Článek
O ukončení války na Ukrajině by spolu mohla jednat trojice prezidentů Ruska, USA a Číny.
Aspoň tak zní návrh Vladimira Putina, který podle zdrojů The Wall Street Journal (WSJ) tuto možnost nadnesl 9. října během telefonátu s Donaldem Trumpem. Kreml potvrdil, že se o schůzce jedná.
Podle návrhu by se setkání mohlo uskutečnit na okraj summitu APEC, který se 18. a 19. listopadu uskuteční v čínském Šen-čenu. Šéf Bílého domu údajně zatím výslovný souhlas nevyjádřil, podle amerického ministra zahraničí Marca Rubia se však o možnosti trojstranné schůzky mluví.
Washington se přitom v posledních dnech vůči Moskvě znovu přiblížil. Trump uzavřel s Putinem dohodu o dodávkách ruské nafty, která má podle Bílého domu pomoci snižovat ceny pohonných hmot.
Prezident rovněž pozastavil zavedení velké části nových sankcí proti Rusku. Administrativa tento krok hájí mimo jiné snahou neodradit Kreml od dalších jednání. Energetičtí experti oslovení WSJ však zpochybňují, že by slíbené ruské dodávky mohly americké ceny výrazně ovlivnit.
Nová Jalta?
Trump současně znovu zostřil kritiku ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. V nedělním příspěvku na své síti Truth Social se do něj pustil kvůli ukrajinským útokům na ropný terminál v Putinově rodném Petrohradu. Obvinil ho z útoků na ruské rafinerie naftových produktů a napsal, že Zelenskyj „nechce tuto válku ukončit a pravděpodobně ji nikdy ukončit nechtěl“.
Zelenskyj už dříve v rozhovoru pro Piers Morgan Uncensored připustil, že se Trumpovým postupem cítí zrazený. „Opravdu ano… Ale je to trochu složitější než jen moje emoce nebo pocity,“ řekl. „Je škoda, že ztrácíme silného partnera.“
Navrhovaný formát summitu by měl pro ruského diktátora hned několik výhod. Moskva by se znovu ocitla u jednoho stolu se Spojenými státy a Čínou jako jedna z hlavních světových mocností. Zároveň by při jednání chyběla Evropa a podle současného návrhu také Zelenskyj.
Jeden ze zdrojů WSJ dokonce Putinovy ambice popsal jako představu nové Jalty, při níž by velmoci znovu jednaly o sférách vlivu.
Cena za místo u stolu
Pro Peking by summit nabízel především možnost potvrdit postavení Číny coby jedné z rozhodujících světových velmocí.
„Si Ťin-pching chce, aby svět přijal Čínu jako jednu z velmocí. Summit rovnocenných partnerů s Putinem a Trumpem mu umožňuje prezentovat Čínu jako legitimní velmoc po boku Spojených států a Ruska,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy Sense Hofstede z Asociace pro mezinárodní otázky, který se zabývá čínskou zahraniční politikou.
Podle něj takový formát zapadá i do širší představy Pekingu o fungování mezinárodního systému. Čínské vedení zdůrazňuje zvláštní odpovědnost velmocí za světové dění a význam jejich bezpečnostních zájmů. Trojstranné jednání o válce v Evropě by tuto logiku dobře vystihovalo – mimo jiné tím, že by u stolu chyběla napadená Ukrajina i Evropa.
Podobně to vidí i sinolog Martin Hála. Podle něj by případný summit představoval „triumf“ čínsko-ruského pojetí multipolarity – světa rozděleného mezi několik velmocenských pólů, z nichž každý má vlastní sféru vlivu a společně rozhodují o zásadních otázkách.
Hála tento model přirovnává k někdejšímu evropskému „koncertu velmocí“. „Několik ‚pólů‘, čti velmocí nebo říší, každá se svou vlastní sférou vlivu, by společně rozhodovalo o osudu světa, ať už se to ostatním, menším, líbí či nikoliv,“ uvedl pro Seznam Zprávy.
Summit by zároveň posílil postavení Číny vůči Spojeným státům. Z dosavadních schůzek Si–Trump by se formát rozšířil na Si–Trump–Putin. Hofstede má za to, že Washington by tím fakticky přistoupil na představu, že nejen Čína, ale znovu také Rusko patří do úzkého kruhu rovnocenných velmocí.
Jenže v tomto momentě začínají i problémy.
Jednání tří velmocí o osudu Ukrajiny by bylo obtížné sladit s čínskou rétorikou o respektu k suverenitě všech států a s tvrzením Pekingu, že chce „demokratizovat“ mezinárodní vztahy.
