provoz znovu ochromit. „Očekávám proto pokračování přepravy, nikoliv její skutečnou stabilizaci. Důvodem je i to, že začátkem října útoky zesílily a počet průjezdů komoditních lodí opět prudce poklesl,“ uvádí Svoboda.
Jen od 28. září do 7. října bylo napadeno dvanáct lodí proplouvajících Hormuzem. To je vůbec nejvíc od začátku války. „Průjezdy tankerů a plynových tankerů ve stejném týdnu klesly zhruba o 10 %,“ popisuje Svoboda.
Pokud se v říjnu podaří ze Zálivu vyvézt další zkapalněný zemní plyn, pravděpodobně bude znovu směřovat do Asie. Zářijové dodávky pluly hlavně do Indie, Číny, Pákistánu, na Srí Lanku a dalších menších zemí.
„Asijské země také absorbují vyšší podíl amerického LNG než v období před zavřením Hormuzského průlivu. V posledním kvartále mířil vývoz amerického LNG přibližně stejnou měrou do Asie jako do Evropy,“ srovnává Kocůrek.
Právě export LNG ze Spojených států od počátku konfliktu na Blízkém východě vzrostl. Také odtud však nejvíce dodávek směřuje právě do Asie – dokonce více než do Evropy. Vývoz plynu z USA na starý kontinent tak byl dokonce nižší než před válkou. „V posledním kvartále mířil vývoz amerického LNG přibližně stejnou měrou do Asie jako do Evropy,“ dodává Kocůrek.
Například největší dodavatel energií v Česku, společnost ČEZ, ale vozí do svého LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu srovnatelný objem plynu jako v předchozích letech. V tomto roce připlulo dvacet lodí objednaných ČEZ s celkovým nákladem 1,8 miliardy m3 plynu. Drtivá většina přitom pochází právě ze Spojených států.
„S partnery na světovém trhu jednáme aktivně, což se nám letos velmi vyplatilo a včas jsme nakoupili LNG i v současném nedostatkovém trhu. Svoje know-how v této oblasti také neustále rozšiřujeme. Například loni jsme do terminálu úplně poprvé dopravili loď, u které jsme se postarali o celou její plavbu od jednání s dodavatelem LNG v USA a nakládku lodi až po samotnou cestu a návrat lodi,“ říká manažer ČEZ pro LNG David Viduna.
Důvodem obecně nižších dodávek do Evropy však není nedostatek plynu, chybějící kapacity na jeho zkapalňování ani nedostatečný počet volných lodí, nýbrž vysoká cena. Ta je nyní ve srovnání s dobou před krizí na více než dvojnásobku a evropští obchodníci za tuto částku nechtějí plyn nakupovat ve velkém.
Jenže brzy ani jim možná nic jiného nezbyde. Vzhledem ke stále podprůměrným zásobám plynu v Evropě totiž musí naplnit do začátku zimy své zásobníky alespoň z 90 %, přičemž zatím jsou plné pouze na 74 % – a tak musí vtláčení zrychlit.
Dodavatelé dosud vyčkávali, zda ceny neklesnou, ale to se nestalo. Naději na zlevnění přineslo zmíněné zářijové obnovení dopravy přes Hormuz, jenže na velkoobchodním trhu se to neprojevilo. V úterý naopak cena plynu na nizozemském obchodním uzlu TTF vystoupala na 86 eur za megawatthodinu, což je nejvyšší hodnota od prosince 2022.
„Prudký nárůst cen bych přisoudil dílem zhoršení průchodnosti Hormuzu a dílem posledním vyjádřením amerického prezidenta Donalda Trumpa, ze kterých nevyplývá, že příměří v Zálivu pro něj představuje prioritu,“ analyzuje ředitel Svazu energetiky Josef Kotrba a tím, že exportéři plynu z USA nyní dosahují mimořádných zisků.
Ale ani vyšší naplněnost zásobníků v Evropě podle Kotrby nemusí cenu srazit, protože bude potřeba LNG dokupovat i během zimy. „Tudíž by nás před výkyvy světového trhu zásobníky nedokázaly ochránit. V současné době očekává trh ceny na stávající úrovni po značnou část topné sezony,“ podotýká Kotrba.
V průběhu následujících týdnů se podle Kocůrka budou pravděpodobněji objevovat faktory, které mohou cenu tlačit spíše nahoru než dolů. „Čímž nechci tvrdit, že cena klesnout nemůže. Rozhodující bude, jak chladná zima přijde, jak silná bude asijská poptávka, která má relativně více prostoru pro palivovou náhradu než Evropa, a samozřejmě jaká bude situace ohledně otevření Hormuzského průlivu,“ vyjmenovává Kocůrek.
Pokud se tyto faktory budou vyvíjet pro Evropu pozitivně, může se ukázat stav zásob jako dostatečný a cenový vývoj se otočí směrem dolů. „Pokud to však bude naopak a do toho se ještě objeví další negativní faktor v podobě nějakého dalšího výpadku dodávek, evropské ceny se určitě podívají přes 100eurovou hranici,“ upozorňuje Kocůrek.
Stejného názoru je i Svoboda. „Nevylučuji překročení hranice 100 eur za MWh, zatímco před krizí stál plyn kolem 32 eur. Důsledkem už nyní je vyšší inflace, tlak na průmysl a slabší hospodářský růst,“ popisuje Svoboda.
Za běžnou považují analytici velkoobchodní cenu plynu kolem 30 eur za megawatthodinu. Kolem této hranice se ovšem cena držela naposledy v únoru. Od té doby spíše roste a na předválečnou úroveň neklesá. S cenou plynu však roste i cena elektřiny, která je s ní provázána kvůli výrobé v plynových elektrárnách.
