Patnáctiletý Ivan zemřel ve fabrice. Nad viníkem se „zavřela voda“

Kancelářské a obchodní centrum IBC stojí v ulici Příkop v brněnské čtvrti Zábrdovice. Robustní budova skrytá pod hnědým keramickým obkladem. Zeď haly za vstupními dveřmi je pokrytá desítkami poštovních schránek. A stejně to nestačí – názvy dalších stovek firem jsou už jen vypsané na vývěsce, stále menším písmem.

Příkop 843/4 je oblíbenou adresou poskytovatelů takzvaných „virtuálních sídel“ firem. A podle obchodního rejstříku je i sídlem společnosti Mykulas, nad níž aktuálně visí hrozba desetimilionové pokuty za umožnění výkonu nelegální práce.

Právě tato společnost totiž podle inspekce práce nelegálně zaměstnala čtrnáctiletého Ivana, společně s jeho dědečkem, na úklidové a pomocné práce do vápenky Hasit na Klatovsku. Dětský ombudsman pak mluví o možném pracovním vykořisťování.

Chlapec nastoupil do podniku zpracovávajícího kámen z nedalekého lomu poprvé 24. července 2025, deset minut před šestou hodinou ráno. O měsíc později - 27. srpna - mu stroj na drcení kamene odtrhl od těla ruku. V tu chvíli již patnáctiletý mladík zranění podlehl.

Na uvedené brněnské adrese však společnost Mykulas ani jejího jednatele dohledat nelze. „To mi nic neříká. To jsem tady myslím neviděla,“ zamýšlí se v chodbě centra IBC poštovní doručovatelka, která s vytrénovaným přehledem vhazuje psaní do jednotlivých schránek.

Redaktorovi popisuje, že jí trvalo měsíc a půl, než se ve schránkách začala orientovat. Společnost Mykulas pak v registru sídlících firem hledá i recepční v budově.

„Ony tam všechny firmy ani schránku nemají,“ vysvětluje. „Ne, v registru není. A když není v registru, tak tady určitě není,“ poznamená po chvilce hledání v počítači. Redakce oslovila také pět poskytovatelů služeb virtuálních sídel, kteří mají brněnskou adresu v portfoliu. Žádný z nich nepotvrdil, že by firma Mykulas byla jejich klientem.

Kryštof Doležal, právník Transparency International, zaměřující se na korupci a ekonomické kauzy, označuje takový stav za „podivný a neoptimální“.

„Co se samotných virtuálních sídel týče, zákon je nezakazuje. Je však namístě zkoumat, jestli alespoň v základních rysech ‚fungují‘ a plní svou funkci, typicky pro doručování písemností,“ vysvětluje.

„Zároveň platí, že virtuální sídlo může být spolu s absencí webových stránek či nekontaktovatelností společnosti určitou indicií, co do její důvěryhodnosti a spolehlivosti, rozhodně se však nejedná o hodnocení automatické a bez dalšího. Platí však, že transparentnosti právnických osob virtuální sídla rozhodně nepomáhají, naopak,“ upřesňuje Doležal.

Radovan Burkovič, prezident Asociace pracovních agentur, popisuje, že jde o obvyklý postup. Poskytovatelé práce na černo umí rychle zmizet. „Jakmile se ten průšvih stal, tak ta firma už vlastně nebyla,“ tvrdí.

Celý systém pak označuje za mafiánský. „Už jsme to popisovali Fialově vládě a nevěřili nám, že něco takového je možné, a teď se s hrůzou zjišťuje, že je to možné,“ poznamenává s tím, že často jde o řetězec firem, které se ruší už po čtyřech či pěti měsících - i z důvodu obcházení daňových povinností.

Jednatelé takových firem jsou podle něj rovněž nedohledatelní. „Člověk podepíše papír, funguje na něj ta společnost, ale zavře se za ním voda,“ konstatuje Radovan Burkovič.

Redaktor Seznam Zpráv se pokusil jednatele dohledat na jeho trvalé adrese v obci Babice nad Svitavou v Moravském krasu severně od Brna. Jednatel Mykola Hryvchuk podle obchodního rejstříku žije v domku, který podle slov jeho sousedky slouží jako ubytovna pro pracovníky z Ukrajiny.