Citlivá by byla také reakce Evropy, jejíž vztahy s Čínou jsou už nyní zatížené obchodními spory i podporou, kterou Peking poskytuje Moskvě.
„Jakoukoli dohodu uzavřenou na takovém summitu by Ukrajina a zbytek Evropy pravděpodobně ignorovaly,“ upozornil Hofstede. Pokud by se Si do případné dohody zapojil osobně a ta následně zkrachovala nebo ji některá ze stran nerespektovala, nesl by i riziko ztráty tváře.
Martin Hála připouští, že by summit mohl vztahy Číny s Evropou dál poškodit. Nepovažuje to ale za překážku, která by Peking nutně odradila. Podle něj Čína Evropskou unii stále nevnímá jako plně rovnocenného geopolitického hráče a případný zisk v podobě potvrzení vlastního velmocenského postavení by pro ni mohl mít větší váhu než další zhoršení vztahů s Evropou.
Podobné obavy podle WSJ existují i uvnitř čínského vedení. Čínští představitelé se mají obávat, že by trojstranné jednání mohlo zastínit summit APEC, který chce Peking využít k prezentaci vlastního postavení v regionu. Si Ťin-pching navíc dlouhodobě balancuje mezi podporou Putina a snahou zachovat důležité ekonomické vztahy s Evropou.
Maximální vliv, minimální odpovědnost
Výhodnou pozici mezi podporou Ruska a obrazem země stojící mimo konflikt si Peking udržuje od začátku války. Na jednu stranu vyzývá k jednání a politickému řešení, zároveň Moskvě poskytuje důležité ekonomické a diplomatické zázemí.
Podle analýzy projektu MapInfluenCE současná situace přináší Číně několik výhod. Válka zaměstnává Spojené státy a Evropu, zatímco oslabené Rusko je na Pekingu stále závislejší.
Pro Čínu proto není ideálním výsledkem ani úplná porážka Ruska. Výhodnější je pro ni Rusko oslabené, ale stabilní. Kolaps Moskvy by mohl Peking připravit o důležitého partnera a Spojeným státům naopak uvolnit ruce k většímu soustředění na Indo-Pacifik.
Čínská pozice se tak dá shrnout formulací „maximum leverage, minimal liability“ – maximální vliv při minimální odpovědnosti.
Podobně situaci čte i Hofstede. Podle něj chce Peking především získat čas, během kterého může upevňovat svou pozici v regionu, řešit vlastní ekonomické problémy a dál budovat vojenské kapacity. Potřebuje proto relativní klid ve světě, ale současně mu vyhovuje oslabený a rozdělený Západ.
Ruská válka proti Ukrajině těmto zájmům do určité míry vyhovuje – pokud příliš neeskaluje.
„Čína si především nemůže dovolit, aby Rusko prohrálo a zkolabovalo,“ říká Hofstede. Peking podle něj nechce, aby se Rusko znovu stalo dominantnějším partnerem ve vzájemném vztahu, zároveň ale Moskvě pomůže zabránit porážce.
Současně si Čína hlídá, aby její podpora Rusku příliš nepoškodila vztahy s Evropskou unií ani obraz neutrálního mírotvůrce, který buduje především před zeměmi globálního Jihu.
Z tohoto pohledu by podle Hofstedeho Pekingu vyhovovalo příměří příznivé pro Rusko, které by válku sice zastavilo, samotný konflikt na Ukrajině by ale ponechalo nevyřešený.
Dosavadní rovnováhu by však summit mohl narušit.
Pokud by Si Ťin-pching skutečně usedl s Trumpem a Putinem k jednání o podmínkách ukončení války, Čína by se z hráče působícího převážně v pozadí posunula blíž ke spolutvůrci výsledku konfliktu. Získala by větší prestiž a možná i větší vliv, zároveň by ale bylo obtížnější dál tvrdit, že stojí stranou a nenese odpovědnost za výsledek.
Určitou zdrženlivost Pekingu ukázala už diplomatická komunikace před zveřejněním Putinova návrhu. Čínský ministr zahraničí Wang I se minulý týden v Baku sešel se Sergejem Lavrovem. Moskva poté uvedla, že jednali mimo jiné o vztazích se Spojenými státy a válce na Ukrajině, zatímco čínská strana tyto body ve svém komuniké výslovně nezmínila.
Další citlivou rovinu představuje Tchaj-wan. Obraz amerického, ruského a čínského prezidenta jednajících bez účasti Ukrajiny o jejím osudu by podle WSJ mohl v Tchaj-peji posílit obavy, zda by se podobný velmocenský formát jednou nemohl týkat také budoucnosti ostrova.
