Článek
V rubrice Aréna názorů nabízíme prostor pro diskuzi. Publikované komentáře procházejí redakčním výběrem a úpravou, nemusí však vyjadřovat stanovisko Seznam Zpráv.
Z úst některých politiků opakovaně slýcháme věty o tom, že podpora společného vzdělávání, tedy inkluze, je ideologická a je třeba ji zastavit. S návrhy na její přísnější revizi přišli čerstvě i zástupci dvou menších koaličních stran. Stalo se tak při projednávání novely školského zákona, která má zavést nová pravidla pro využívání asistentů pedagoga ve školách.
Těch je dnes podle České školní inspekce zhruba 27 tisíc (z toho téměř 20 tisíc na základních školách) a podle stávajících pravidel jejich počet nekontrolovatelně roste.
Ministr Plaga proto přišel s návrhem, který má vést k jejich redukci zhruba o dva a půl tisíce a z toho vyplývající úspoře ve státním rozpočtu ve výši téměř jedné miliardy korun. Přesto byl koaličními kolegy nařknut z nedostatečné revize inkluze a podpory tohoto „ideologismu“.
Nevíme si s tebou rady. Budeš měsíc doma
Je podivuhodné označovat za ideologické, že rodiče chtějí, aby jejich děti mohly chodit do nejbližší školy a ta jim dokázala poskytnout co nejlepší vzdělání. Mnohem ideologičtější a urputnější jsou spíše kroky těch, kteří se snaží proti tomuto stavu všemožně bojovat.
Část návrhů, s nimiž přišla nejmenší vládní strana, tedy Motoristé, jde přitom správným směrem. Patří k nim například určení spádovosti poraden, které by odpovídaly za podporu škol v daném území, nebo navýšení kapacit studia speciální pedagogiky a psychologie. První z těchto opatření spolu s omezením možnosti rodičů obcházet více poraden ve středu schválila koalice. Další požadavky Motoristů zůstávají na stole a ministr školství se k nim při jednání s nimi bude muset vracet.
Velká pozornost bude v nejbližší době jistě upřena na to, jak mohou školy pracovat s dětmi s náročným chováním a opakující se agresivitou. S těmi se setkává stále více učitelů, přičemž aparát jejich možností je dost omezený. Zde je nejprve nutné zvážit kombinaci možné dostupné podpory od Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), středisek výchovné péče a dalších existujících služeb a programů a až poté přistupovat k represivním krokům ve formě vylučování dětí na 30 dní ze školy (bez jakékoliv další podpory).
Jak ještě více zatížit podfinancované školství
V dalších podnětech už jdou Motoristé za hranu efektivnosti a velmi pravděpodobně i ústavnosti. Navrhují například, aby ředitel spádové školy mohl odmítnout přijetí žáků se zrakovým, sluchovým či lehčím mentálním postižením (v budoucnu dokonce i žáky s dyslexií, dysgrafií nebo po dlouhé nemoci). Novou školu by jim musel sehnat kraj.
Takových dětí se čtvrtým a pátým stupněm podpory je ve školách jen velmi málo. V případě odmítnutí dětí s dyslexií a dysgrafií by se však případné přesuny týkaly statisíců žáků. Přechod části z nich z běžných škol do speciálních je však oproti současnému stavu násobně dražší.
Zvyšovat fyzické i personální kapacity speciálních škol, nebo budovat a vybavovat speciální třídy v běžných školách, je velmi nákladný krok, na který se v podfinancovaném českém školství jen těžko najdou prostředky. Pro stát je nákladnější i samotné vzdělávání žáků ve speciálních třídách (nahlédnutí do výše normativů, které na žáky čerpají soukromé školy, ukazuje na třikrát vyšší náklady na žáky ve speciálních třídách).
Škrtnutí pozice asistenta pedagoga tak nejde uvádět jako úsporu, když potřebu dítěte přesuneme jinam. Mnohem levnější je zajistit dostatečnou podporu dětem tam, kde se vzdělávají dnes. V těchto návrzích jde tedy spíše o zmíněný ideologický boj proti inkluzi a snahu zaujmout po neúspěšných volbách své voliče.
Po středečním jednání skončily tyto návrhy pod stolem, ale je velmi pravděpodobné, že se k nim obě menší koaliční strany – kterým se téma školství náhle velmi zalíbilo – budou chtít v budoucnu vracet.
Návrat do minulosti
Nejde ale jen o peníze. Snaha o zásadnější omezení počtů asistentů pedagoga a další podpory ve školách vychází ze zásadního nepochopení toho, jak funguje současné moderní školství. Dávno pryč je doba, kdy před třídou stál jeden učitel s rákoskou. Dnes je řada škol – v Česku i zahraničí – tvořena odbornými týmy složenými z učitelů, asistentů, školních psychologů, sociálních pedagogů.
Do tříd podle potřeby dochází jeden, dva či tři lidé podle toho, co se v nich děje a jaké je jejich složení. Mnoho učitelů si svou práci bez asistenta nedovede představit. Pokud tedy potřebujeme něco posílit, tak to, aby asistenti byli co možná nejvíce součástí těchto odborných týmů, nestáli mimo ně. A byli dostatečně zaplaceni a metodicky vedeni. Nikoliv to, aby ze škol mizeli.
Navrhovat rušení asistentů pedagoga je podobné, jako kdybychom chtěli zdravotnictví vrátit od péče úzce specializovaných odborníků do doby, kdy všechny nemocné obcházel jediný obecní lékař.
Pokud někdo dokáže premiérovi i menším vládním stranám vysvětlit, že složité problémy, jako jsou zhoršující se duševní zdraví nebo rostoucí agresivita některých žáků, vyžadují dlouhodobá a systematická řešení, nikoli jednorázové zákazy a škrty, zaslouží si státní vyznamenání. Zároveň je smutné sledovat, jak za neúspěchy ve volbách mají platit ti nejzranitelnější.