V domě bez zvonku se pohyboval pouze vlčák, který na důraznější zaklepání začal štěkat. „Je to takový mrtvý brouk, když ho někdo shání,“ popisuje majitele domu sousedka s tím, že když u něj někdo klepe, je to většinou problém.

Redakce Seznam Zpráv se pokusila s dotazy oslovit jak společnost Mykulas, tak i vápenku Hasit, kde ke smrtelnému úrazu došlo. Pošumavská společnost ovšem od počátku tragické události na dotazy nereaguje.

Redakce se obrátila také na policii a inspekci práce s otázkou, zda prošetřovaná společnost Mykulas poskytuje součinnost a komunikuje.

Úřady ovšem odpovídají vyhýbavě, každý s jiným zdůvodněním. „V tomto případu konkrétní společnost potvrzovat nebudeme, nicméně tak jako v jiných trestních věcech, které se svou povahou vztahují také k dodržování bezpečnosti práce, jsme v této věci kontaktovali příslušný státní úřad inspekce práce,“ říká mluvčí krajského ředitelství policie Plzeňského kraje Michal Schön.

„Je to součást kontroly, a proto nemůžeme poskytovat informace o tom, jestli jsme s nimi, nebo nejsme v kontaktu,“ doplňuje Richard Kolibač, mluvčí Státního úřadu inspekce práce. Vysvětluje, že si jeho úřad nemůže dovolit komentovat nic nad rámec dříve zveřejněné informace, že firmě hrozí v přestupkovém řízení za umožnění výkonu nelegální práce pokuta až 10 milionů korun - firma by to totiž mohla v řízení zneužít.

Finanční úřad pak nechce komentovat ani to, zda u firmy zahájil kontrolu. Ta přitom ve svých účetních závěrkách oficiálně uvádí, že nemá žádného zaměstnance. Tragický případ z loňského léta navíc podle úřadů odhalil, že nelegálně poskytuje pracovníky.

„S ohledem na povinnost mlčenlivosti vyplývající z daňového řádu se nemůžeme vyjadřovat ke konkrétním daňovým subjektům, jejich daňovým povinnostem ani k jednotlivým případům,“ reaguje Patrik Madle, mluvčí Generálního finančního ředitelství. „Obecně můžeme potvrdit, že se zabýváme všemi podněty, které mohou být relevantní pro zahájení prověřování z naší strany, včetně informací dostupných v mediálním prostoru.“

Jediným veřejně dostupným důkazem o komunikaci ze strany společnosti Mykulas je tak zpráva z šetření dětského ombudsmana zveřejněná v září. Ten se rozhodl podat trestní oznámení.

„Kvůli nebezpečným pracovním podmínkám zahynulo dítě, cizinec, kterému nelegální práci zprostředkovala agentura působící bez povolení. Tyto okolnosti ve mně vzbuzují silné podezření, že chlapec mohl být obětí vykořisťování, navíc s naprosto fatálním následkem,“ míní dětský ombudsman Martin Beneš.

„Je potřeba vyslat jasný signál, že podobné zacházení s dětmi je v naší zemi neakceptovatelné, proto v této věci podávám trestní oznámení,“ dodává.

Ze zprávy o šetření je patrné, že společnost vůči úřadům zareagovala dvakrát. V obou případech šlo spíše o obstrukce než o součinnost.

Sedm dní po smrtelném úrazu společnost elektronicky nahlásila záznam o úrazu, v němž se přihlásila k tomu, že nezletilý byl jejím „zaměstnancem“. Podle dětského ombudsmana tak ale učinila se zpožděním.

„Zaměstnavatel je povinen ohlásit smrtelný pracovní úraz bez zbytečného odkladu, mimo jiné, územně příslušnému útvaru Policie České republiky, příslušnému oblastnímu inspektorátu práce i zdravotní pojišťovně, u které byl zaměstnanec postižený smrtelným pracovním úrazem pojištěn,“ stojí ve zprávě dětského ombudsmana.

Druhý kontakt proběhl v polovině února letošního roku. Podle zprávy poslala inspekce práce společnosti 3. září 2025 oznámení o zahájení kontroly, 1. října následovala výzva k poskytnutí součinnosti a 30. ledna 2026 vydala inspekce protokol o kontrole. V tuto chvíli přichází poslední zaznamenaná komunikace společnosti Mykulas: Dne 13. února měla inspekci zaslat námitky proti kontrolním zjištěním.

Inspekce je podle zprávy dětského ombudsmana zamítla.