Sporné pracovní úrazy? Důkazy sbírejte co nejdříve, radí advokát

V provozu společnosti Hasit Šumavské vápenice a omítkárny před více než rokem zemřel nezletilý brigádník. Ivanovi bylo čerstvě patnáct let a pracoval načerno. Alarmující případ, na který Seznam Zprávy upozornily, stále není uzavřený.

Advokát Boris Achmedov z KLB Legal k tomu říká, že si všímá zvyšujícího se počtu případů krytí nelegální práce. „Nemůžu říct, že prostředí zdivočelo, ale obecně mám dojem, že s přísunem nekvalifikované pracovní síly je tendence obcházet pracovněprávní předpisy víc a víc,“ říká odborník specializující se na oblast náhrady škody újmy na zdraví.

V rozhovoru mluví také o tom, jak se pracovní úrazy řeší, nahlašují, i to, kdy vzniká nárok na bolestné.

Z vaší praxe, lze říct, že v posledních letech český pracovní trh zdivočel, že se dějí věci, které dříve nebyly úplně normální? Vnímáte, že se něco děje?

Myslím si, že se snížil dohled, protože jednoznačně přibylo nekvalifikovaných pracovníků, a z toho důvodu si myslím, že přibylo i nešvarů na úseku bezpečnosti práce a pracovních úrazů. Zdaleka se navíc nehlásí všechno, co se na pracovišti stalo. Zejména u pracovníků z postsovětských států je tendence, aby z důvodu pracovního úrazu nedocházelo k vyšetřování, aby na sebe nepřitáhli pozornost kvůli nelegálnímu zaměstnávání.

Takže se znesnadňuje vyšetřování, nehlásí úrazy, aby na sebe neupozornili?

Určitě to probíhá. O tom si vůbec nedělám iluze. Ve své práci se s tím dostáváme do styku ale velmi výjimečně. Většinou se na nás obrací „normální“ zaměstnanci, kteří utrpí pracovní úraz a ten se nějakým způsobem řeší. Nemůžu tak říct, že prostředí zdivočelo, ale obecně mám dojem, že s přísunem nekvalifikované pracovní síly je tendence obcházet pracovněprávní předpisy víc a víc.

Když jste zmínil, že se spíše zabýváte „normálními“ zaměstnanci, jak se standardně řeší pracovní úraz?

V ideálním případě je postup poměrně jednoduchý. Zaměstnanec oznámí pracovní úraz zaměstnavateli, který má povinnost jej zaevidovat a objasnit jeho příčiny a okolnosti. To znamená například vyslechnout svědky, prověřit podmínky na pracovišti a zjistit, zda byly dodrženy bezpečnostní předpisy.

Každý pracovní úraz se eviduje v knize úrazů. U závažnějších úrazů se vyhotovuje také záznam o pracovním úrazu, který se zasílá příslušným orgánům. Od letošního roku se tato agenda vyřizuje elektronicky prostřednictvím portálu Státního úřadu inspekce práce.

Následně se řeší odškodnění zaměstnance. Nejčastějším nárokem je takzvané bolestné. Pokud si například zaměstnanec zlomí nohu, má nárok na náhradu vytrpěné bolesti. Může požadovat také náhradu ztráty na výdělku během pracovní neschopnosti i po jejím skončení, náklady spojené s léčením nebo náklady na péči. Pokud mu zůstanou v důsledku zranění trvalé následky, přichází v úvahu také náhrada za ztížení společenského uplatnění. Ta se hodnotí až po ustálení zdravotního stavu poškozeného, což zpravidla bývá rok po úrazu.

K vám se dostávají případy, kdy si zaměstnanec nárokuje odškodnění a zaměstnavatel nesouhlasí?

Nejde pouze o případy, kdy zaměstnavatel odmítá pracovní úraz uznat. Velmi často vzniká spor až s pojišťovnou, která má zaměstnavateli poskytnout pojistné plnění z jeho zákonného pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy.

Zaměstnavatel někdy samotný pracovní úraz vůbec nerozporuje, protože je pojištěný a předpokládá, že odškodnění vyřídí pojišťovna. Ta však může zpochybňovat nejen výši požadovaného odškodnění, ale především příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a zdravotními obtížemi zaměstnance.

Typickým příkladem jsou poranění páteře. Pojišťovna může argumentovat tím, že zdravotní obtíže zaměstnance nejsou následkem pracovního úrazu, ale degenerativních změn páteře, které existovaly již před úrazem. Jenže skutečnost, že zaměstnanec měl určité degenerativní změny, ještě automaticky neznamená, že pracovní úraz nemohl jeho zdravotní stav významně zhoršit nebo vyvolat obtíže, které se do té doby vůbec neprojevovaly. Obdobně pojišťovny někdy zpochybňují délku pracovní neschopnosti.

Už je to více než rok, co se stal smrtelný pracovní úraz sotva patnáctiletému chlapci na Klatovsku, v provozu společnosti Hasit Šumavské vápenice a omítkárny, stroj mu utrhl ruku a on nepřežil. Navíc byl nelegálně zaměstnaný. Jak mimořádný případ to je?

Určitě je to mimořádný případ. Rovnou raději říkám, že mám k dispozici jen informace dostupné z veřejných zdrojů. Nepodařilo se mi dohledat další takový případ. Smrtelné pracovní úrazy mladistvých jsou podle statistik inspekce práce mimořádně výjimečné. Například v roce 2023 evidovali 46 pracovních úrazů mladistvých, z toho dva závažné, ale žádný smrtelný.

