Článek
Zatímco ruské rakety dál ničí ukrajinské elektrárny a plynovody, Donald Trump oznámil dohodu s Vladimirem Putinem o dodávkách ruské motorové nafty na americký a světový trh. Washington kvůli ní pozastavil sankce na ruský diesel až do dubna příštího roku. Přitom právě tyto sankce měly Rusko ekonomicky vyčerpat a donutit ho ukončit válku. Moskva tak dostává nové peníze přesně z toho zdroje, ze kterého svou agresi financuje. A to jen měsíc poté, co Kongres přijal zákon, který měl ruské energetické příjmy naopak přiškrtit.
Pro Evropu, a tedy i pro Českou republiku, je to jasný signál. Nemůžeme spoléhat na to, že bezpečnost našeho kontinentu automaticky zajistí Spojené státy. Podpora Ukrajiny nemůže skončit u politických prohlášení. Musí mít i hospodářskou podobu.
Ukrajinu totiž čeká další válečná zima a Rusko z ní znovu udělá zbraň. Útoky na elektrárny, rozvodné sítě a plynovou infrastrukturu nejsou nahodilé. Mají ochromit průmysl a nechat miliony lidí bez světla a tepla. Co Rusko nedokázalo na bojišti, zkouší dosáhnout energetickým terorem.
Právě proto stojí za pozornost rozhodnutí ukrajinské vlády ze 7. října, dva dny před Trumpovým oznámením. Poprvé od roku 2022 mohou soukromí producenti zemního plynu vyvážet část své těžby do zahraničí, zejména do Evropy. Jde až o 15 procent objemu vytěženého v předchozím měsíci. Plyn se prodává přes burzovní aukce a vývoz je povolen jen mimo topnou sezónu, od března do listopadu.
Může to znít paradoxně: země pod palbou, která potřebuje každý metr krychlový plynu, povolí vývoz. Jde ale o promyšlený krok s pojistkami. Domácí těžba poroste jen tehdy, když se do ní vyplatí investovat. Nové vrty, geologický průzkum a modernizace infrastruktury stojí obrovské peníze a ty na pouhé sliby nepřijdou. Možnost prodat menší část produkce v Evropě je motivací, která investice uvolní. Naprostá většina plynu přitom zůstává doma a v zimě se vyvážet nesmí vůbec.
Ukrajina tím zároveň ukazuje, že navzdory vlastní těžké situaci je ochotná sdílet své nerostné bohatství s evropskými partnery. Stejně postupuje u obranných technologií: export části produkce urychluje inovace a vývoj. Pro Evropu, která se po roce 2022 bolestně zbavuje závislosti na ruských surovinách, je to příležitost, kterou nesmí promarnit.
Pro Česko má toto rozhodnutí velmi konkrétní význam. České firmy patří k zahraničním investorům, kteří na Ukrajině zůstali i ve válce. V energetice je nejvýraznějším příkladem společnost MND. Na ukrajinský trh vstoupila už v roce 2014 a dnes je největším zahraničním producentem zemního plynu v zemi. Letos má v plánu vytěžit 370 milionů kubíků plynu. Po začátku plnohodnotné invaze neodešla, naopak dál investuje do průzkumu, vrtů a technologií. A i přes pokračující útoky na energetiku chce svou těžbu v příštích letech výrazně zvýšit.
Každý metr krychlový plynu vytěžený na Ukrajině znamená menší závislost na dovozu, větší soběstačnost a vyšší odolnost vůči ruským útokům. Pro české firmy to znamená obchod, pracovní místa a zkušenosti, které se zúročí při poválečné obnově. Taková partnerství jsou výhodná pro obě strany.
Americká dohoda s Ruskem připomíná, že ekonomika a bezpečnost se oddělit nedají. Pokud Washington z vlastních důvodů otevírá prostor ruskému energetickému exportu, musí Evropa o to důsledněji podporovat energetickou soběstačnost Ukrajiny i své firmy, které tam podnikají.
Samotné ukrajinské rozhodnutí všechny problémy nevyřeší. Investoři dál potřebují transparentní pravidla, právní jistotu a ochranu investic. Je to ale signál, že ukrajinský stát chápe roli soukromého kapitálu.
Ukrajinu nelze začít obnovovat až po válce. Musíme ji držet v chodu a rozvíjet už teď. A Česko u toho má být.