Přesto se ani smrtelné úrazy pracovištím nevyhýbají. Nicméně úmrtí nezletilého, to je extrémně výjimečné, protože u nezletilých stanovují pracovněprávní předpisy mnohem vyšší míru ochrany. Projevuje se to v tom, jaké práce mohou vykonávat, i v nastavení bezpečnosti práce. Nezletilí nemohou pracovat na rizikových pracovištích, která neodpovídají jejich fyzickému či psychickému vývoji. Nemohou například pracovat v dolech, při těžbě nerostů, ražení tunelů a štol. Opravdu je to hodně výjimečné a osobně doufám, že se nic takového do budoucna nebude opakovat.

Vznikla nad tímto případem odborná diskuze? Došlo k nějaké reakci, aby se něco podobného neopakovalo?

Nepochybně to spustilo diskuzi. Ten případ je natolik mediálně známý, že se to dotklo i lidí, kteří s případem neměli do činění. Určitě se to probíralo i v rámci metodiky na inspekci práce, ve smyslu, co je potřeba kontrolovat. Ostatně se do kauzy zapojil i dětský ombudsman, který podal trestní oznámení pro podezření z dětského vykořisťování.

Osobně zde vnímám problém s takzvaným kvaziagenturním zaměstnáváním. V podstatě je to krytí pro nelegální práci a navíc zde dochází k jakési živelnosti, která nechci říkat, že nastoupila s uprchlickou krizí, ale s masivním přívalem uprchlíků z Ukrajiny narostla.

Případ doteď není vlastně uzavřený. Policie ho sice odložila, ale inspekce práce to dál prošetřuje. Jak dlouho se podle vás úrazy šetří, než se dojde k závěru, kdo je viník?

Znovu zdůrazňuji, že nemám k dispozici trestní spis, a proto neznám důvody, které policii vedly k odložení věci. Její postup tedy nemohu odpovědně hodnotit. Přesto se mi výsledek policejního prověřování jeví přinejmenším překvapivý. Z dosud zveřejněných informací totiž vyplývá, že patnáctiletý chlapec pracoval v provozu, jehož podmínky zřejmě neodpovídaly jeho věku a požadavkům na ochranu mladistvých zaměstnanců.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že závažné porušení předpisů bezpečnosti práce může zakládat nejen přestupkovou, ale také trestní odpovědnost. Právě proto bych očekával, že bude důkladně objasněno, kdo rozhodl o pracovním zařazení chlapce, zda vůbec směl danou práci vykonávat a zda byly dodrženy všechny bezpečnostní předpisy. Bez znalosti trestního spisu ale nemohu tvrdit, že policie tyto okolnosti neposuzovala nebo že její rozhodnutí bylo nesprávné.

V případě chlapce se při vyšetřování došlo k závěru, že svévolně strčil ruku do stroje. Nikdo mu takový pokyn nedal. Jak složitě se pracovní úrazy prokazují? Kde leží důkazní břemeno?

Samotné konstatování, že pracovník vložil ruku do stroje a nikdo mu to nenařídil, podle mě právní analýzu neuzavírá. Je potřeba zkoumat, proč to udělal, zda šlo o činnost související s jeho prací, jak byl proškolen, zda existoval konkrétní bezpečnostní pokyn, zda mu byl řádně vysvětlen a kontrolován, jak bylo zařízení zabezpečeno a zda zaměstnavatel takové jednání mohl předvídat.

Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu navíc vyplývá, že za lehkomyslnost nelze považovat běžnou neopatrnost ani jednání vyplývající z rizika práce. Pro lehkomyslnost musí jít o kvalifikované vědomé riskování či hazardérství a posuzuje se přitom také kvalifikace a zkušenost konkrétního pracovníka. To, že zaměstnanec udělal chybu, tedy samo o sobě neznamená, že zaměstnavatel za pracovní úraz neodpovídá. U bezpečnosti práce je potřeba zkoumat i to, zda byl systém nastaven tak, aby předvídatelná lidská chyba neskončila těžkým úrazem nebo smrtí. Navíc u patnáctiletého zaměstnance s minimální pracovní zkušeností je s ohledem na jeho věk a zkušenost potřeba zabývat se i povahou provozu, v němž vykonával práci.

V praxi jsou u sporných pracovních úrazů rozhodující důkazy zajištěné bezprostředně po události – kamerové záznamy, svědecké výpovědi kolegů, záznam o úrazu, fotografie a dokumentace pracoviště, návody ke stroji, záznamy o školení BOZP, hodnocení rizik, pracovní postupy a podle povahy věci také znalecké posudky či závěry policejního vyšetřování. Obecně proto klientům doporučujeme začít důkazy zajišťovat co nejdříve.

Dá se „vyčíslit“ cenovka za pracovní úraz nebo i lidský život?

Cenovkou lidského života bych to určitě nenazýval. Žádné peníze totiž nemohou pozůstalým nahradit ztrátu blízkého člověka. Právo se ale musí pokusit alespoň částečně odčinit duševní útrapy, které jim smrt blízkého způsobila.

Dnes zákoník práce stanoví pro nejbližší pozůstalé určitou minimální náhradu, která se odvíjí od dvacetinásobku průměrné mzdy dosahované v národním hospodářství. V roce 2026 jde přibližně o 963 500 korun. To ovšem není žádná cenovka ani maximální výše odškodnění, ale pouze zákonné minimum, od kterého se úvahy o výši náhrady odvíjejí.

Zásadní je totiž individuální posouzení vztahu mezi zemřelým a pozůstalými. Jinak může ztrátu partnera prožívat člověk, jehož děti jsou již dospělé a samostatné, a jinak rodič, který zůstane sám se dvěma malými dětmi. Soud přihlíží zejména k intenzitě vzájemných vztahů, citové vazbě a konkrétním dopadům úmrtí na život pozůstalých.